Pro snazší návrat do života. V psychiatrických stacionářích léčí osvětlením nebo v kuchyni

Redaktorka Vitalia.cz do nového Centra denních stacionářů nahlédla ještě před Velikonocemi, po nichž začne fungovat pro pacienty.

Nové prostory na třech patrech

Centrum denních stacionářů ve VFN má tři patra. Vstupuje se do přízemí dveřmi osazenými videozvonkem. Zádveří navazuje na kuchyni, kde si lze během dne ohřát jídlo přinesené z domu, něco drobného uvařit nebo si nakoupit v automatu se zdravým jídlem. Kuchyně je součástí multifunkční jídelny, kterou lze rozdělit paravánem a přes kterou se pacient dostane do šatny s uzamykatelnými skříňkami – zvlášť na oděv, zvlášť na boty a bačkory, protože není důvod, aby pacienti denní program neabsolvovali ve své, pohodlné domácí obuvi.

V prvním nadzemním patře, kam můžete po schodech i výtahem, jsou prostory denního stacionáře pro dospělé s názvem Karlov. V druhém pak denní stacionář pro adolescenty a denní stacionář pro poruchy příjmu potravy.

Obě patra jsou záměrně identická – vévodí jim místnosti pro psychoterapii, ať už individuální, skupinovou nebo rodinnou. V každém patře je také několik menších i větších terapeutických místností, do nichž pacienti chodí třeba na arteterapii, tedy uzdravování kresbou a malbou. Léčba se odehrává i v pracovnách, kde probíhají pohovory, konzultace nebo krizová intervence.

Rozdílem je, že zatímco v prvním patře má v denní místnosti zázemí personál – šatnu, kuchyňku sprchy… V druhém je cvičná kuchyně, díky které si pacienti mohou nacvičit nebo upevnit denní činnosti.

Světla, která umí léčit

Interiéry mají výhradně bílé zdi a i nábytek v dekoru dubu je stejný v celém Centru denních stacionářů. Venku je slunečný den, a tak jsou místnosti plné světla. Pokud by slunce chybělo, nahradí ho speciálním umělým osvětlením. 

Na první pohled se neliší tvarem ani odstínem od běžných, uvnitř zdroje se ale skrývá technologie, díky které je světlo tzv. plnospektrální. To znamená, že se maximálně blíží přirozenému slunečnímu svitu. Dokáže tedy skrze tzv. gangliové buňky v sítnici ovlivnit cirkadiální rytmus. 

Plnospektrálního světla medicína využívá při léčbě zvané fototerapie. V denních stacionářích pacienti fototerapií prochází každý den, kdy chybí sluneční paprsky, aniž by se na ni museli nějak soustředit. Pomáhá třeba s duševními poruchami typu deprese, ale používá se i u všech typů onemocnění, které doprovázejí poruchy rytmu spánek/bdění, vysvětluje Martin Anders, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

Systém osvětlení nových prostor je v ČR zcela ojedinělý a plně respektuje nový metodický postup, jenž vydalo Ministerstvo zdravotnictví na začátku března. V Centru denních stacionářů jsou plnospektrálními zdroji vybaveny všechny místnosti, kde se pacienti nachází většinu dne.

Zájemce kvůli kapacitě neodmítají

Přestěhované stacionáře mají dohromady kapacitu zhruba 60 pacientů. Otevřením nových prostor se jejich počet nenavyšuje. Jednoduše pro to, že na více pacientů tady není dostatek personálu. Kvalifikovaných zdravotníků je málo. Počet odléčených za celý rok může být proto i letos podobný jako loni, tedy 250.

Doporučení od praktického lékaře nebo ambulantního specialisty do denního stacionáře není třeba. K přijetí k léčbě je nutný vstupní pohovor s lékařem a stabilizovaný stav. To znamená, že duševní onemocnění nevyžaduje hospitalizaci. Léčba není určena lidem závislým, a to včetně alkoholu nebo hazardu.

Menšina pacientů do stacionářů přichází z lůžkových psychiatrických oddělení včetně VFN, většina se hlásí přímo. Jde především o zájemce z okolí, protože do stacionáře je nutné denně dojíždět. Na pohovor zájemci nečekají a dostanou se na něj do týdne (v případě závislých jen ti, kteří abstinují půl roku a déle). Pokud po pohovoru psychiatr léčbu v denním stacionáři doporučí, nástupní termín pacient dostane za 14 dnů až dva měsíce. 

Zájemce zatím ve VFN odmítat nemusí, i když ne každý nakonec program ve stacionáři absolvuje. Může se stát, že někdo třeba skončí s akutními potížemi v nemocnici nebo že si léčbu rozmyslí a odmítne ji.

Spíš jako v kanceláři než v nemocnici

Léčba v denních stacionářích probíhá na čistě dobrovolné bázi a denní docházce. Jde o přístup, který dokáže předejít hospitalizaci nebo po ní pomáhá při doléčování. Pacienta nevytrhává z prostředí rodiny, vlastní domácnosti nebo z okruhu přátel. Žádné mříže nebo zamykání tady proto nečekejte. Naopak, prostředí je funkcí i podobou vzdálené uzavřenému nemocničnímu oddělení. Části stacionářů mají blíž, zdá se mi, spíš k nově vybavené kanceláři nebo strohému domácímu prostředí. V některých místnostech jsou sedačky, pohodlná křesla i sedací vaky.

Strukturovaný program začíná každý všední den v osm ráno a trvá do tří odpoledne. V pátek bývá o dvě hodiny kratší a o víkendu stacionáře nefungují. V budoucnu by tu rádi přidali i večerní aktivity, aby na ně mohli docházet lidé, kteří jsou přes den v práci.

Léčba se sestává z různorodých aktivit vedených odborníky. Pacienti přitom musí dodržovat harmonogram, a to po celé tři měsíce, což je obvyklá délka docházení. Někdy se musí do terapie zapojit i rodina. Třeba při terapii dospívajících nebo při léčbě poruch příjmu potravy.

Program je každému šitý na míru. Komplexnost zajišťují multidisciplinární týmy, v nichž jsou zastoupeni např. psychiatři, psychiatrické sestry, psychologové, psychoterapeuti, adiktologové, sociální pracovníci, nutriční terapeuti, arteterapeuti, ergoterapeuti, instruktoři jógy nebo pedagogové, se kterými děti školou povinné konzultují náhradu výuky. 

Nově zrekonstruované zázemí přitom umožňuje širokou škálu péče poskytovat na jednom místě.

Základem léčby je psychoterapie poskytovaná individuální formou nebo skupinově, vysvětluje Eva Kitzlerová, primářka Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN. Doplňují je psychoedukace, aby pacienti byli schopní rozeznat varovné příznaky nemoci a předejít jejímu opětovnému vzplanutí, konzultace s psychiatrem nebo krizová intervence. 

Součástí programu denních stacionářů jsou arteterapie, ergoterapie, canisterapie, muzikoterapie nebo pohybové aktivity a nácviky sociálních dovedností. K dispozici je i prostor pro odpočinek a relaxaci pacientů. V areálu kliniky se nachází také terapeutická zahrada s venkovní učebnou. 

• 
• 
• 

Dalších 13 fotografií

Proč je třeba cvičná kuchyň

Kromě velké terapeutické místnosti dělitelné paravánem na dvě části, je ve druhém nadzemním podlaží také cvičná kuchyň. I když není velká, osm lidí a terapeut se sem vejde, říká Zuzana Fišarová, vrchní sestra Psychiatrické kliniky VFN, která mě novými prostory provedla.

Než ale začnou vařit, musí jít na nákup. I ten je součástí terapie, protože jde o nácviku sociálních dovedností. K nim patří třeba i třídění a praní prádla nebo třídění odpadu. To, co řadě lidí připadá všední a banální, totiž pro pacienty může být obtížně zvladatelné. Proto tyto činnosti nacvičují, aby se tím posílila jejich soběstačnost.

V souvislosti s vařením terapeuti pacienty učí, jak ekonomicky nakoupit nutričně hodnotné potraviny, jak je správně skladovat a zpracovat.

Přečtěte si také:

Dětských psychologů a psychiatrů se nedostává. Kde jinde hledat pomoc?

Kuchyně je určená zejména pacientům Karlova. Naopak do ní nedochází pacienti s poruchami příjmu potravy, protože řada z nich vaří, sami ale toto jídlo nejí.

Péči rozšíří o lůžka pro dospívající a děti

Rekonstrukce domu Voračických z 18. století vyšla na 75 milionů korun. Dvacet milionů šlo z rozpočtu fakultní nemocnice, 55 milionů činila dotace ze státního rozpočtu.

A co bude s původními prostory na Psychiatrické klinice VFN, kde dosud tři stacionáře sídlily? Zůstanou v nich akutní příjmová oddělení. Nemocnice má ovšem v plánu je postupně zrekonstruovat a nahradit velké sály s mnoha pacienty jedno- či dvoulůžkovými pokoji. Centrum denních stacionářů je první vlaštovkou v dalších možnostech rekonstrukcí v původní budově. Moc bych pacientům přála prostředí, které má terapeutický potenciál samo o sobě, uvádí primářka Eva Kitzlerová,

VFN také plánuje v budoucnu vybudovat dětské lůžkové oddělení, které zatím nemá. Dnes a denně bojujeme s tím, že nemáme prostor ošetřovat pacienty adolescentního a dětského věku, protože nedisponujeme lůžky, říká Martin Anders. Pokud se to podaří, vznikne kousek od Karlova náměstí ucelený řetězec péče o děti a dospívající, který bude nabízet i služby denního stacionáře a unikátního detoxikačního centra.