Sýr, který nikdy neviděl mléko. Který z nich to je?

V poslední době se na pultech obchodů čím dál častěji objevují sýry, které se sice tváří jako běžné a prodejci je tak někdy bez uzardění označují, ale ve skutečnosti jde o „sýry“ rostlinného původu. Za jakých podmínek se tyto výrobky mohou prodávat? A jakou mají zákazníci šanci, že rozdíl poznají dříve, než se doma podobný sýr pokusí s chutí sníst?

Kdybych tenhle výrobek neplánovaně neochutnala, nevěřila bych, že se dá něco podobného vyrobit a bez uzardění prodávat. Držela jsem v ruce kus tvrdého sýra, nebo jsem se to alespoň domnívala, ale když jsem se ho pokusila nastrouhat, měnil se mi v ruce v mazlavou hmotu připomínající spíše nějakou ztuhlejší pomazánku. A chuť? Podobně nevýrazná, s příchutí laciných rostlinných tuků.

V obchodě, kde jsem sýr koupila, ho ovšem bez uzardění nabízeli jako goudu. A co víc, vím, že to není výjimka, protože se mi tam něco podobného stalo později i s domnělým eidamem. Takže v místním supermarketu už sýry nenakupuju.

O cenu jde především

Na první pohled přitom rozdíl nepoznáte – já už bych sice dneska řekla, že sýr z rostlinného tuku je ve srovnání s tím opravdovým o něco oranžovější. Patrnější je však rozdíl v konzistenci. A v ceně, která je nejspíše tím hlavním důvodem, proč se něco podobného vyrábí – rostlinné sýry jsou levnější, ale bohužel, ani tohle neplatí vždycky. V naší samoobsluze si s cenou těch skutečných zase tolik nezadaly.

Co takový sýr obsahuje? Rostlinný tuk, mléčnou bílkovinu kasein, pšeničný škrob, emulgátory, barvivo betakaroten, eidamové aroma a kyselu sorbovou.

Je libo trochu „analogu“? Jde i o taveňáky či máslo

Zatímco kilo madelandu tu mají zhruba za dvě stě dvacet korun, náhražky stojí i kolem sto osmdesáti. Většinou se však jejich cena pohybuje mezi stovkou a sto padesáti korunami za kilogram.

Aby však bylo jasno, výroba podobných produktů zákonům a normám nijak neodporuje. „Výroba a prodej zboží, v němž jsou bílkoviny živočišného původu nahrazeny například rostlinnou bílkovinou, není v rozporu s platnými předpisy. Pokud jsou tyto výrobky, takzvané analogy, bezpečné a jsou správně označeny, jejich uvádění na trh nic nebrání,“ vysvětlil mluvčí Státní zemědělské a potravinářské inspekce Michal Spáčil.

Nejde jen o sýry tvrdé, před časem například MF DNES ukázala, že na trhu existují dva druhy taveného sýra Javor – přesněji řečeno, na některých výrobcích bylo napsáno "jemný tavený sýr“, ale na jiných jen „jemný tavený“. Vysvětlení? V prvním případě šlo o tavený sýr, ve druhém o produkt s rostlinnými tuky.

Podobně se tak v regálech s máslem objevují výrobky, které se jako máslo jen tváří, protože je z velké části tvoří rostlinné tuky. Na předních stranách etiket se to přitom většinou nepíše, musíte se k tomu dobrat studiem malého písma v rubrice složení.

Podvádějí výrobci i prodejci

I tyto náhražky však musí být zdravotně nezávadné a jakostní – musí vyhovovat požadavkům platných právních předpisů pro bezpečnost, hygienu a jakost potravin. A hlavně, musí se prodávat odděleně od mléčných výrobků, tak, aby je zákazník nemohl zaměnit. Na to už mnoho obchodníků hřeší.

Navíc se tento výrobek nesmí označovat jako „sýr“, protože podle české legislativy o žádný sýr nejde. „Kontroly v tržní síti probíhají denně, a pokud zjistí inspektoři pochybení ohledně značení nebo odděleného prodeje analogů, ukládáme opatření k nápravě a kontrolujeme, zda jsou plněna,“ tvrdí také mluvčí inspekce.

Pokud to situace vyžaduje, nesmí se už takový výrobek vyrábět nebo prodávat, to například tehdy, pokud by se tvářil jako sýr klasický.

V tom je právě větší problém než v tom, že takový výrobek existuje – vždycky se může najít člověk, který například nejí živočišné tuky a výrobek, který je neobsahuje, proto uvítá. Chybou však je, pokud se tváří jako něco jiného, o což se nesnaží jen prodejci, kterým se díky tomu daří prodávat ho dráž. Ale podvádějí i někteří výrobci.

Když se výrobek, který není eidam, jmenuje eidam

Mohu takové zboží, které jsem si koupila dejme tomu jako eidam, reklamovat, když doma zjistím, že to eidam není? Kupodivu, nikterak snadno. „Druhová označení sýrů, jako je slovo Eidam, právní předpisy neznají a jejich používání tedy není přímo regulováno,“ říká mluvčí potravinářské inspekce Michal Spáčil. Podle něj by se muselo individuálně posoudit, zda zboží může vzbudit ve spotřebiteli dojem, že jde o pravý mléčný výrobek. Pokud by vám to tvrdil prodejce, musíte si stěžovat u něj, v tom už vám inspekce nepomůže.

Jenže fakt, že označení eidam se automaticky nevztahuje jen na skutečné sýry, se nelíbí Českomoravskému svazu mlékárenskému. Když se na trhu objevil výrobek nazvaný Eidam alternative, bylo to podle potravinářské inspekce v pořádku. „Používání obchodních jmen, která jednoznačně předstírají mléčný výrobek, je nejenom vysloveně klamavé a zavádějící, ale především velmi neetické,“ uvedl tehdy v reakci pro tisk Jiří Kopáček z mlékárenské­ho svazu.

Přitom kdyby se v názvu výrobku objevilo slovo „sýr", bylo by to podle inspekce samozřejmě označením klamavým a tedy postižitelným.

Jenže, co je zákazníkům platné, že výrobce třeba i na obale uvede všechna označení správně, když v obchodě se prodávají tyto sýry už vybalené a těžko zjistíte, co na sobě měly původně napsáno? Ale jedno vodítko tu je, řekla bych, že tyhle sýry nemívají v plátkové podobě, protože z mazlavé hmoty plátky vykouzlíte opravdu jen těžko.