Také jsem zkusila učit své děti doma a dodnes toho v nejmenším nelituji. Naopak. Dva nejstarší, kteří nikdy „chudáci“ nechodili do MŠ ani do ZŠ, jen do kolektivů, které si vybrali (Sokol, kroužky, nedělní škola, kamarádi ze sousedství), jsou dnes úspěšně na osmiletém gymnáziu (třetí bude dělat přijímací zkoušky letos)a na roky strávené doma, bez stresů z testů a ranního vstávání, bez vyrušování spolužáků, bez odpoledních domácích úloh, se spoustou času na sebe a na to co mne baví, na vztahy se sourozenci a rodiči, dodnes moc rádi vzpomínají. Také na „učení v terénu“, ne jen ve školní lavici, ale i v přírodě, v zoo, na hradech a zámcích, v archeoparku, na všelijakých akcích a přestaveních, na které jsme vyráželi (a v omezené míře dále vyrážíme). Velký kolektiv třídy jim zjevně nikdy nechyběl, ale nyní se v něm zorientovali a uplatnili poměrně snadno. Lidé, kteří je znají, je chválí nejen za jejich vědomosti, ale i za chování a osobní vlastnosti. Vrstevníci jim většinou závidí a někteří i přemlouvají rodiče, aby je také učili doma.
Jejich mladší sourozence, předškoláka a miminko (v rodinách domácích školáků je obvykle více dětí, než celostátní průměr)se po dobrých zkušenostech také chystáme vzdělávat takto individuálně.
Je jasné, že tato alternativa není úplně pro každého, stejně jako mercedes s vilou a bazénem také ne, proto prosím
Predpokladam ze kamartov starostlivo vyberas a nenexistuje aby ich kamarati boli skazeny skolou. Kto chodi do skoly normalnej tak ty absolutne a totalne opovrhujes
ČLÁNKY DO MAILU