Ministerstvo zdravotnictví uložilo všem cerebrovaskulárním a iktovým centrům zřídit od 1. ledna 2026 novou pracovní pozici – koordinátora péče. Koordinátory sice platí nemocnice, pracují ale pro pacienty. Tak, aby se dostali k potřebné léčbě, protože ta snižuje riziko, že se mrtvice zopakuje, a zvyšuje šanci na soběstačnost a u některých pacientů třeba i návrat do zaměstnání.
Co se dozvíte v článku
„Představuji se jim jako taková jejich asistentka. Když dostanou propouštěcí zprávu z nemocnice, je tam pro ně hodně textu. Přestože jim lékaři vše pečlivě vysvětlují, po cévní mozkové příhodě mohou zapomenout na důležité věci. Jako koordinátorka jim pomáhám, aby se v systému neztratili,“ popisuje Iveta Pecinová, která nově koordinuje péči ve Fakultní nemocnici Ostrava. Dohlíží na zhruba 250 pacientů.
„Je klíčové, aby pacienti zůstali sledovaní a absolvovali všechna vyšetření, rehabilitaci… Po telefonu jim proto připomínám termíny, řešíme úpravy medikace a pomáhám se zajištěním řady dalších důležitých vyšetření před následnou kontrolou,“ dodává.
Jak koordinátoři pomáhají
Koordinátor iktové péče má být zejména nezdravotník (tedy ani lékař/ka, ani sestra), který se ovšem dobře vyzná v tom, jak má vypadat léčba pacienta při mrtvici a po ní s ohledem na míru jeho postižení (ministerstvo to loni popsalo v tomto dokumentu). Podmínkou je minimálně středoškolské vzdělání a mimo jiné dobrá schopnost komunikace. Ostatní požadavky se liší, protože každé centrum si je může stanovit jinak.
Práce koordinátora začíná už ve chvíli, kdy se pacient dostane do nemocnice, protože pomáhá objednat lékařem požadovaná vyšetření k odhalení příčiny cévní mozkové příhody,
popisuje Petra Reková, primářka Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Při propouštění koordinátor pacientovi shrne, co vše lékaři ještě naplánovali, a řeší s ním, co bude dál. Připomíná, objednává, provází pacienta až do kontroly po třech měsících, což je doba, po kterou většinou koordinace trvá,
shrnuje neuroložka.
Pomoc koordinátora je stěžejní při zajišťování akutní, tedy včasné rehabilitace. Cílem je, aby jí pacient prošel a nečekal na ni. Nejdůležitějším obdobím pro zotavení jsou totiž zmiňované první tři měsíce, protože časná rehabilitace pomáhá „přeprogramovat“ mozek dříve, než dojde k fixaci špatných pohybových vzorců nebo k trvalému ochabnutí a zkrácení svalů, tzv. spasticitě.
Koordinátor pacientovi pomůže také s objednáním na ergoterapii, logopedii či překladem na lůžko dlouhodobé péče, je-li to třeba. Hlídá termíny kontrol a pokud pacienta čeká nějaké vyšetření (např. elektro- a echokardiografii, dlouhodobé monitorování srdečního rytmu), vysvětlí mu, jak se na něj připravit a co mít s sebou.
Komu je koordinace určená
Koordinátoři by měli mít přehled o všech pacientech po mrtvici v centru, v němž pracují. Obzvláště je důležitá koordinace u nemocných, u nichž nedokrvení části mozku či naopak krvácení do něj způsobily středně těžkou až těžkou nemohoucnost. To znamená, že jsou schopni chůze bez pomoci nebo jen s pomocí. Jde také o ty, kteří nedokáží bez cizí pomoci zvládnout tělesné potřeby. Propojení s dalšími zdravotními i sociálními službami zajišťují koordinátoři i u pacientů nemohoucích, kteří zůstávají upoutaní na lůžko a vyžadují trvalou péči.
S pacienty se koordinátoři potkávají osobě, po propuštění z nemocnice jim telefonují. Počet telefonátů i jejich délka jsou individuální. Naše zkušenosti jsou takové, že všichni pacienti jsou tím, že jim někdo takto pomáhá, překvapení, ale vítají to, jsou milí a koordinátorce vděční,
dodává Petra Reková za VFN, kde iktové centrum ročně hospitalizuje zhruba 350 pacientů a koordinátorka je tam zaměstnaná od letošního ledna na poloviční úvazek.
Proč je novinka potřebná
Důvodem, proč ministerstvo zdravotnictví koordinátory zavedlo, je, že tuzemská medicína, až na výjimky, sice dobře zvládá včas k pacientovi přijet a většinou jej i zachránit včasným zákrokem, následná péče o pacienta např. s poruchami hybnosti nebo výpadky řeči ale pokulhává.
Zatímco zažehnání smrti stojí nebývalé úsilí lékařů a na úhradách pojišťoven i stovky tisíc korun, při následném zotavování může přijít tato investice
i snaha o to vrátit člověka po mrtvici do běžného života vniveč, protože pacient se v systému péče ztratí. Takže třeba k nutné rehabilitaci se nedostane včas nebo vůbec.
Roli hrají i opakované argumenty, že zdravotnická zařízení obecně nemají dostatek zdravotních sester a lékaři jsou přetížení administrativou. Koordinátor jako prostředník mezi lékařem a pacientem, ovšem pracující pro pacienta, ze zdravotníků značnou část papírování snímá.
Koordinátoři iktové péče jsou analogií koordinátorů onkologických. Rozdíl je v tom, že zatímco v onkologii potřebujeme urychlit cestu pacienta do centra léčby, u iktové péče je pomoc při cestě z centra ven,
vysvětluje datový analytik Marian Rybář, jenž je spoluautorem koncepce koordinování péče ve zdravotnictví.
Rozdílů u obou typů koordinování péče je ale víc. Koordinátor v onkologii (více o nich jsme psali zde) si pacienta musí vyhledat, tedy oslovovat praktické lékaře a specialisty, aby mu ho poslali. Iktový koordinátor ho má přiděleného, protože s k pacientovi dostává automaticky
po přijetí do nemocnice.
Zatímco nad formováním standardů práce onkologického koordinátorů bdí ministerstvo, u iktových koordinátorů jsou to přímo lékaři prostřednictvím České neurologické společnosti, konkrétně její cerebrovaskulární sekce.
Minimálně půl úvazku
V ČR je aktuálně 14 center cerebrovaskulární péče a 40 iktových center (jejich soupis najdete zde na webu ministerstva). Statut mají udělený do konce roku 2030.
Iktoví koordinátoři
Od ledna 2026 musí mít:
- Každé centrum vysoce specializované komplexní cerebrovaskulární péče nejméně jednoho koordinátora na plný úvazek.
- Každé centrum vysoce specializované iktové péče nejméně jednoho koordinátora na půl úvazku.
Koordinátory některá centra mají už z let minulých, povinné ale zřizování této pozice dosud nebylo. Povinnost vznikla až letos, protože ministerstvo před jejím stanovením ještě sepsalo, jak má vypadat péče o pacienty po mrtvicích. Pravidla pro návaznou léčebně rehabilitační péči vyšla loni v dubnu a jsou platná v letech 2026 až 2030.
Zdroj: Věstník MZ ČR 13/2025
Ministerstvo jim uložilo, že první typ pracovišť musí mít plný úvazek, iktová pak poloviční. To je minimální požadavek. Centra musí mít tolik koordinátorů, aby systémem péče nebloudil ani jeden pacient,
upozorňuje Marian Rybář.
„Zda je již mají všechna centra, nevím. Vzhledem k tomu, že je to jejich povinnost, však předpokládám, že ano. Na prvním online kurzu pro koordinátory iktové péče bylo přihlášeno 44 účastníků a zhruba 40 z nich se koordinaci věnuje,“ popisuje Petra Reková, členka výboru Cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti. „Víme, že v některých centrech dělají koordinátorky zdravotní sestry, případně bývalé sestry. To nemusí být chyba. Některé už například nemohou vykonávat náročnou sesterskou práci u pacientů s mrtvicí, jejíž část probíhá na jednotce intenzivní péče, a koordinaci zvládají dobře, protože léčbě těchto pacientů rozumějí. Nemělo by ale jít o to, že sestra dostane koordinaci jen formálně, navíc ke své běžné práci,“ dodává lékařka.
Cílené kontroly nejsou v plánu
Ministerstvo zdravotnictví naplnění této povinnosti nijak systematicky nekontroluje, ani kontrolovat nebude. Sází na to, že samy nemocnice pochopí, že koordinování péče se nejen jim a nejen finančně vyplatí. Navíc, pokud centra nebudou cestu pacienta koordinovat, promítne se to do kvality péče a nevyhoví ukazatelům stanoveným ministerstvem. Jejich první sadu už rezort přestavil (my jsme o ní psali zde). Centra, která budou v kvalitě péče pokulhávat, riskují, že časem přijdou o statut místa s vysoce specializovanou péčí, jenž uděluje právě ministerstvo. Se statutem by přišla také o vyšší úhrady od pojišťoven.
Kvalitu péče v dohledné době nebudeme měřit jako dosud počtem úmrtí do 30 dnů od cévní mozkové příhody, ale tím, jak se podaří zlepšit pacientův stav. Budeme v čase sledovat například to, jaký podíl pacientů prodělal další mozkovou příhodu,
říká Marian Rybář. Centrum péče za pacienta zodpovídá nejen po dobu hospitalizace, ale i minimálně tři měsíce po propuštění,
popisuje nový náhled na kvalitu léčby v cerebrovaskulárních a iktových centrech.
Ministerstvo počítá s tím, že proškolení koordinátoři budou časem pacienty členit dle tzv. modifikované Rankinovy škály (najdete ji ve věstníku ministerstva zde). Jde o rozdělení pacientů po mrtvici dle soběstačnosti. Pokud centrum bude mít rozřazených 90 procent a více pacientů, budou ho pojišťovny finančně odměňovat navýšením úhrad.
Odborná spolupráce
MUDr. Petra Reková, Ph.D., MHA
Neuroložka, primářka Neurologické kliniky 1. LF UK a VFN, členka výboru Sekce cerebrovaskulární České neurologické společnosti.
RNDr. Marian Rybář, Ph.D., MHA
Datový analytik, působí na Katedře biomedicínské techniky Fakulty biomedicínského inženýrství Českého vysokého učení technického v Praze, lektor kurzů pro koordinátory péče a člen několika poradních orgánů ministerstva zdravotnictví.