Horší to bude ve chvíli, až se dítě zeptá, proč ho jeho biologičtí rodiče nechtěli. Ona ta odpověď není moc snadná:
"maminka tě chtěla, ale bylo jí 17 a její rodiče jí zakázali přinést si tě domů"
"maminka tě chtěla, ale je ve vězení a sociální pracovnice ji přesvědčila, že než abys musela chodit po pěstounech nebo po dětských domovech, tak tě má raději dát k adopci"
nebo mé oblíbené "tvá maminka tě chtěla, ale je schizofrenička a věděla, že jí tě domů nikdy nedají a tak raději svolila s adopcí".
Chápu, že na to mám neobjektivní názor, máma pracuje v dětském domově, ale ony ty příběhy za svolením k adopci občas nebývají tak jednoduché jako "tvá maminka byla feťačka a nechtěla tě". Říci dítěti, že je adoptované, je jen polovina skutečnosti. A ono se dříve nebo později zeptá i na tu druhou a tam teprve jde do tuhého.
