Záměna muchomůrky tygrované s masákem může mít nepříjemné následky. Muchomůrka tygrovaná obsahuje látky působící na centrální nervový systém a její požití může vyvolat stav podobný opilosti, poruchy koordinace, halucinace, neklid i poruchy vědomí. Česká mykologická společnost ji řadí mezi jedovaté houby a upozorňuje právě na možnost záměny s muchomůrkou růžovkou.
Co se dozvíte v článku
Jak vypadá muchomůrka tygrovaná?
Muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) má klobouk obvykle v hnědých až oříškových odstínech. V dospělosti může mít v průměru přibližně 5 až 15 centimetrů. Její povrch pokrývají bílé bradavky, které bývají poměrně výrazné a často jsou uspořádané v kruzích. Na okraji klobouku se u dospělých plodnic objevuje jemné rýhování. Bílé bradavky však mohou být například po dešti částečně nebo úplně smyté, takže jejich nepřítomnost sama o sobě muchomůrku tygrovanou nevylučuje.
Třeň je bílý, válcovitý a v jeho horní části se nachází prsten. Pro rozlišení od masáka je důležité právě jeho uspořádání. U muchomůrky tygrované je prsten hladký, zatímco u muchomůrky růžovky je na horní straně výrazně rýhovaný. Na bázi třeně muchomůrky tygrované se navíc nachází hlízovité rozšíření s výraznou obroučkou neboli pochvou.
Muchomůrka růžovka neboli masák
Muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) patří mezi jedlé houby a mezi houbaři je známá právě pod názvem masák. Její klobouk může mít světle růžové, pleťové, načervenalé až červenohnědé odstíny. Na povrchu se nacházejí bělavé až narůžovělé bradavky, které mohou být podobně jako u jiných muchomůrek poškozené nebo smyté.
Jedním z důležitých znaků masáka je rýhovaný prsten. Při pohledu zespodu nebo z boku na něj můžete vidět jemné podélné rýhy. Na bázi třeně má růžovka hlízovité rozšíření s bradavkami, ale na rozdíl od muchomůrky tygrované zde nemá pochvu. Dalším typickým znakem je růžové až červené zbarvení dužniny po poranění nebo v místech poškozených hmyzem.
Hlavní rozdíly
Při určování těchto dvou druhů je vhodné zaměřit se především na několik znaků současně. Muchomůrka tygrovaná má hladký prsten, zatímco masák ho má na svrchní straně zřetelně rýhovaný. Tygrovaná má na bázi třeně výraznou pochvu, která u růžovky chybí. U masáka také dužnina po poranění typicky růžoví až červená, zatímco dužnina muchomůrky tygrované barvu nemění.
Rozdíl lze najít také na klobouku. Bradavky muchomůrky tygrované bývají zašpičatělé, kuželovité až jehlanovité, zatímco u růžovky jsou obvykle bělavé nebo narůžovělé a méně charakteristicky utvářené. Ani tento znak však není vhodné posuzovat samostatně, protože vzhled plodnice se může měnit vlivem počasí, stáří nebo mechanického poškození. Pokud si tedy nejste jistí zejména tvarem prstenu a stavbou báze třeně, houbu nesbírejte.
Zvláštní opatrnost je potřeba u mladých hub, jejichž typické znaky ještě nemusí být dobře vyvinuté. Mladá muchomůrka má klobouk uzavřený a jednotlivé části plodnice mohou být obtížněji rozpoznatelné. S přibývajícím věkem se její klobouk rozvíjí a lépe jsou patrné charakteristické znaky, například bradavky nebo rýhování okraje.
Problém může představovat také déšť. Bílé bradavky na klobouku muchomůrky tygrované může voda smýt, takže houba pak může působit výrazně odlišně od typických obrázků v atlasech. Proto není vhodné určovat ji pouze podle toho, zda má nebo nemá bílé skvrny na klobouku.
Proč může být záměna nebezpečná?
Muchomůrka tygrovaná je jedovatá a její toxické látky působí především na centrální nervový systém. Česká mykologická společnost uvádí, že otrava může být provázena nejprve zažívacími obtížemi a následně dráždivým a tlumivým účinkem na centrální nervový systém. Objevovat se mohou také poruchy vnímání, psychomotorický neklid, poruchy koordinace nebo halucinace.
Státní zdravotní ústav pak uvádí, že otrava muchomůrkou tygrovanou se může projevit během několika hodin po konzumaci. Mezi typické projevy patří například sucho v ústech, poruchy čití a koordinace, neklid, změny chování a halucinace. Průběh otravy se přitom může lišit podle množství požité houby a dalších okolností.
Zmást může i muchomůrka šedivka
Kromě masáka existuje ještě další jedlá muchomůrka, která se může s muchomůrkou tygrovanou zaměnit, a to muchomůrka šedivka (Amanita excelsa). Česká mykologická společnost upozorňuje, že podobnost spočívá mimo jiné ve stavbě plodnice a výskytu. Také šedivka má na svrchní straně prstenu výrazné rýhování, zatímco muchomůrka tygrovaná má prsten hladký.
Muchomůrka šedivka je však z hlediska kuchyňského využití považována za houbu horší kvality a Česká mykologická společnost ji nedoporučuje jako běžně sbíraný druh. Pro houbaře je proto důležitější umět bezpečně poznat jedovatou muchomůrku tygrovanou než se za každou cenu snažit sbírat všechny podobné druhy muchomůrek.
Co dělat při podezření na otravu?
Pokud někdo sní houbu a následně se u něj objeví zdravotní obtíže, je důležité situaci nepodceňovat. V případě podezření na otravu je vhodné kontaktovat zdravotnické zařízení, případě Toxikologické informační středisko. Národní zdravotnický informační portál uvádí telefonní čísla 224 91 92 93 a 224 91 54 02. Pokud máte k dispozici zbytky hub nebo pokrmu, uchovejte je pro případné určení druhu.
Muchomůrka tygrovaná tak patří mezi houby, u kterých se opravdu vyplatí znát několik základních rozlišovacích znaků. Nejdůležitější je zapamatovat si především hladký prsten a výraznou pochvu u báze třeně u muchomůrky tygrované oproti rýhovanému prstenu a chybějící pochvě u masáka. Pokud si však při určování nejste jistí, je bezpečnější houbu ponechat v lese. U jedovatých hub totiž není prostor pro experimentování.
Zdroje: myko.cz, toxicology.com, mykologie.net
ČLÁNKY DO MAILU