Léčba rozvodem

Když mi paní Lada popisovala svůj život a zdravotní potíže, vzpomněl jsem si na historicky první pokus potvrzující vliv stresu na organizmus, který provedl ve středověku perský učenec Avicenna.

Do sousedních, ale navzájem oddělených kójí umístil vlka a berana. Přestože vlk na berana nemohl, beran přestal během několika dní žrát, spát a „bezdůvodně“ pošel. V některých manželstvích to vypadá podobně. Život vedle bezohledného predátora se dřív nebo později projeví zdravotními problémy. Jako v příběhu paní Lady.

Začalo to idylicky

S manželem se poznali před sedmnácti lety. Vztah byl ze začátku idylický. Po roce chození se vzali, nastěhovali do garsonky a pustili do stavby domu. „Neměla jsem čas na koníčky, na rodiče ani na sebe. Zpětně vidím, že jsem se tehdy manželovi úplně obětovala. To byl začátek stresů a nemocí,“ vzpomíná paní Lada. Nejdřív se objevila porucha štítné žlázy, pak ovariální syndrom.

Otěhotnět se mi podařilo až po nasazení hormonů a Letroxu. Když bylo dceři osm měsíců, přestěhovali jsme se k mým rodičům. Peníze z prodeje garsonky jsme chtěli použít na dostavbu domu. Rodiče se nám snažili pomáhat. Manžel si s nimi ale nerozuměl. Stresů přibývalo, únava a smutek se prohlubovaly. Manžel pak založil firmu, narodilo se nám druhé dítě. Většinu času jsem trávila s dětmi sama, čtyřiadvacetihodinová služba, sedm dní v týdnu. Začala jsem brát antidepresiva. K únavě a depresím se přidaly bolesti zad, kolen, kotníků. K Letroxu a Cipralexu přibyl Brufen. Manžel mi dával při každé příležitosti najevo, jak moc pracuje a vydělává, zatímco já se válím doma. Já se přitom celý den nezastavila.“

TIP: Vyhoření na mateřské aneb Mýtus nejšťastnějšího období v životě ženy

Neustále jsme se za něčím hnali

Paní Lada začala navíc pomáhat manželovi ve firmě. Jako bych toho neměla dost. Bláhově jsem si myslela, že nás to spojí. Nestalo se. Jen další stres. Ten jsem v zoufalství zajídala, přibrala skoro patnáct kilo, dostala se přes metrák. Další rána pro moji psychiku. Když už jsme výjimečně jeli na dovolenou, přednost mělo sportování manžela. Pro mne to byla stejná zátěž jako doma, jen někde jinde. V té době jsem se začala zajímat o psychosomatickou medicínu. Uvědomila jsem si, že mi tělo nemocemi, únavou a bolestí říká: ‚Moc sis toho naložila. Zpomal.‘ Když jsem manželovi oznámila, že jsem úplně na dně, že už takhle dál žít nemůžu, odbyl mne slovy: ‚Já jsem váš chlebodárce. Podívejte se, co jsem dokázal a vybudoval! Tak co bys ještě chtěla.‘

Dcera, která to slyšela, jí pak řekla: „Matko, koho sis to proboha vzala.“

„Krátce poté jsem se objednala k doktoru Hnízdilovi. Chtěla jsem se poradit o svých nemocech, ale také strávit dna dny v Praze a šest hodin ve vlaku s manželem. Cestou si s ním popovídat o tom, jak vlastně žijeme. Neustále jsme se za něčím hnali. Přítomnost nám ale utíkala mezi prsty. Můj plán nevyšel. Manžel dal přednost lyžování s kamarády. Zaplacená záloha za hotel v Praze i lístky do divadla propadly. Byla jsem hrozně zklamaná. Když jsem mu řekla, že si mne vůbec neváží, odpověděl, ať donesu váhu, že si mne tedy zváží. Život v neúctě a ponižování byl pro moje zdraví zničující. Tak jsem se do Prahy vydala sama.“

Léčba rozvodem

Ladě jsem vysvětlil, jak její zdravotní potíže souvisí s přetížením, s trápením v manželství. Do závěrečné zprávy jsem napsal: „Předpokladem efektivní léčby je uspokojivé vyřešení partnerského vztahu.“

Lada se může pokusit uzdravit vztah pomocí partnerské terapie. Pokud na ni manžel přistoupí, bude mít informaci, že mu na jejím zdraví a společném životě záleží. Pokud odmítne, bude mít informaci opačnou. Nejhorší variantou by bylo setrvávat ve stávající situaci, dál pasivně trpět. Za sedm měsíců mi poslala mail.

„Pane doktore, koncem ledna 2017 jsem u Vás byla na vyšetření. Na kontrolu nyní přijet nemohu. Myslím, že už ji ani nepotřebuji. Rozvádím se. Dva měsíce po návštěvě u Vás jsem se od manžela odstěhovala. Fyzicky i psychicky se mi okamžitě ulevilo. Bolesti kloubů zmizely. Kotník nebolí ani po větší námaze. Shodila jsem čtrnáct kilogramů. Nemám potřebu zajídat stres. Dokonce si občas ke kávě dovolím malý zákusek. Jsem bez antidepresiv. Chodím hodně pěšky, raduji se z přírody, po létech se zase usmívám. Štítná žláza se zlepšila, paní doktorka mi snížila dávku Letroxu. Když se mne při kontrole ptala, jak se mi to podařilo, řekla jsem jí: ‚Odešla jsem od manžela.‘ Věřím, že při kontrole za tři měsíce bude možné Letrox zase trochu ubrat. Dnem podání žádosti o rozvod mne přestala bolet záda. Díky podpoře nejbližší rodiny vše zvládám relativně dobře. Děti se snažím získat do své péče. Před rozvodem jsem se o ně starala úplně sama, tak věřím, že se mi to podaří. Přestože podle mého chlebodárce (za kterého se manžel označuje) jsem magor, který vždycky polykal prášky a měl by se léčit. Ještě před odstěhování jsem začala pracovat jako zdravotní sestra. Moc mne to baví. Mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale cítím, že ji zvládnu. Děkuji, že jste mi dodal sílu ke změně. Přeji Vám hodně spokojených pacientů a vydaných knížek. Srdečně. Lada

Z knihy Příběhy obyčejného uzdravení, právě vychází.