Hlavní navigace

Levák, pravák, něco mezi? Zkřížená lateralita jako výhoda i hendikep

17. 5. 2021

Sdílet

 Autor: Depositphotos
Lateralita je typ přednostního užívání některého z lidských párových orgánů. Dominantní ruku preferujeme například při práci, nohu při sportu, dominantní ucho lépe zaznamenává zvukové podněty, obdobně i oko podněty zrakové. Typ laterality je dán již při narození.

Zkušené klinické psycholožky jsem se zeptal, zda při vzniku psychických problémů hraje nejpodstatnější roli dědičnost, výchova, nebo prostředí. Odpověděla v souladu s pojetím celostní a tvarové psychologie: „Celek je vždy víc než souhrn částí.“ Poté – snad dokonce s náznakem jakéhosi šibalství – dodala: „A třešničkou na dortu může být zkřížená lateralita.“

Již v pravěku znali leváky

Lidský plod vyvíjející se v těle matky určitě netuší, jak hanlivě může znít „levota“ či stav „na levačku“ ani na které straně je místo lotrů. Přesto, byť určitě ne právě proto, v 95 % případů si v děloze matky do úst vkládá palec pravičky.

Nic nového pod sluncem platí i pro leváctví. Před lety byly opakovaně nalezeny pravěké nástroje přizpůsobené pro leváky. Být levákem znamená být i v průběhu století v dobré společnosti. Může mít i inspirační sílu. Díky dominantní levé lateralitě Lewise Carrolla prý vznikla světoznámá kniha Alenka v říši divů, obdobně i Za zrcadlem a co tam Alenka našla. Jak známo – v zrcadle se levačka Alenka viděla takovou, jací jsou ostatní lidé. Jenže vše bylo přece jen složitější.

Kterou rukou (se má) psát i malovat?

Jsou tři základní možnosti – praváctví, leváctví a ambidextrie (obourukost či ambilateralita). Vznikají v důsledku funkční převahy pravé nebo levé mozkové hemisféry. Vše může být i jinak, a pak není zmíněná dominance jasná. To je případ laterality nevyhraněné – ambidextrie neboli ambilaterality.

Funkční převaha té které hemisféry není jasná. Právě tahle varianta není optimální například pro vývoj řeči a může v tomto směru přinášet určité problémy. Na druhou stranu – mít obě ruce stejně šikovné… no, nekupte to. Nezáviděníhodná varianta je mít „obě ruce levé“.

Ve vyhraněné podobě jde o tzv. dyspraxii. Pro srovnání – dyslektici mají při normálním intelektu značné obtíže se čtením. Dysgrafici podobně s psaním, dyskalkulici s počty. Vždy jde o nesnáze vrozené. S lateralitou nemají příčinnou souvislost.

Nepřecvičovat leváky…

…je zásada dnes již všeobecně známá i respektovaná. Nejen k její popularizaci přispívá již od roku 1976 mezinárodní den leváků (13. srpna).

Souhlasná lateralita znamená přednostní užívání stejné ruky i smyslových orgánů. Jinak jde o lateralitu zkříženou.

Dominantní strana nejasná – zkřížená lateralita

V onom případě může být například „hlavní“ pravé oko, levé ucho, pravá ruka a levá noha. Možné jsou i jiné varianty.

Za tzv. kvalifikovaný odhad bývá považován názor o vyšším zastoupení zkřížené laterality u osob s hraniční poruchou osobnosti. Obdobně lze hovořit i o poněkud vyšším zastoupení zkřížené laterality u osob s poruchami chování dříve nazývanými psychopatie.

Moderní česká psychologie a pedagogika má v praktickém přístupu k lateralitě člověka velmi dobré jméno. Osobnosti jako Václav Příhoda, Miloš Sovák, Zdeněk Matějček, Bohodar Dosužkov patří ke klasikům oboru – dokonce i v evropském kontextu. Díky nim patřilo Československo mezi světovou špičku v prosazení názoru o škodlivosti přecvičování leváků. Již půl století jsou u nás k dispozici kvalitní testy laterality. Značnou vypovídající hodnotu mají i orientační zkoušky dostupné laikům. Například u dítka zjišťují následující:

Otázky z testu laterality

  • Kterou rukou kreslí?
  • Kterou rukou dává poslední kostku na vysokou stavbu z kostek?
  • Kterou rukou chytá padající věci?
  • Kterou rukou si čistí zuby?
  • Po které noze se klouže?
  • Kterou nohou kope do míče?
  • Kterým uchem lépe slyšíš tikot hodin?
  • Ke kterému uchu přiloží „utržené“ sluchátko?
  • Dítěti podáme stočený list papíru. Kterým okem se na nás podívá v takto vzniklém „pirátském“ dalekohledu?
  • Kterým okem se podívá klíčovou dírkou?

Zkřížená lateralita je pro dítě svým způsobem vždy zátěží, stresovým faktorem. Snižuje jeho odolnost i míru přizpůsobivosti v běžném životě. K nezbytné míře tolerance vůči „chybičce, jež se vloudila“ můžeme přidat i postup dle výroku profesora Matějčka: „Tajemství výchovy spočívá v tom zařídit, aby dítě udělalo věci dobře, a pak je za to pochválit.“

Autor článku

PhDr. Tomáš Novák – poradenský psycholog, autor řady článků a knižních publikací.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).