Pokud nechcete nechat nic náhodě, můžete si vyhledat mapu pravděpodobnosti růstu hub, kterou provozuje Český hydrometeorologický ústav. Stránka je k nahlédnutí pod tímto odkazem. Vyplývá z ní, že nejlepší podmínky ke sběru aktuálně panují v horských oblastech, konkrétně v Krkonoších, Lužických, Jizerských a Krušných horách nebo na Šumavě.
Co se dozvíte v článku
Kde houby hledat?
Klíč k tomu, abyste z lesa neodešli s prázdnou, představuje vydatný déšť a příznivá teplota. Obecně se pak vyplatí zkusit zajít v letních měsících do listnatých lesů a na podzim je vystřídat za lesy jehličnaté. Smíšené lesy pak mohou díky kombinaci různých dřevin houbařům nabídnout širší škálu hub.
Zkušenější houbaři se orientují dále podle toho, kde konkrétní druhy obvykle rostou. Klouzky modřínové se vydávají hledat pod modříny, kozáky březové či křemenáče zase pod břízy a kotrče lze nejčastěji objevit u pařezů borovic. Druhové jméno houby vám kolikrát napoví, kde ji najít, nejde na to ale spoléhat vždy.
Aplikacím nevěřte, raději dejte na zkušeného houbaře
Nejprve je třeba zopakovat si známou poučku, že sbírat se mají pouze houby, které bezpečně poznáte a dokážete spolehlivě určit. Pokud byste do svého repertoáru přece jen rádi přidali nové kousky, nejlepší je vzít si s sebou nějakého zkušenějšího houbaře, který vám poradí, kdybyste byli s určením nějakého druhu na vážkách.
Zkušený houbař vám může pomoci více než atlas hub, kde se musíte spoléhat pouze na text doplněný obvykle jedním snímkem daného druhu. Jen těžko pak zjistíte, jestli jste si všechny informace vyložili správně. Nehledě na to, že se vám v košíku pěkně pronese, pokud má pokrýt většinu hub, které v našich lesích rostou.
V současné době existují i mobilní aplikace zaměřené na určování hub, své stanovisko k nim vyjádřil pro server tn.nova.cz mykolog Filip Zíka: „Vůbec bych je nepoužíval.“ Odůvodnil to tím, že jisté houby vypadají velmi podobně a aplikace by je mohla špatně určit.
Igelitku nechte doma
Každý správný houbař jde do lesa vyzbrojen nožíkem a proutěným košíkem. Pokud nemáte košík a přemýšlíte nad tím, že byste ho nahradili igelitkou, raději na tento nápad rychle zapomeňte. Nejenže byste tak mohli celý svůj úlovek znehodnotit, ale ještě byste si mohli zadělat na zažívací potíže, kdybyste přinesené houby poté zkonzumovali.
Nevíte proč? Problém spočívá v tom, že by se houby mohly v igelitce lehce zapařit a kvůli nahromaděné vlhkosti se začít rychle kazit. Následně by se v nich mohly tvořit toxické látky, které by při konzumaci mohly u dotyčného vyvolat nevolnost. Důležité tedy je vybrat takovou nádobu na jejich uložení, v níž budou moci „dýchat“. Dobře k tomu účelu poslouží vzdušný a prodyšný materiál.
Ideální je už zmíněný proutěný košík, mezi adekvátní náhrady patří plátěná, popřípadě papírová taška, ale klidně třeba i stará utěrka. Zároveň platí, že čím míň vrstev, tím lepší přístup ke vzduchu houby mají a tím méně budou otlačené. Před jejich vložením do košíku je pak vhodné je očistit. To znamená zbavit je hlíny či jehličí a odříznout spodek třeně (nohy). Díky tomu si ušetříte práci doma a můžete se rovnou pustit do jejich dalšího zpracování.
Neodřezávat, ale vykroutit
Když se vám poštěstí a na houbu narazíte, nabízí se otázka, jak ji co možná nejlépe z půdy vyndat. Někdo volí její odříznutí, přičemž zbytek ponechává v půdě. To se příliš nedoporučuje, jelikož byste tak mohli přijít o důležitý určující rys houby a šeredně na to doplatit.
Ukážeme-li si to na příkladu, k záměně by mohlo dojít například u holubinky nazelenalé a muchomůrky zelené. Mezi hlavní rozpoznávací znaky muchomůrky patří totiž tzv. kalich smrti (pochva), který by po odříznutí spodku houby mohl zůstat v půdě, a houbař by si ji tak mohl splést právě s onou holubinkou nazelenalou.
Z půdy by se měla houba ideálně opatrně vykroutit či vyviklat, aby došlo k co nejmenšímu poškození jejího podhoubí a mohla zde poté vyrůst nová plodnice. Pokud si chcete dát zvlášť záležet, vzniklou prohlubeň něčím zakryjte, například mechem. Nepomůžete tak jen zachovat podhoubí, ale i udržet v místě vlhkost.
Zpracujte je co možná nejdříve
Doma si přinesené houby pečlivě prohlédněte, dočistěte a nečervivé kusy podle libosti zpracujte. Pevné plodnice se hodí na sušení či naložení v octě, měkčí k přímému zpracování, například na smaženici, řízky nebo do polévek a omáček. K očištění lze kromě nožíku použít měkký kartáček nebo hadřík, voda však vhodná není, takže jejich omývání raději vynechte.
Pokud houby nemáte v plánu ihned zpracovávat, je zapotřebí je rozložit, aby kolem sebe měly dostatek prostoru, a uschovat na chladné a suché místo, třeba do ledničky nebo sklepa. Přesto se pokuste k jejich zpracování přikročit co nejdříve, příliš dlouho je skladovat se obecně nedoporučuje.
ČLÁNKY DO MAILU