Cystická fibróza mi byla diagnostikována v devíti měsících. Můj zdravotní stav se postupně zhoršoval a plíce v průběhu let ztrácely svou sílu. Vlivem častých zánětů a zápalů plic i dalších komplikací u mě plicní kapacita klesala až na 25 procent a následně mi byla lékaři nabídnuta a doporučena transplantace plic, která jediná mohla zlepšit můj zdravotní stav a zároveň, dá se říci, mě udržet naživu. Po zařazení na čekací listinu nastal pro mě onen osudný den 15. října 2019, kdy mi byla úspěšně provedena oboustranná transplantace plic a s tímto novým orgánem žiji dodnes. Mimochodem v době pár dnů před transplantací mé plíce fungovaly již na pouhých 19 procent a částečně jsem byl nucen používat kyslíkovou podporu,
popisuje svou cestu k novému životu David Hrbáček. Tehdy mu bylo pětadvacet.
Už od svých devatenácti let ale coby obyvatel Moravy dojíždí na pravidelné kontroly na Kliniku plicních nemocí a tuberkulózy v olomoucké fakultní nemocnici, která tuto možnost pacientům s touto a podobnými diagnózami a větší vzdáleností od Prahy nabízí. Díky tomu se také letos v květnu poprvé zúčastnil olomouckého setkání pacientů po transplantaci plic.
Dnes jednatřicetiletý mladý muž, jenž celý svůj život prožil ve Zlíně, přitom od malička dojížděl na pravidelné kontroly do fakultní nemocnice v pražském Motole, jejíž III. chirurgická klinika je jediným pracovištěm v České republice, kde se provádí transplantace plic.
V devatenácti letech jsem přecházel z tamního dětského oddělení na oddělení pro dospělé a byla mi nabídnuto jezdit na kontroly do Olomouce. Tuto možnost jsem vzhledem ke svému bydlišti uvítal a už dvanáct let dojíždím do Olomouce, k dnes již přednostovi Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy panu doktoru Petru Jakubcovi. Musím říct, že jsem nemohl udělat lepší rozhodnutí. Pan přednosta Jakubec je opravdu člověk na svém místě. Jeho profesní znalosti jsou na špičkové úrovni a jeho lidská stránka je opravdu neocenitelná,
poposuje pan Hrbáček. Pochvaluje si, že lékař vždy rád pomůže, vysvětlí, zařídí vše, co je potřeba, což podle pacienta vůbec není samozřejmost. Má můj obrovský obdiv za to, jak všechno časově, profesně i lidsky zvládá,
dodává David Hrbáček.
Centrum pro pacienty po transplantaci plic z Moravy, Slezska a části východních Čech existuje na olomoucké klinice od října 2016. Aktuálně mají v péči více než stovku pacientů. Ve spolupráci s mnoha dalšími specialisty pro ně zajišťují komplexní a plnohodnotnou ambulantní i lůžkovou péči. Po transplantaci plic je zásadní udržovat křehkou rovnováhu imunitního systému, aby na jedné straně imunitní systém nelikvidoval cizí orgán – ‚nové plíce‘ – a na straně druhé, aby imunita nebyla oslabena natolik, až by pacienty mohly ohrožovat časté infekce včetně vzácných, které postihují právě jen osoby se sníženou imunitou. Řešíme také řadu různých komplikací, které ale z velké části nepostihují nové plíce, ale jiné orgány a části těla. Pečujeme tedy o celé tělo i duši pacientů po transplantaci plic,
říká přednosta Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy Petr Jakubec.
Pro své pacienty, kteří jsou po transplantaci plic, nebo na ni čekají, a také jejich blízké uspořádala klinika ve spolupráci s Oddělením klinické psychologie a Dobrovolnickým centrem nemocnice letos v květnu již páté společné setkání. Premiérově se jej zúčastnil i David Hrbáček.
Zpátky do života
O této akci jsem poprvé slyšel v minulém roce, kdy jsem však byl v době jeho konání příjemně časově zaneprázdněn výletem do Londýna. I to dosvědčuje, že pokud se vše podaří tak, jak má, a aktuální zdravotní stav to dovolí, může se člověk po transplantaci vrátit takřka do normálního života a dělat s pár omezeními v podstatě vše, co zdraví lidé. Letos jsem tedy byl na setkání poprvé a musím říci, že určitě ne naposled,
popsal muž. Přijde mu dobré, že na setkání se člověk dozví třeba aktuální novinky o transplantacích a potransplantační péči a zároveň se potká s pacienty se stejným životním osudem, se kterými si může popovídat a sdílet své zkušenosti, problémy, ale především radosti.
Pro zdravotníky je to krásná zpětná vazba, když vidí své pacienty, kteří se vrátili díky transplantaci zpátky do života,
připojuje primářka spolupořádajícího Oddělení klinické psychologie Lia Hubáčková.
Hlavním cílem akce, se kterou zde začínali v roce 2017, je umožnit transplantovaným, aby se spolu setkávali, mluvili s lidmi, kteří mají podobné problémy jako oni, měli možnost neformálního setkávání se s lékaři i mimo oficiální prostředí ordinací.
ČLÁNKY DO MAILU