Mláďata šimpanzů či goril dostávají při lechtání podobné záchvaty smíchu jako malé děti. Smích tak není typickým projevem jen u lidí. Podle agentury DPA to zjistil německo-americký vědecký tým, který ve své studii srovnával projevy primátů a dětí. Informovala o tom agentura ČTK.
„Překvapilo nás, že lechtání vyvolává u goril a orangutanů hlasité projevy,“ řekla Elke Zimmermannová z hannoverské vysoké školy veterinární. Tato vědkyně studii iniciovala.
Zooložka přes deset let sbírá nahrávky projevů lidoopů. Celkem badatelé získali 800 zvukových záznamů a videonahrávek primátů. Chovatelé v zoologických zahradách lechtali zvířata na dlaních, chodidlech, na šíji či v podpaží. Vše se zaznamenalo. „Nebyly to žádné umělé situace,“ zdůraznila Zimmermannová. Odborníci pak materiál porovnali s projevy tří dětí, které šimrali jejich rodiče.
Biologové analyzovali 11 různých znaků a odhalili překvapivé souvislosti. Těsnost příbuzenského vztahu mezi orangutanem, gorilou, šimpanzem, bonobem a člověkem, která je doložena molekulárně a geneticky, potvrzuje i podoba smíchu. Čím blíž je opičí druh druhu homo sapiens, tím podobnější je jeho smích smíchu lidskému. Zatímco orangutani a gorily se chichotají téměř neslyšně a funí a vrní, u šimpanzů a bonobů má smích občas až typicky lidskou melodii.
