Názory k článku Prof. Pavelka: Dna zůstává, i když záchvat odezní

Dna sice není zrovna chuťovka a fakt dost bolí, ale je dočasně. Dokonce jsem během záchvatu běhal sprinty na bus (vypadajíc jako potrhlý Žofre, vzbuzoval jsem u puberťaček záchvaty smíchu), ale asi po týdnu to bylo pryč. Žádné prášky, žádní lékaři. A lék? Hlídat si svoji moc a nikomu ji nepředávat.

Mám dnu už asi 20 roků. Jím skoro vše, jen jsem omezil vnitřnosti. Jednou za rok mě chytne záchvat, ale vezmu si růžový prášek(každý ví o který se jedná) a za den je pokoj. Jinak beru pravidelně Apo-alopurinol. Jsem těžký masožravec, sice menší dávky, ale bez masa si život nedokážu představit. Jen místo čtyř řízků si dám za den jen dva. Hodně piju čaje, ale i pivo. Jen dvanáctku. Tím jsem chtěl říct,že žiju a jím normálně, jen jsem snížil dávky masa. A přestal jsem jíst divočinu, pštrosí maso a klokaní. Po něm jsem měl vždy dnovej záchvat. A také jsem omezil kuřecí, ale to pro nás masožrouty přece není maso. Takže vše střídmě a dá se to zvládnout.

Jenom cirou nahodou je dna asociovana s metabolickym syndromem a dalsimi projevy inzulinove rezistence; zcela nahodou vede hyperinzulinemie ke zpomalovani vylucovani kyseliny mocove ledvinami; ba ne, dna je nemoc zcela nezname priciny a pacientum doporucujeme omezit maso. Jo, a taky je nevylecitelna.

Tak jo.

Ach jo.