Hlavní navigace

Názory k článku Přes šatník ke štěstí

  • 20. 4. 2009 4:13

    LenkaCerna

    Více jak 90 procent lidí trpí pocity méněcenosti. Nedovedu si představit, že by se většina národa oblékala jako na výstup v manéži./ v několikabarevném oblečení/ Ano, člověk by měl být sám sebou, ale proč ze sebe dělat šaška. /jako jste ho ze sebe udělala vy.Ten váš styl psaní je dosti blboučký./ Když dokáži sama sebe objektivně zhodnotit a dokáži přijmout své ne zrovna pěkné stránky, tím si sebevědomí udržím. Člověk si musí věřit a umět sám sebe objektivně posoudit a tak na sobě najde i pěkné věci které múže zvíraznit. Když se obléknu jako strašidlo, tak jako strašidlo se cítit budu a to mi má dodat sebevědomí? Sebevědomí není naší osobní záležitostí, jak člověk vnímá sám sebe, má veliký vliv na to, jak ho budou vnímat ostatní. Nedělají snad šaty člověka?Pěkné oblečení každopádně ovlivní psychiku, když se obléknu jako hastroš a podívám se na sebe do zrcadla, tak rozhodně nevyjdu ven se vztyčenou hlavou. Sebevědomí je zdravá víra v sebe sama.Vím, že pěkné oblečení samo o sobě nestačí,je však opravdu hodně důležité.Člověk by ale neměl zapomínat na sebekritiku a na trocha pokory. Obojí v tomto článku postrádáme.Je nás v práci na oddělení pět žen a dívek.Za všechny/jak jinak,než s jejich souhlasem/ Lenka.

  • 20. 4. 2009 22:37

    bez přezdívky

    Když jsem se ženil, byla moje žena jako proutek. Po dětech se jeji postava změnila, miluju ji takovou jaká je. Nedokážu si představit, že by na sebe navlíkla cokoliv. Její sebevědomí by určitě nestouplo.To si jako myslíš, že nám chlapům by mělo bejt jedno co má naše ženská na sobě? Muluju ji a vážím si ji ještě víc než kdy před tím. Ale nevím, proč bysme my mužský měli tolerovat to, že naše drahá polovička o sebe málo dbá. To si vážně myslíš, že to není chlapa věc ty blbko. Co naše sebevědomí? Chci bej na svoji ženu pyšnej a když se za ní některej chlap ohlídne,tak mi sebevědomí stoupne.Nebo chlap na to právo nemá, bejt sebevědomej? Jestli ty takovýho Lojzu doma máš, tak je to vážně Lojza kterej zaleze do kouta když zadupeš.

  • 22. 4. 2009 0:38

    bez přezdívky

    Jestliže mi chybí sebevědomí, ničí mne pochybnosti o sobě samé, když nejsem spokojená se svým vzhledem, když mám dojem, že jsem trapná a okolí na posměch, tak mám přilívat olej do ohně? Mám ze sebe dělat ještě kašpara a tím se zbavit špatných pocitů a pochybností? Tím uzdravím svoje sebevědomí? Neměla bych náhodou milá, zlatá, pro sebe něco dělat a tím svoje sebevědomí uzdravovat? Kdybych měla jako kašpar vypadat, tak bych ani nemohla chtít, aby můj partner vedle mne kráčel a pyšnil se tím, co vedle sebe vláčí. Okolí nevidí, že je mu se mnou dobře, okolí vidí toho kašpara a chudáka chlapa.Z lásky k němu bych to ani na něm nemohla chtít, aby se okolí posmívalo i jemu.

  • 22. 4. 2009 23:27

    Baddyy

    Sebehodnocení je jedním ze základu naší osobnosti.Ta se začíná formovat už od dětství.Záleží na rodičích co nám předají.Pokud byl někdo sekýrovaný, málo chválen, nese si své pošramocené sebevědomí až do dospělosti.Jste vážně přesvědčená, že člověk ztratí sebevědomí jen proto, že mu plandají kalhoty, že mu vítr fouknul do účesu? Některé věci se dají naštěstí napravit, ale je to dlouhý proces. Pokud někoho trápí nadváha, měl by se v první řadě začít pěkně oblékat. I když se některým mužům líbí kypřejší tvary, nevěřím, že by se jim i líbilo, kdyby jejich drahá polovička chodila oblečená podle klauna.Takto oblečenou ženu asi nikdo moc chválit nebude za to, jak vypadá.Lidé s nízkým sebevědomím potřebují být chválení, potřebují dobré rady a ne to, co tu radíte vy. Ti lidé pro to musí sami něco udělat a začít by se mělo oblékáním.Sebe­vědomí se získává zpět těžko,ale dá se. Začne se oblečením, novým účesem, sebevzděláváním. Přihlásit se do dobrého kurzu, který je zaměřený na osobní rozvoj atd. Nebo si vážně myslíte, že stačí navléknout se do hadrů a hrdě vykráčet mezi lidi? První uštěpačná poznámka a zase je dotyčný tam kde byl. Zahnaný do kouta. Vy jste asi tento problém neměla, jinak byste takové rady nikdy nedávala.Vím o čem píšu, v rodině jsmě tento problém měli. Je hodně těžké takového člověka dostat do takového stavu, aby mohl žít plnohodnotně.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).