„Moje dcera bude lyžovat ještě dřív, než bude umět chodit!“ vychloubal se před časem jeden můj kamarád, nadšený lyžař, když se mu narodilo první dítě. Nicméně počkal, až byly dceři čtyři roky. Lyžařští instruktoři se shodují, že dolní věkovou hranicí mohou být už tři roky, a opravdu, v zimních školičkách tak malé lyžaře běžně vídáme. Dítě už se udrží na nohách, a čím dříve se sportem začne, tím lépe mu pak půjde.
Jak na to ale reagují dětské kosti? Ve třech letech ještě nejsou přece zdaleka zpevněné. „Dětská kost má, až do věku zhruba patnácti let, zcela jinou stavbu než kost dospělá. Především je mnohem pružnější. Pokud se dítě naučí chodit, může přiměřeně – což je zásadní, sportovat a tedy i lyžovat,“ říká ortoped MUDr. Jiří BĚHOUNEK a dodává, že se samozřejmě bavíme o odpovídajících svazích, s odpovídajícím vybavením: „Samotné sportování, tedy i lyžování pod dohledem rozumných dospělých dětem neškodí. Pro ně jsou nebezpečné pobyty mimo vyhrazené a pro ně speciálně určené části lyžařských oblastí.“
Jedeme na lyže: Půjčit, nebo koupit výbavu?
Lyže pro začátečníky
Vzpomínám si na své první lyže – samozřejmě zděděné po starším bratrovi. Byly z oranžového plastu, bez hran a bez skluznice. Do řemínkového vázání šly zapnout tehdy módní „gerlachy“. Od té doby už roztálo hodně sněhu a vývoj lyží, vázání a dalšího vybavení (i pro ty nejmenší) poskočil pořádně kupředu. Došlo ke zkracování, vykrojování i změkčování dětských lyží. Při výběru je rozhodující věk, výška a zkušenost dítěte. Začátečníkům by měly lyže sahat zhruba do podpaží, měly by být měkké; rádius, tedy vykrojení, se pohybuje v rozmezí od pěti do deseti metrů.
Bezpečnost lyžařů je často závislá na vázání, které musí být správně seřízené. Proto nechte dětem seřídit vázání před každou zimní sezonou. Dětské lyžařské boty jsou pohodlnější a snáze se obouvají než boty dospělých. Dítě v nich tráví mnohem více času než na lyžích – odpočívá, běhá po svazích a hraje si. V zásadě jsou nižší a rozevírají se u patky. Mívají pouze jednu přezku, což je pro pokročilejší lyžaře nevhodné. S čím si rodiče nemusí lámat hlavu, jsou lyžařské hole. Dítě se totiž nejprve učí jezdit bez nich. Je to pro něj mnohem přirozenější a cítí se bezpečněji.
Já sám!
Mě učil lyžovat táta. Postavil si mě mezi nohy a společně jsme kopec sjeli. Jízda mezi nohama je stále populární, i když častěji na svazích vídáme děti na řemíncích – dítě má kolem těla vypolstrovaný opasek, na který jsou navázané dva řemínky. Dítě tím získává jistotu a rodič ho má pod kontrolou.
„Ani jednu z těchto metod nedoporučuji. Dítě musí zvládnout základní prvky samo. Provázek nebo jízda mezi nohama mu brání v pocitu samostatné regulace jízdy, takže se stále spoléhá na svého rodiče,“ říká lyžařský instruktor PETR JIRSA ze Sportcentra Monínec.
Souhlasí s ním i TOMÁŠ NOVOTNÝ z lyžařské školy GGR Vertical Sports: „Nejlepší metodou je, když dítě začíná samo úplně od začátku. Pochopitelně jen s lehkou asistencí. Zpočátku si především zvyká na lyže a sníh, nejlépe na rovince. Poté se učí různá otáčení, následují cvičení na získání stability. Poté je nutné natrénovat stoupání do kopce. Tím se dítě naučí používat hrany a nemá problém dojít si například k vleku. Dalším krokem je naučit dítě brzdit pluhem. Až to zvládne, lze již relativně snadno procvičovat zatáčení.“
Ne každý rodič je rozený pedagog. Pokud se nechcete s dítětem nervovat, protože někdy to jde opravdu ztuha, svěřte jej vyškolenému instruktorovi. „Syn vůbec nechápal moje pokyny. Šíleně mě to rozčilovalo, ale nechtěl jsem na něj křičet a tím ho třeba od lyžování odradit. Proto jsme mu zaplatili dva dny na cvičné louce s instruktorem lyžování. Naučil se na lyžích stát a trochu je ovládat. Doporučuji tento postup každému rodiči, který nechce přijít o nervy,“ říká programátor Martin Dostál.
Dalo by se říci, že kolik je lyžařských škol, tolik je i ceníků. Některé lyžařské školy fungují jako cestovní kanceláře – dovezou vás na hory, ubytují a týden se vám věnují. Jinde se platí samostatné lekce lyžování – výuková „hodina“ je většinou padesátiminutová a v průměru za ni zaplatíte čtyři stovky. Celodenní kurz, myšleno čtyři hodiny v průměru, vyjdou na osm set korun.
Kam na lyže? Inspirujte se v databázi sjezdovek
Lyžování hrou
- Dítě si musí nejprve na sníh zvyknout: obujte jej do lyžařských bot a hrajte s ním různé hry. Koulujte se, hoňte se a podobně.
- Obouvání a zouvání lyží: dítě by se mělo naučit obouvat i zouvat lyže samo; může to trénovat třeba o závod.
- Koloběžka: dítě má pouze jednu lyži; postupně využijte i mírný kopec.
- Obě lyže: šoupání lyží – na povel pravá dopředu, nebo šoupání na čas.
- Kroky různým způsobem: inspiraci najdete ve světě zvířat. Dítě může přidupávat jako slon, cupitat jako myška, dělat velké kroky jako dinosaurus a podobně.
Vzpomínáte rádi na své začátky na lyžích?
Vlek nahání dětem hrůzu
Ve chvíli, kdy si dítě zvykne na sníh, naučí se plužit a základy lyžování, začne mu být cvičná loučka malá.
Záleží pak na obsluze vleku, jak bude k malým lyžařům přistupovat. „Většinou jsem se setkávala s velkou ochotou,“ vzpomíná kolegyně. „Tři děti na svahu, z nichž jedno lyžuje jakž takž a dvě nejsou ještě schopné samostatně vyjet na vleku, to je oříšek. Vlekaři mi sami nabídli, že si vždycky jednoho lyžaře-čekatele nechají u sebe v boudě, než se pro něj vrátím. Po několika jízdách to zdokonalili. Jedéé za váámáá, slyšela jsem hulákání. A opravdu, můj syn, který se styděl před cizími lidmi a na vleku se bál, živě konverzoval s jakýmsi pánem. Takhle to šlo celý týden, neznámí lidé mi vyváželi děti, které jim vlekaři „vnutili“ a kupodivu to vůbec nikomu nevadilo. Jindy na menší sjezdovce, dredatý vlekař neměl takovou honičku, jakou mají jeho kolegové ve velkých centrech, a malé děti učil jezdit na vleku. Radil jim, běhal s nimi první metry a zvedal je, když padaly. Na konci pobytu jsem mu nesla lahev rumu. Možná ale, že tatínkové budou mít jiné zkušenosti. Obsluhu vleků totiž tvoří v drtivé většině muži (vlekařku jsem zažila jedinou) a jejich úslužnost se v nepřítomnosti manžela výrazně zvyšovala.“
Dříve bylo naprosto běžné, že dospělý vyvezl dítě na koleni. Dnes vlekaři tento způsob často nedovolují a v provozních řádech vleků můžeme číst: „Z bezpečnostních důvodů je povolena jízda na jednom unašeči pouze jedné osobě. Není možné vozit děti na koleně.“
Před první jízdou dítě upozorněte na to, že případný pád je součástí nácviku a obsluha vlek zastaví. Vysvětlete mu, že nahoru vyjede jen tehdy, když bude držet nohy rovně a zůstane stát. Děti mají často tendence si na vlek sedat, což stojí za většinou pádů.
ČLÁNKY DO MAILU