Doktor Milan Trojánek, přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol Homolka, byl hostem podcastu 120 na 80 portálu Vitalia.cz. Mluvil o chřipce, nejen o příznacích a o tom, jak ji rozeznáme od běžného nachlazení, ale i o prevenci a jejích následcích.
Co můžu sama udělat, abych neonemocněla chřipkou?
Tady asi se budeme opakovat s kolegy, kteří se věnují třeba prevenci kardiovaskulárních rizik a tak dále. Takže bych zmínil dostatek pohybu, teoreticky otužování by mohlo mít nějaký efekt. Nemyslím si,že by nám mohly pomoct nějaké doplňky stravy nebo něco takového. Ono se o tom sice někdy uvažuje a je celá řada studií, které jsou ale často komerční, které nám říkají, že některé doplňky stravy jsou účinné, ale jsem skeptik. Myslím si, že nemáme žádný doplněk stravy, jehož účinnost by v tomto byla jasně prokázána a natolik efektivní, aby mělo smysl do něj investovat.
Má smysl teď na podzim, kdy jsme se po dovolených vrátili zpátky do kolektivu, zase začala škola, chodíme do práce, nosit roušky nebo se držet mimo lidi? Třeba nechodit do MHD?
Myslím, že pro běžnou existenci by to bylo náročné. Fér by bylo, kdybychom se zase naučili, že když mám respiraci, prskám, kašlu, měl bych zůstat doma nebo nosit v práci aspoň třeba první den, dva roušku či respirátor. To by bylo podle mě fér a fajn, ale trošku si myslím, že jsme si na to odvykli a že to není úplně standard. Možná byl v minulosti, ale že teď to úplně nedodržujeme.
Lidé zapomněli.
Myslím si, že jo.
Nejlepší prevencí bude očkování. Kdy je ta nejlepší doba?
To je excelentní dotaz. Zkušenost z našeho očkovacího centra z Motola je, že jakmile dostaneme vakcínu, nahrnou se davy pacientů a my se je snažíme uspokojit, takže zvyšujeme kapacitu. Všichni chtějí být očkováni v říjnu. My jsme samozřejmě rádi, že lidé chtějí být očkováni, ale z hlediska nějakého racionálního přístupu by bylo vhodné, kdyby byli očkováni až trošku později, třeba v listopadu, protože chřipka k nám typicky přichází obvykle až někdy v prosinci nebo v lednu. Pak se naopak může sezóna táhnout třeba až do března. Když je člověk očkován moc brzo, nemusí ho očkování chránit na konci sezóny. Optimální by bylo očkování někdy v listopadu, ale většinou se to spojí s očkováním proti covidu, ten zas má trošku jinačí sezonalitu. Ovšem pacienti často přicházejí hned na začátku, jakmile je k dispozici vakcína.
Vrchol sezóny je tedy v lednu…
Většinou. Takový ten klasický průběh před covidem byl, že první případy se začaly objevovat někdy v prosinci, pak přišly vánoční prázdniny, děti přestaly chodit do školy, a počet případů klesnul, protože děti jsou hlavní šiřitelé infekce. A pak, jak se v lednu vrátily zpátky do školy, vyletěl počet případů a táhlo se to třeba až do února, března.
Kdo by se měl určitě očkovat?
Stoprocentně a naprosto jednoznačně si myslím, že je racionální, aby se očkovali ti, kteří to mají hrazené. Stát nějakým způsobem vytipoval kategorie pacientů, které považuje za rizikové, a těm hradí očkování. Tedy pacienti vyššího věku, dále stoprocentně pacienti s chronickým onemocněním a tam jsou přesně definované kategorie: je to onemocnění srdce a cév, plic, eventuálně onemocnění jater, ledvin, což je také poměrně zásadní, pacienti s imunodeficitem, imunosupresivní léčbou, pacienti s metabolickým syndromem, diabetici a třeba pacienti, kteří nemají slezinu, pacienti s nádorovým onemocněním. To jsou skupiny, které by se opravdu očkovat měly. Samozřejmě bychom byli moc rádi a pro epidemiologii by bylo skvělé, kdyby byly očkovány děti, protože ty jsou hlavní šiřitelé infekce. Ale myslím si, že český přístup k očkování dětí proti chřipce je velmi váhavý. Řekl bych, že ještě výrazně více než třeba v dospělém věku.
A čím to je, že se lidé nechtějí nechat očkovat proti chřipce?
My jsme na tohle dělali průzkum se společností Ipsos, takový nekomerční akademický průzkum, a snažili jsme se na to dotázat. První, co víme, je, že úplně každý ví, že očkování proti chřipce existuje. Rovněž lidé nemají problém s dostupností očkování. Prostě vědí, že když budou chtít, že to není těžko dostupné očkování. Ale podceňují tu samotnou nemoc. Prostě chřipka, na rozdíl třeba od klíšťové encefalitidy nebo meningokoků, je považovaná za relativně nezávažné onemocnění a Češi se toho nebojí, nemají důvod se očkovat. Myslím si, že když si vezmou na miskách vah, jestli mají jít k lékaři, absolvovatinjekci, mít potom třeba nějaké bolesti v místě vpichu, celkové příznaky po očkování, versus ta infekce, tak to pro ně vychází tak, že infekce je nezávažná a že není potřeba tohle absolvovat.
Všichni vědí, že komplikací chřipky může být třeba zánět středního ucha nebo zápal plic. To dochází každému, ale málokdo ví, že komplikací chřipky může být i infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda. Na to jsou velmi silná data, že pacient, který prodělá chřipku, má následující týdny extrémně nebo výrazně zvýšené riziko infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, zejména u těch rizikových skupin. A když jsme se zeptali Čechů, jestli kdyby tohle věděli, změnili by přístup k očkování, tak oni opravdu řekli, že tohle už by bylo natolik zásadní, že možná by se pak naočkovat nechali. Takže to je další věc: Češi nevědí, co vlastně chřipka dělá a jaké komplikace může mít.
Občas se objeví zprávy, že mladá zdravá žena zemřela na chřipku…
Ale nikoho to nevyděsí. Na druhou stranu tady opravdu jsou kazuistiky, výjimečné případy. Ale co víme, tak když máme chřipkovou sezónu, poměrně dramaticky vzroste celková úmrtnost v populaci. Je to vlastně něco podobného, jako když byl covid. Byl nějaký počet prokázaných případů, ale zároveň v té době dramaticky vzrostla celková úmrtnost v populaci. A to jsou přesně ti pacienti, kteří prodělají chřipku. Oni to třeba ani nemusí vědět, protože babičky a dědečkové často mají i relativně mírný průběh, nemají třeba ani teplotu nebo horečku, ale během chřipky se dekompenzuje jejich chronické onemocnění. Proto se můžou dostat do nemocnice. Anebo se taky ví, že chřipka dokáže interagovat s výstelkou cév a změnit spoustu věcí v organismu, vyvolat prozánětlivý stav a opravdu pak dojde třeba k infarktu myokardu, na který člověk pak umře. Ale je to kvůli tomu, že měl ten člověk předtím chřipku.
Takže má určitě smysl i pro zdravého člověka se nechat očkovat.
Takhle, já třeba očkovaný jsem, protože mi připadá smysluplné, že sice rizika komplikovaného průběhu v mém věku jsou nízká, ale zároveň vím, že nechci být týden doma nebo týden stonat s horečkou a s relativně nepříjemným onemocněním. Takže podle mě to smysl má.
Můžeme dostat chřipku, i když jsme očkovaní?
Můžeme a bylo by nefér, kdybych říkal, že ne. Účinnost vakcíny se liší a účinnost vakcíny proti symptomatické chřipce, proti tomu, že opravdu přímo dostanu chřipku, se liší v desítkách procent. Jsou sezóny, kdy to může být relativně málo, třeba 30 %, pak jsou sezóny, kdy to může být 70, 80 %. Ale to, co víme, a to, co je hrozně důležité, je, že když se vezme velká skupina, která je naočkovaná, versus velká skupina, která je nenaočkovaná, tak u těch nenaočkovaných je mnohem větší počet případů úmrtí nebo i závažných případů kardiovaskulárních onemocnění a tak dále. A to všechno souvisí s tím, že i když člověk prodělá chřipku, může pak následně dostat i komplikace ve formě těchto závažných stavů a proti tomu to očkování chrání. Na to jsou poměrně silná data.
Také se často říká, že když se člověk nechá naočkovat na chřipku, bude mít potom naopak rýmu celou zimu.
S tím to opravdu nesouvisí. To si myslím, že můžeme naprosto jednoznačně vyloučit. Na druhou stranu můžeme vyloučit i jinou věc. Taky nesmíme říkat, a já to třeba pacientům rozmlouvám, protože jsou lidé, kteří přijdou a řeknou: „Já jsem se nechal očkovat proti chřipce a celou sezónu jsem byl zdravý a za to může to očkování.“ A já říkám: „No, to úplně ne. To očkování může za to, že jste nedostal konkrétně tu chřipku, ale to, že jste nedostal jiné virózy, tak to nemůžeme přičítat očkování.“
ČLÁNKY DO MAILU