Pokud bychom chtěli být úplně přesní, zcela první transplantace srdce se udála o tři roky dříve. Pojí se se jménem Jamese Hardyho, který v americkém Jacksonu vpravil pacientovi v kritickém stavu do těla srdce šimpanze. Došlo k tomu v lednu roku 1964. Dotyčný ovšem po dvou hodinách zemřel.
Co se dozvíte v článku
Dárkyní byla oběť autonehody
První transplantace lidského srdce byla následně provedena 3. prosince roku 1967. Ujal se jí chirurg Christiaan Barnard. V prosinci roku 1967 totiž došlo k autonehodě, při níž se smrtelně zranila Denise Darvallová. Jednalo se o 25letou dívku, jejíž krevní skupina odpovídala krevní skupině jednoho z Barnardových pacientů. Tím byl 54letý Louis Washkansky pocházející z Litvy, kterému diagnostikovali těžké srdeční selhání způsobené ischemickou srdeční chorobou.
Denise Darvallovou převezli z místa nehody do nemocnice, kde krátce nato zemřela. Její srdce však neutrpělo žádné vady, a tak se ho lékař Barnard rozhodl transplantovat Washkanskému. Operace trvala přibližně 5 hodin a účastnil se jí 30členný tým lékařů, přičemž nakonec se Barnardovi opravdu podařilo nahradit Washkanského nemocné srdce srdcem zemřelé Denise.
Postup byl takový, že srdce dárkyně se nechalo nejdříve rychle zchladit. Dalším krokem bylo jeho napojení na kyslíkem nasycenou krev, čímž se mělo zabránit jeho poškození. Poté jej napojili na cévní systém příjemce. A ačkoli bylo darované srdce oproti tomu původnímu menší, po počáteční nepravidelnosti srdečního rytmu se ustálilo a začalo pracovat podle očekávání.
Příjemce záhy zemřel na zápal plic
Média tuto zprávu rozšířila do světa a z tehdy 45letého Barnarda učinila známou a respektovanou vědeckou osobnost. Začalo se mu přezdívat „muž se zlatýma rukama“.
Samotný Washkansky se ovšem dlouhého života nedočkal, zemřel po 18 dnech na oboustranný zápal plic. Šlo o následek potlačení obranyschopnosti organismu imunosupresivní léčbou. Podle webu med.muni měl zákrok okomentovat slovy: „Jsem nový Frankenstein.“
Barnardův zákrok představoval významný milník na poli chirurgie a medicíny obecně. Přestože se tato operace zdařila, další takové chirurgické zákroky se potýkaly s vysokou úmrtností, kvůli čemuž se od nich na čas upustilo. Medicína se k nim ve větší míře vrátila až v 80. letech, kdy se při nich začal využívat cyklosporin A. Ten přispíval ke snazšímu přijetí cizího orgánu pacientem.
Barnard prováděl transplantace srdce dál
Barnard hned v lednu roku 1968 transplantoval srdce dalšímu pacientovi, tentokrát zubaři Philipu Blaibergovi. Jeho život se mu podařilo prodloužit o téměř 20 měsíců, přičemž další jeho pacienti už s novým srdcem žili i desítky let.
Následující rok po přelomovém zákroku chirurg zavítal do Československa, kde mu byla v Brně udělena zlatá medaile J. E. Purkyně. Naši zemi navštívil ještě v roce 1998. Tehdy však měla jeho návštěva zcela jiný účel, souvisela s jeho zájmem o chov afrických zvířat a jeho kroky tak mířily do zoo ve Dvoře Králové.
Smrt bratra ovlivnila jeho další směřování
Christiaan Neethling Barnard přišel na svět 8. listopadu 1922 ve městě Beaufort West do rodiny búrského kněze. Jeden z jeho bratrů v brzkém věku zemřel na následky srdečního selhání, což mělo vliv na Barnardovo pozdější zaměření. Studium medicíny absolvoval na univerzitě v Kapském Městě a v Minnesotě. V Minneapolis se přitom začal více věnovat kardiologii a hrudní chirurgii.
Po svém návratu do Kapského Města nastoupil jako lékař na klinice Groote Schuur. První úspěch zaznamenal roku 1959, kdy jako první ve své zemi provedl transplantaci ledvin. Co se týče jeho dalšího působení po provedené transplantaci srdce, v témže roce se stal hlavním odborníkem pro hrudní chirurgii v nemocnici Groote Schuur. Spolu se svým bratrem Mauricem se zároveň podílel na vývoji operační techniky potřebné k transplantacím.
V roce 1983 chirurgie kvůli artróze zanechal a vydal se úplně jiným směrem: začal se věnovat psaní. I v jeho dílech se ovšem téma chirurgie objevovalo. Mezi jím sepsaná díla totiž mimo jiné patří učebnice kardiologie či thriller zasazený do prostředí orgánových transplantací. Zemřel 2. září roku 2001 během dovolené na Kypru. Osudným se mu stalo astma.
U nás se provádí ve 2 kardiocentrech
Doktoři v současnosti čelí zvyšujícímu se počtu pacientů, kteří by potřebovali transplantaci. V tomto ohledu má nezastupitelnou roli program mechanických podpor srdce. Ty jsou určené mimo jiné pacientům na čekacích listinách, kteří by se transplantace jinak nemuseli dožít, nebo pro ně tento zákrok není vhodný.
V Česku jsou dvě kardiocentra, kde se transplantace provádí. Jedním z nich je Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze a druhým Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie (CKTCH) v Brně. Je dobré mít ale na paměti, že ačkoli transplantace patří mezi zákroky, které mohou mnoha lidem zachránit život, je nutné dbát zejména na prevenci, včasnou diagnózu a léčbu srdečního selhání. Díky nim lze progresi onemocnění zastavit a oddálit dobu, kdy lékaři nezbývá nic jiného než nemocného doporučit k podpoře či náhradě srdce.
Zdroje: med.muni.cz, e-coretvasa.cz, zoom.iprima.cz
ČLÁNKY DO MAILU