S artrózou čtvrtého stupně podstoupila Evangelia Ehrenbergerová v roce 2018 výměnu kloubu v levém a s odstupem 11 měsíců také v pravém koleni. Při následné rehabilitaci se ale v těle objevil zánět a lékaři pak museli endoprotézu opakovaně vyndat. Po roce a čtvrt všechno došlo tak daleko, že pacientka podstoupila amputaci pravé nohy v oblasti stehna.
„Lékaři ji chtěli pořád zachraňovat, já už jsem to ale nezvládala psychicky. Nakonec se rozhodlo, že noha půjde pryč,“ vzpomíná paní Evangelia.
I kvůli druhé noze šlo ženě o život
Čtyři měsíce poté se ale stejné problémy objevily i v levém koleni. „Také v tomto případě musela endoprotéza ven. Ložisko se zánětem se podařilo vyčistit a já měla čtyři roky klid. Pak se ale v kotníku objevila růže, záhy lékaři odhalili také trombózu a velký zánět lýtkového svalu. Šlo mi o život,“ vzpomíná pacientka.
Situaci se sice podařilo vyřešit, ale jen na čas. „Noha se nelepšila, naopak. Můj organismus čelil metabolickému rozvratu a pořád mi hrozila otrava krve. Noha navíc byla po opakovaných operacích prakticky nefunkční. S kolenem nešlo hýbat dopředu ani dozadu. Také druhou nohu nakonec bylo nutné letos v květnu amputovat nad kolenem,“ konstatuje paní Evangelia.
Přestože přišla o obě dolní končetiny, podle jejích vlastních slov se jí ulevilo. Nyní rehabilituje v rehabilitačním ústavu v Chuchelné a tvrdě pracuje na tom, aby v budoucnu opět chodila. „Po mamince jsem Řekyně a umím být na sebe dost tvrdá. Amputace pro mě znamenají nový začátek. Raději budu žít se dvěma protézami než s jedním neohebným kolenem. Já se nevzdám, chci opět chodit,“ říká.
Specifická chůze na protézách
Její protézy jsou specifické a mají v sobě zabudované mikroprocesory, které řídí tři čidla. „Nefunguje to tak, že by protéza chodila sama. Chodit musím já. Tím, jak našlápnu, zařízení analyzuje, v jaké pozici člověk je. Když jdu například přes patu, prostředek chodidla a špičku, vyhodnotí, že jsem na rovině. Tím pádem je můj krok svižnější. Protéza je citlivá i na to, jaké máte boty, takže je velmi důležité, abyste na sobě neměli obuv s vysokou podrážkou. Mikroprocesor by totiž mohl situaci špatně zanalyzovat,“ vysvětluje.
V rehabilitačním ústavu v Chuchelné ročně přijmou zhruba 15 pacientů s oboustrannými amputacemi dolních končetin nad kolenem. Samostatné chůze na protézách ale dosáhne málokdo.
„Je to opravdu velice fyzicky náročné. Pokud člověk má na jedné noze bércovou amputaci a na druhé stehenní, dá se to ještě pro mobilitu využít. U oboustranné stehenní amputace to ale musí být kondičně velice zdatný člověk, aby to dokázal,“ říká primářka pracoviště, doktorka Ilona Nedvědová a dodává: „Nejtěžší je postavit ze sedu. Oba kolenní klouby jsou totiž volné. Pokud už je pacient ve stoji, tak je chůze s oporou realizovatelná.“
Oboustranné amputace jsou většinou důsledkem jiných onemocnění. „Jedná se především o následek ischemického postižení, kdy se nohy nedokrvují kvůli ateroskleróze. Dalším stěžejním důvodem amputací je diabetes,“ doplňuje primářka Nedvědová.
ČLÁNKY DO MAILU