Hlavní navigace

Názory k článku Co víme jistě o žárlivosti

  • 26. 7. 2018 12:11

    bez přezdívky

    SKRYTÁ ŽÁRLIVOST
    Dobrý den,
    první manželství jsem zažila se žárlivcem, ale který žárlivost hodně skrýval. Zaobaloval ji do vět: "Kde jsi se zdržela z cvičení? Já měl strach, že se ti něco stalo". Příště jsem řekla: "Zdržím se po cvičení chvíli s holkama na jednom pivu. Jsme po cvičení vyprahlé." On: "Ale to se nesluší, aby si jako vdaná žena chodila do hospody..." (V devadesátých letech moc žen do restaurací nechodilo, to je zase fakt.) A tak to šlo pořád do kolečka. Vždy byl důvod proč nemám nikam jít, ani za kamarádkou za roh. Kamarádky mají hloupé a blbé názory - ale ty jsi přece chytrá, proč pořád chodíš k tvým rodičům - jsou lakomí, proč jdeš pozdě z práce měl jsem strach kde jsi - ten nákup nemohl trvat tak dlouho, fyzické násilí se občas objevilo také - když neměl argumenty.
    S ještě malými dětmi jsem od něj odešla. Není schopen mluvit se mnou, dětem při návštěvách říkal velmi často jaká jsem kráva. Děti na něj potom v dospělosti zanevřely a nestýkají se s ním. Cítí se ublížený, bez viny, viní všechny okolo sebe. Po odchodu od něj se mi strašně ulevilo... Měla jsem odejít dřív, jenže já tu žárlivost neviděla.