Radiolog a vášnivý myslivec Jiří Knott (80) se do lesa nedaleko Rokytnice u Přerova vydával velmi často a znal ho dokonale. Nečekal proto, že by ho tam ještě mohlo něco překvapit. Letos v létě měl povolenku k samostatnému lovu a v podvečer proto čekal na posedu na srnčí.
„Prošel jsem revír a viděl pohyb zvěře, na kterou jsem měl povolenku. Sedl jsem si tedy na posed a čekal, jestli se zvěř přiblíží. Jenže se začalo stmívat a viditelnost se výrazně zhoršila. A tak jsem rozhodl slézt dolů,“ vzpomíná.
„Na druhém nebo třetím stupni se to prolomilo. Propadl jsem se zhruba ze čtyř a půl metru dolů a dopadl do konstrukce posedu,“ popisuje Knott svoji nehodu. „K mému štěstí byla na dalším posedu, jen asi dvě stě metrů ode mě, moje manželka. Měl jsem u sebe telefon a zavolal jí. Ona pak všechno zorganizovala. Díky ní jsem naživu,“ říká.
Masivně krvácel do hrudníku
Tím začal příběh, který s velkou pravděpodobností mohl skončit tragicky – ale díky skvělé souhře záchranářů a lékařů skončil šťastně. Po nehodě lékaře převezli záchranáři na Oddělení urgentního příjmu FN Olomouc a poté byl hospitalizován na traumatologii. „Když pana doktora přivezli, byl v těžkém stavu,“ popisuje doktor Josef Chudáček, hrudní chirurg Fakultní nemocnice Olomouc.
„Měl mnohočetné zlomeniny žeber, a protože dlouhodobě užíval léky na ředění krve, masivně zakrvácel do pravé pohrudniční dutiny. Nejdříve jsme se snažili o maximální konzervativní postup, nicméně kvůli užívání léků na ředění krve jsme jej museli nakonec operovat, i za cenu rizika velkého krvácení. V úvodu do anestezie došlo k zástavě srdce. V tu chvíli jsme museli přistoupit k naprosto výjimečnému – přímé ruční masáži srdce,“ popisuje chirurg.
Šlo o každou sekundu
„Šlo doslova o každou vteřinu, kdy jsme byli nuceni se do pacientova hrudníku dostat co nejrychleji, abychom mohli začít ihned s resuscitací a během několika málo minut došlo k obnově srdeční činnosti. Poté jsme již mohli zašít poraněnou pravou plíci, bránici a provést zpevnění zlomených žeber.“
Takový výkon se dnes provádí jen ve zcela krajních situacích. „Je to moment, kdy doslova držíte pacientovi život v rukou,“ doplňuje primářka Kliniky anesteziologie a resuscitační medicíny Šárka Fritscherová.
„Vzhledem k věku téměř osmdesát let jsme si nebyli jistí, zda vůbec takový operační výkon zvládne, jak bude reagovat jeho organismus na pooperační komplikace a jaký bude stav mozku. Nebylo jisté, zda se probudí. Díky perfektní koordinaci mezi chirurgy a anesteziologicko-resuscitační klinikou se srdce na operačním sále znovu rozběhlo, pacient operační výkon zvládl a zvládal i následující dny na intenzivní resuscitační péči,“ dodává.
Následovalo dlouhé probouzení. Od 25. července do 4. srpna byl Jiří Knott na jednotce intenzivní péče KARIM, napojený na umělou plicní ventilaci a s tracheostomií. „Od momentu, kdy jsem se ocitl na rentgenu a potom na sále, už nevím nic. Ale jsem lékař, takže teoreticky vím, co se tam dělo. Klobouk dolů jak to všechno zvládli,“ říká dnes.
Několik týdnů o Jiřího Knotta pečoval tým zdravotníků na Oddělení pro následnou a dlouhodobou intenzivní péči.
Důležitá byla i vůle žít
„Zpočátku byl neklidný, v deliriu, nemohl mluvit ani polykat,“ popisuje Rostislav Horáček, vedoucí lékař Oddělení pro následnou a dlouhodobou intenzivní péči, kam se pacient následně dostal. „Ale zlepšoval se doslova z týdne na týden. Každý den byl o kousek dál – nejdřív kontakt, potom dýchání, později polykání. Dnes už může i chodit.“
Postupné uzdravení doktora Knotta je podle něj i důkazem jeho pozitivnímu přístupu a silné vůle: „Bylo nutné udělat plastiku na holeni a pan doktor to odmítal s tím, že v jeho věku je to už zbytečné,“ směje se. „Teprve když jsme mu řekli, že pokud si plastiku nechá udělat, půjde dřív domů, tak svolil. A jakmile svolil, spolupracoval naprosto vzorně. Poté byl přeložen na oddělení 8 Chirurgické kliniky a potom již zamířil domů,“ má radost z dalšího příběhu se šťastným koncem Rostislav Horáček.
I další lékaři, kteří se na záchraně Jiřího Knotta podíleli, se shodují, že právě fyzická kondice pana Knotta, jeho odhodlání a aktivní životní styl mu zachránily život. „Byl v dobré formě a měl sílu bojovat. To rozhodlo,“ uzavírá primářka KARIM Šárka Fritscherová.
ČLÁNKY DO MAILU