Hlavní navigace

Srovnání ženských a mužských časopisů: které jsou hloupější?

7. 1. 2011
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Isifa.cz
Muži rádi vtipkují na téma stupidity ženských časopisů. Kde je spravedlnost? Provedl někdo srovnávací výzkum, aby mohl zodpovědně říct, čí časopisy jsou hloupější? Já ano!

Oželela jsem bezmála pětistovku a nakoupila v trafice poslední prosincová a lednová čísla časopisů jako je Bazar, Maxim, Style, Lui, Marianne, Elle, Blesk pro ženy, Paní domu, Katka, slovenský Adam či Xman (web)…  Plus pár pornografických titulů, čistě pracovně, pochopitelně, a jen proto, abych měla jaksi komplexní přehled o trhu.


Autor: Isifa.cz

Začetla jsem se a porovnávala. Základní zjištění je, že idiotským titulkům „Chcete být krásná? Vyzkoušejte kouřové líčení na oči“ z těch nejlevnějších verzí dámských časopisů, směle konkurují titulky „Martička je pořádně macatá samice“ z těch pánských, co se prodávají jen starším osmnácti let.

A čtení o tom, jaké čisticí prostředky použít, aby člověk dobře vycídil i ty nejzašlejší pánve, a jak oživit uvadající manželství koupí nové krajkové košilky, jsou dokonalou konkurencí pro podobné perly stejně inteligentních mozků opačného pohlaví o tom, jak si to Dana ze zklamání nad rozchodem se svou láskou rozdala orálně se svou spolubydlící na koleji.

Takže: hloupostem těch nejlevnějších ženských časopisů se dokonale vyrovnají pánské porno časáky.

Přečtěte si: Porno, má lásko!

Moudrosti za pár desetikorun

Trochu jiná liga jsou časopisy s lesklými obálkami, jejichž cena se pohybuje už v řádu desetikorun. Tady je čtení zábavnější. Prostudovala jsem všechny od A do Z, (ano, i ten homosexuální Lui, který proslul zejména aférou s premiérem Mirkem Topolánkem, co poté musel přestat být premiérem).

A Lui je taky jedinou výjimkou mezi pánskými časopisy. Vztahovými tématy, která řeší („Tři muži v posteli? Ano či ne?“ či „Vykašli se na konformismus, buď svůj“), a taky mnoha stránkami o módě a kultivovaným jazykem se velmi podobá ženským titulům. Jen se tu mluví v mužském rodě.

Jinak jsou ale holčičí a klučičí časopisy dva úplně jiné světy.

Chlapi by si nejradši jen hráli          

Za prvé: chlapi jsou sprosťáci. Co se týče frekvence sprostých slov, tak v lednových ženských časopisech jsem nenašla žádné, kdežto u pouhého jednoho pánského Maxima jsem u čísla 91 přestala počítat, a to jsem byla teprve na stránce čtrnáct ze 136. Uff… Bod pro dámy.

Za druhé: chlapi jsou hračičkové. To je stará vesta, takže člověka (čti: ženu) nepřekvapí, když v pánském časopise narazí na reportáž z fabriky, která vyrábí legendární stavebnici Merkur. Bod pro pány – ty jejich hračičky jsou někdy fakt zábavné.


Autor: SXC

Za třetí: chlapi řeší voloviny. Přece jen – zkoumat, kde se berou lidské prdy, a jestli je fakt každá ženská po pátém pivu krásná, to je na úrovni vtipů o Pepíčkovi, tedy třetí třídy základní školy. Kdo to kruci může číst? Snad ne ten chlápek, co vedle mě v ulici parkuje auto a co se mi tak líbí?!

Ovšem buďme spravedliví: tipuju, že každé normální ženě je srdečně jedno, že Jean Paul Gaultier na poslední módní přehlídce vyměnil huňaté čepice na hlavách žen za retrobuřinky. A že bohatá „dceruška Tallulah Ormsby-Gore (kdo to proboha je?!), navštívila svou první couture přehlídku už ve dvanácti letech“. Takže tady je to jedna jedna.

Nahé slečny jsou hezčí než ty oblečené v posledním výkřiku módy

Za čtvrté: ženské časopisy mají děsivější fotografie. Můj mozek sice v pánských časopisech nějak moc nechápe, co je hezkého na dámě vzhledu Dagmar Patrasové v brýlích, která sedí na klozetu se staženými růžovými (šmarjá!) kalhotkami, laptopem na klíně a jedním prsem, které jaksi vypadlo z podprsenky (časopis Maxim), nebo té samé slečně, ale bez podprsenky a v bílých punčoškách s červenými srdíčky (proboha!).

Ovšem musím spravedlivě uznat, že ani na dvoustránkové fotce dámy v šedém kožichu, s potrhanými zlatými rukávky, ležící na kupě dámských kabelek, vedle níž stojí chlap s rýčem „zabořeným“ do šachovnicové podlahy s dlaždicemi (dámský Bazar), není nic hezkého.

A na těch třech anorektičkách ze strany 17 (taky Bazar), co jen silou vůle drží hlavu na tenoulinkém krčku a strčit je někdo zezadu, tak jen tíhou té obří hlavy na bidlovitém těle přepadnou, tak na těch není hezkého už vůbec nic. Tedy: jedna nula pro pány. Ty svlečené slečny jsou přece jen hezčí a lépe se na nich zkoumá, co umí plastická chirurgie, než ty navlečené do rádoby módních kreací, co po večerech docházejí do drahých soukromých ambulancí s diagnózou koks a anorexie.

Jak z chlapa vyrazit kreditní kartu

A za páté: nic překvapivého – holčičí časopisy řeší vztahy, to, jak z chlapa vyrazit peníze, kvalitní sex, žádost o ruku či jak se naopak zbavit trapného bývalého.

Kdežto pánské časopisy řeší zásadní a pro běžný život vskutku užitečné věci, jako čím ji opít, aby mu byla nevěrná s hnusným sousedem, nebo jak se francouzsky elegantně řekne, že má žena menstruaci (má brambůrka sladce šeptá, že ses nestal tátou – la mia patatina…) Pardon. Tady nemůžu být nezaujatá. Těžko se mi asi stane, že budu spát s menstrující Francouzkou, ale rady, jak z chlapa vyrazit kvalitní sex plus kreditku, ty se hodí vždycky.

Takže, jaké je skóre? Myslím, že to není podstatné. Co do stupidity si dámské a pánské časopisové světy nemusí nic vyčítat. Takže prr, až budete chtít zase tvrdit, že dámské časopisy jsou akorát tak pro slepice. Ty pánské na tom nejsou o nic lépe, jen mají hezčí fotky.

Starý rébus rozlouskl až pánský časopis        

Ale něco přiznat musím: právě Maxim mě překvapil. Pomohl mi totiž rozlousknout čtvrtstoletí starý rébus, hádku se spolužákem Honzou Prášilem, takto synem lékaře. Tvrdil mi někdy v páté třídě, že když člověk leží dost dlouho (třeba přes noc) ve vaně, že zemře. Protože se mu sloupá kůže. Nevěřila jsem a při testu na vlastní kůži, když jsem se pokoušela večer usnout ve vaně, mě po dvou hodinách vyhmátla máma a nemilosrdně pokus ukončila postelí.

Nicméně Maxim píše, že svrchní část kůže, takzvaná stratum corneum, tvořená vlastně mrtvými buňkami, vsakuje vodu a svrašťuje se. Nejvíc na dlaních a chodidlech, kde je nejtenčí.

 „Pod ní už je prokrvená škára, která vodu nevsakuje, tím pádem se svrchní část kůže svraští a zkrabatí. A to může skončit až smrtí. Ve světových válkách, když vojáci stáli celé dny v bahně, vyvinul se u nich syndrom zákopové nohy. Kůže se začala po několika dnech odlupovat a pustila se do ní gangréna. Spolu s tyfem a dalšími nemocemi tak byla zákopová noha odpovědná za víc ztrát na životech než kulomety a otravné plyny.“

Tolik Maxim. Díky, teď už můžu klidně spát, stará hádka je rozluštěna. Neměla jsem pravdu, promiň Honzo. Ale přesto: do postele si beru Marianne. Fakt mě zajímá recept na kachnu s perníkovým knedlíkem. A taky asi momentálně potřebuju těch třiadvacet tipů, jak si zlepšit náladu, když je všechno na pytel…

Autor článku

Autorka je redaktorkou MF DNES.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).