Hlavní navigace

Názory k článku Co víme jistě o žárlivosti

  • 26. 7. 2018 12:11

    bez přezdívky

    SKRYTÁ ŽÁRLIVOST
    Dobrý den,
    první manželství jsem zažila se žárlivcem, ale který žárlivost hodně skrýval. Zaobaloval ji do vět: "Kde jsi se zdržela z cvičení? Já měl strach, že se ti něco stalo". Příště jsem řekla: "Zdržím se po cvičení chvíli s holkama na jednom pivu. Jsme po cvičení vyprahlé." On: "Ale to se nesluší, aby si jako vdaná žena chodila do hospody..." (V devadesátých letech moc žen do restaurací nechodilo, to je zase fakt.) A tak to šlo pořád do kolečka. Vždy byl důvod proč nemám nikam jít, ani za kamarádkou za roh. Kamarádky mají hloupé a blbé názory - ale ty jsi přece chytrá, proč pořád chodíš k tvým rodičům - jsou lakomí, proč jdeš pozdě z práce měl jsem strach kde jsi - ten nákup nemohl trvat tak dlouho, fyzické násilí se občas objevilo také - když neměl argumenty.
    S ještě malými dětmi jsem od něj odešla. Není schopen mluvit se mnou, dětem při návštěvách říkal velmi často jaká jsem kráva. Děti na něj potom v dospělosti zanevřely a nestýkají se s ním. Cítí se ublížený, bez viny, viní všechny okolo sebe. Po odchodu od něj se mi strašně ulevilo... Měla jsem odejít dřív, jenže já tu žárlivost neviděla.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).