Kohoutková, nebo kojenecká voda? Rozdíl tkví v dusičnanech

Jednou z mnoha otázek, kterou řeší rodiče našich nejmenších, je používání základního prostředku k uhašení žízně i přípravě mnoha pokrmů – pitné vody. Některé vodohospodářské společnosti se totiž v minulosti pochlubily tím, že jejich voda z kohoutku má stejné, ne-li lepší parametry než kojenecká voda. Je to tak doopravdy?

Pití kohoutkové vody propaguje kromě vodohospodářských společností také projekt „Česko pije z vodovodu“, který vznikl v červnu 2010 v rámci platformy Challenge Europe, mezinárodní iniciativy organizace British Council. Součástí projektu je také snaha zavést buď bezplatné podávání vody z kohoutku v restauracích, nebo prodej vody z kohoutku za takzvanou férovou cenu, jejíž výše nicméně není nijak stanovena, ale předpokládá se v úrovni kolem 10 korun za džbánek kohoutkové vody.

K tématu: Vodu z vodovodu, prosím! Přinesli vám ji?

Další součástí projektu jsou takzvané „vodní bary“, což je spotřebitelská ochutnávka tří „druhů vod“ (balené pramenité vody, balené pitné vody a vody z vodovodu) formou slepých testů. Z dosavadních testů přitom vyplývá, že 76 procent respondentů hodnotilo chuť vody z kohoutku lépe nebo stejně jako chuť balených vod a 79 procent respondentů neumělo přiřadit druh vody k příslušným vzorkům. To v praxi znamená, že pitnou vodu z kohoutku lidé nedokáží odlišit od vod balených včetně pramenité vody.

To evokuje myšlenku, že je voda z kohoutku prakticky stejně kvalitní jako kojenecká voda, a za vodu pro naše nejmenší by tak nebylo třeba utrácet tolik peněz. Voda z kohoutku je totiž samozřejmě mnohonásobně levnější. V reálu to ovšem tak jednoznačně neplatí.

K tématu: Stejná kvalita, stokrát vyšší cena. Proč vůbec kupujeme balenou vodu?

Jistotu máte po rozboru vody

Již jen stav vodovodního potrubí v různých částech naší země je velmi rozdílný. Zejména v menších obcích a městech, které nebyly dosud schopné investovat do takzvané „vodohospodářské infrastruktury“, do níž spadá výměna zastaralých a z nevhodných materiálů postavených vodovodních sítí, nemusí voda z kohoutku dosahovat parametrů kojeneckých vod. Záleží také na zdroji pitné vody. V některých lokalitách je jistě možné vodu z kohoutku používat i jako vodu kojeneckou, takových území je ale po ČR spíše méně než více.

Jistotu můžete přitom získat jen tím, že si necháte u příslušných vodohospodářských společností udělat rozbor své kohoutkové vody. I tak jde ale o jistotu časově omezenou – parametry zdroje pitné vody se mohou měnit, třeba v současné době kvůli povodním. Přitom může stále platit, že i zhoršené parametry vody z kohoutku jsou v normě – je ale třeba vědět, že parametry kvality u kohoutkové a kojenecké vody se liší. Sledovaných parametrů je několik desítek – v následující tabulce jsou proto jen některé z nich, a vyplývá z toho, že část parametrů pro kohoutkovou a kojeneckou vodu je stejných, ale v některých sledovaných a stanovených parametrech se liší.

Kojenec si s dusičnany neporadí

Nejdůležitější rozdíly spočívají v obsahu dusíkatých látek. To je právě pro kojence a nejmenší děti velmi důležité, protože jejich organismus si s takovými látkami neumí poradit. Kvůli tomu jsou kojenci v průběhu několika prvních měsíců života velmi náchylní k akutním otravám dusičnany. V jejich trávicím systému se totiž může vyskytovat bakterie, která přeměňuje dusičnany na jedovaté dusitany, ty pak reagují s hemoglobinem (který přenáší kyslík do všech částí těla) a vzniká methemoglobin, který kyslík nepřenáší. Množství kyslíku přenášeného tělem klesá v závislosti na množství hemoglobinu přeměněného na methemoglobin. Jak úroveň kyslíku klesá, dítě se dusí. Tento stav se nazývá methemoglobinémií.

Nejviditelnějším příznakem otravy dusičnany je namodralá barva kůže, zvláště v okolí očí a úst. Jak ale uvádí odborná literatura, přibližně ve věku tří měsíců se v žaludku dítěte zvyšuje množství kyseliny chlorovodíkové a tím dochází ke zničení většiny bakterií, které přeměňují dusičnany na dusitany. V době, kdy je dítěti půl roku, je jeho trávicí systém plně vyvinutý a nezůstávají v něm žádné bakterie přeměňující dusičnany na dusitany. U starších dětí a dospělých jsou dusičnany absorbovány a vylučovány a methemoglobinémie u nich už dále nehrozí. Stránky Státního zdravotního ústavu (SZÚ) ale uvádějí, že vodu s obsahem dusičnanů do 35 mg/l mohou používat děti už od narození. Oficiální limitní hodnota (50 mg/l) u vody z kohoutku je podle SZÚ stanovena právě s ohledem na riziko kojenecké methemoglobinémie.

Patrně i z těchto důvodů poukazuje iniciativa Česko pije z vodovodu na to, aby spotřebitelé preferovali konzumaci vody z kohoutku již i v případě kojenců a nejmenších dětí. Osobně se ale domnívám, že takové doporučení nelze stoprocentně akceptovat.

Jiná věc je, že se také díky této iniciativě daří zvyšovat počet restaurací, které svým hostům vodu z kohoutku podávají či férově prodávají. Interaktivní mapa projektu uvádí v současné době 738 takových restaurací v Praze, 165 v Brně a přes 900 dalších takových podniků po celé ČR. Kdo má zájem o podrobnější informace, může se na ně podívat na zvodovodu.cz.

Čtěte dále: Pivo levnější než voda? Vítejte v království prince Pivoslava