Názory k článku Jsem rodič, a kdo je víc?

Na jednu stranu u nás jsou úřady schopné odebrat dítě rodičům jen proto, že přišli o byt a nemají kde bydlet (nebo žijí způsobem života, který není „in“), což je zvůle, která má těžko v cizině obdobu. Na druhou stranu, když vidím matky, které asi nemají své malé dítě vůbec rády, protože vedle něho vesele kouří, tak si něco o té potřebě dítě odebrat pomyslím…

Souhlasím s Vámi Jiří. Je pravdou, že se dějí hrůzné věci kolem dětí. Létání mimin do vzduchu je nic proti tomu, kdy matka – od přírody něžný tvor – dítě terorizuje, zanedbává jeho výchovu nebo dokonce jej nechá pustnout (napospas osudu). Často zcela záměrně, kde o úmyslném jednání není jakýkoliv pochyb. To nehovořím o těch krkavčích matkách, které dítě pohodí někde v křoví (v lepším případě) nebo jej odloží do popelnice!
Je to hrůza v jakém světě a době to člvoěk vlastně žije. Kde se v lidech bere tenhle odporný způsob žití? Je to snad ukázkou totální ztráty morálky a slušnosti, ohleduplnosti a soucitu?

Ne, to je naprosto normalni. Gaussova krivka lidske inteligence byla vzdycky stejna, to jenom ted je o meznich pripadech vic slyset, navic jsou silnejsi ochranarske tendence a pocit vyjimecnosti prozivane doby. Ve skutecnosti se ale nic zvlastniho nedeje, lide jsou porad stejna hovada jako kdysi.

V Americe vám zase dítě můžou zdrogovat Ritalinem už jen proto, že neposedné a zlobí ve škole. Když mu odmítnete Ritalin dávat, hrozí, že vám dítě pro zanedbávání péče odeberou ( http://en.wikipedia.org/wiki/Attention-deficit_hyperactivity_disorder_controversies ).

Přijde mi to strašně nebezpečné, aby doktoři měli právo někomu proti jeho vůli cpát léky.

BTW. kdysi na zena.centrum.cz psala žena Radka, že jejímu synovi v předškolním věku psychiatr diagnostikoval mentální retardaci, dal mu prášky na rozvoj mozku a doporučil dát ho do zvláštní školy. Radka synovi prášky nedala a dala ho do normální školy. Syn nakonec vystudoval vysokou školu.

Teď si představte, jak zhoubně by to dopadlo, kdyby ten psychiatr měl legálně ustanovné právo nutit toho syna k „léčbě“ jeho domnělé „retardace“. Díky Bohu, že jsme civilizovanější než jiné země a že psychiatr takové právo u nás nemá.

Že někdo vystuduje VŠ neznamená automaticky chybu v diagnóze mentální retardace. Jsou různé druhy mentální retardace…

Znám případ člověka s vystudovanou VŠ a mentální retardací z vlastní praxe – takže nic vyjímečného.

Hodně oborů VŠ je hlavně o paměti a vytrvalosti, pečlivosti a dochvilnosti – inteligence k některým oborům moc potřebná není.

Mohli by tohle dělat s dítětem, kdyby jej měli adoptované?

V zásadě je článek populistický a černobílý.

Myslím, že řada lidí velmi dobře ví, jak fungují úřady, či naše soudy. Kolik pochybení, chyb, arogance a dokazování si moci od oficiálních státních institucí tu je.

Ani mnoho dospělých se kolikrát neubrání před chybami, či tvrdohlavostí úřadů. A jsou jich tisíce, a to jsem ještě optimista!

Dokážu si velmi dobře představit, kolik dětí by špatně dopadlo, kdyby stát dal větší moc nad matkami.

Vytáhnout jeden případ a začít táhnout do boje co by se mělo, to mi velmi zavání tím, jak novináři a média vytáhla do boje proti prasečí chřipce a udělala z ní středověkou morovou ránu.

Ve skutečnosti tyhle věci musí rozhodovat chladná hlava. Na jednu misku vah dát co přinese větší konstrola nad matkami a na druhou co ubere. Můj odhad je, že zvětšit moc státu nad rodiči je daleko větší zlo, než to nechat tak jak je.

Vždy najdete jeden extrémní případ – a ostatně myslím, že zrovna případ z článku je velmi snadno žalovatelný a kdyby byla vůle, mají problémy. Není třeba zavádět nic nového.

Média mají strašnou moc vytvářet paniku a hysterii a tento článek je toho jasným dokladem. Ať uděláte jakékoli opatření, nikdy absolutně nezabráníte smrti dětí. Vždy budou existovat rodiče jako v článku a na druhé straně vždy budou umírat lidé – děti, či dospělí vinou pochybení, či špatného jednání úřadů. Vždy!!! Můžete se rozkrájet, na obou stranách se dělají škody a vždycky budou.

Dnešní stav je právně dostatečný, pokud úředníci a soudy budou dělat svojí práci. Pokud ne, nepomůže ani x dalších ustanovení.

V podstatě souhlasím s Vaším komentářem k článku. Moc médií a určitý druh ukvapené vyplašenosti nahrává extrémistickým hodnocením. Absence odborné i životní zkušenosti, loajalita k současným trendům v politickém myšlení „vládnoucích“, redaktorek a redaktorů i ve zprávách TV může v mnoha lidech vyvolat nepřiměřené reakce a strach z postihu i názoru. TV NOVA je velkým příkladem současné mediální manipulace v mnoha otázkách lidské svobody se rozhodovat i myslet.

Nevidím moc velký rozdíl v tom, zda-li necháte jako rodiče od 14–19 h dítě na ulici bez dozoru a jinými tzv. riziky. Mohou dokonce jezdit na kole po silnici,chodit prostředkem komunikace za zatáčkou, hrát si u železničního přejezdu a mnohdy zaměstnaní rodiče( pracující i na „vysokých“ postech)netuší, kde jejich dítě vlastně bylo. To je prosím realita velké většiny kolem nás. Dívejte se kolem. Přesto dětem hrozí více nebezpečí často bohužel doma, než při hraní. Každopádně to neberu na lehkou váhu. Ohrožení je dnes velká řada.
Vše nové bývá vždy většinou předmětem kritiky ze strany konzervativních postojů na věc.
Pokud by odborník z řady lékařů zjistil, že podobné druhy(létání)te­rapií pod odborným dohledem skutečně zjevně prospívají, jak by se mělo postupovat v případě těch co kritizují a vynášejí soudy ve chvíli, kdy o tom vlastně nic něvědí. Kolik by si měl odsedět redaktor, sociální pracovník apod., který bránil rozvoji nových terapeutických metod v podobném případě. Jaký finanční postih např. by měl postihnout redaktory , kteří se dopustili porušení zásad slušného chování a prokazatelně manipulovali veřejným míněním. Nejsem naivní , abych čekal na takové zákony. Každý případ i člověk je individualita a nelze měřit naprosto stejně, na to nelze zapomínat!

Strašák jehovistů je na tomto místě velkým přehmatem. Tato skupina jistě nepatří mezi běžné typy rodičů. Náhled na ně je opravdu individuální a myslím, že těmto lidem je třeba mnoho pomáhat, je -li vůle oboustranná, nebot´se sami stali obětí šeredných manipulací podobného typu!

Ten clanek neni jen populisticky, ale je vylozene hloupy. Neuvadi vsechna fakta a zavani senzaci.
Proc neni receno, jetli to dite skutecne melo sanci byt vyleceno, nebo jak dlouho po tom, co ho rodice vzali domu zemrelo? Nebylo to nahodou tak, ze rodice usoudili, ze dalsim „lecenim“ by se jen prohlubovalo jeho utrpeni a tak si ho vzali domu, aby mohlo v klidu dozit?
To je ciste moje spekulace, ale jako rodic si takovou situaci umim docela dobre predstavit.
Tusite vubec pani novinarko jak velkou zatez takova vec na cloveka klade a jake je hrdinstvi se s tim smirit a pokusit se blizkemu jeho zbyvajici cas na svete maximalne zprijemnit?

Dobrý den!
Článek záměrně neuvádí konec popsaného příběhu. Protože není důležitý.
Takže nejenže nijak nehodnotím a ani nechci, protože s otcem dítěte jsem v kontaktu, fakt, že se rozhodli rodiče vzít dítě z nemocnice a dál jej neléčit. A paní anonymní přispěvatelko, či přispěvateli, ano – vím, co to je, když má člověk doma někoho blízkého a ten mu umírá. Sama jsem kvůli tomu nechala práce a pět měsíců jsem se o něj starala, než zemřel.
Pokud se přestanete pohoršovat a přečtete si text ještě jednou, pak zjistíte, že je o něčem jiném: měl nastínit, jaká práva a povinnosti mají rodiče vůči svémudítěti a kam až sahají práva dítěte a kdo je chrání. Jedna věc je, co s dítětem doma provádíte v domění, že je to pro něj to nejlepší. A druhá věc je, jak se na to dívají zákony. A ukazuje se, že u nás zřejmě nejsou dětská práva tak dobře chráněna, jako jinde. Nic víc, nic míň text neříká. Mějte se.

Vážená autorko, tohle je přeci naprostá demagogie. Nechme teď stranou citovou úroveň celého problému, rozeberme ten vykonstruovaný zá­věr:

„A ukazuje se, že u nás zřejmě nejsou dětská práva tak dobře chráněna, jako jinde.“

…dokážu si celkem živě představit, s jakou mírou elánu ten sedmiletý chlapec dupal nožkou, že chce na další chemo… a jestli byl někdo z lékařů schopen garantovat úspěšné vyléčení, tak už se těším, jak se rozšíří počet českých držitelů Nobelovy ceny. Nevím, co se tam přesně odehrálo, ale představa, že to bylo takhle, se myslím výrazně rozchází s realitou.

…potom ovšem nechápu, co je špatně na tom, že se rodiče rozhodli tuto nepříjemnou léčbu s nejistým výsledkem ukončit, pokud s tím chlapec souhlasil. Nebo snad chcete „chránit nečí práva i když to sám nechce a korigovat svobodná rozhodnutí“ ? To se ovšem dostáváme do úplně jiného právního systému, který svým přístupem k lidským právům a svobodě volby celkem seriózně nabourává celou podstatu Vaší argumentace.

A pročpak jste to takhle hezky do toho článku nenapsala, paní Petrášová? Musíte počítat s tím, že ne všichni čtenáři mají chuť odkrývat Vaše enigmatické záměry či snad dokonce číst Vaše texty „ještě jednou“. Navíc, když je přímo pod zásadním odstavcem anketa, co se má dít s rodičem, který se chová „nezodpovědně“. Prostě, když chcete něco napsat, tak to prostě napište.

Takže to řekněme přímo: Autorka článka potřebovala vytvořit dojem jaký se jí hodí (říká se tomu tzv. manipulace) a tak záměrně vyloučila fakta, která se jí nehodí.

Nic nového pod sluncem.

Osobně jsem proti, aby stát měl větší moc nad dětmi i lidmi. Bylo by to větší zlo, už teď se dějí nepěkné věci. Stát může dítě zachránit i zabít a obojí se současně děje. Je třeba mít možnost se státu i bránit, to zachrání spoustu životů. A v některých případech zase bohužel by větší moc byla potřeba.

Protože neznáme fakta a celou pravdu, tak jediné co z článku skutečně vyplývá je, jaký dojem a na jaký názor chtěla autorka textu čtenáře naprogramovat.

Mozna to tu uz nekde zaznelo ale jen kratce shrnu moje postrehy ze:
Dite neni vas majetek, je to majetek statu a vam byl pouze sveren do pece pri jeho narozeni, cili vubec nikoho nezajima nic o tom ze jse jej odnosila a porodila, to stat nezajima. Dokladem toho budiz kdysi reklama „Vymirame“ atp. jak moc jim zalezi na vyrobe a tedy prostredcich. Dalsim bodem postrehu je pristup lekaru obecne (na natlak farmaceutickych korporaci), zde plati nikde nepsane pravidlo ze nemocne je potreba si hyckat a udrzovat abychom meli zaruceny obeh leciv a penez z prodeje, potazmo na sponzorske dary pro lekare do obehu.
Ano, kam by vlastne doktori prisli kdyby si nechali ujit svuj chleba. A kdyz nepomuzou nijak pe podobrem tak rodice zbavit soudne o naroku na dite (pripadne je zbavit svepravnosti i s lecebnym pobytem v ustavu kde nich udelaji zeleninu, na dobu nez se vse potrebne vyridi) a nebo je pro vystrahu treba potrestat nejakym sikovnym zakonem napriklad o zanedbani pece o sverenou osobu a razem je z nich v kriminale spoluvezen z nalepkou vraha a prznitele deti. Vzdyt je to tak snadne. no ne? :-)
upozorneni: tento prispevek byl psan tak trochu v nadnesenem duchu a nema zadny informativni charakter. V zadnem pripade nema spojitost s zadnou zijici osobou, statnim, policejnim, ani jinym organem, a uz vubec ne s pohlavnim organem.

jak někoho pobuřuje, že má matka právo odmítnout doporučenou léčbu, které nedůvěřuje. Mě zase pobuřuje, když může matka rozhodnout, zda dá svému dítěti vůbec šanci se narodit. Jedná se o 30 000 potratů ročně jen v ČR a mnoho matek nechává své děti zabíjet právě na doporučení lékařů.

Každý človek má právo povedať „nie, nechcem“ k lekárskemu úkonu. Niektorí lekári to nedokážu akceptovať ani u dospelých, a vyjadrenia detí ignorujú, akoby deti nemali nárok rozhodovať o svojom tele (primerane rozumovej vyspelosti).

Preto je právom i povinnosťou rodiča, chrániť práva svojho dieťaťa na dôstojnosť a telesnú integritu. Chyby v medicíne sú 4.najčastejšou príčinou úmrtia v USA a nemám dôvod optimisticky veriť, že u nás to bude lepšie, takže nie je možné tvrdiť, že „lekár vie najlepšie“. Niekedy môže mať pravdu, ale dosť často sa aj mýli.

Oproti tomu si dovolím tvrdiť, že počet prípadov, kedy by rodičia zabili svoje dieťa z dobrého úmyslu, je veľmi malý, hoci z času na čas sa takýto prípad vyskytne (a zvyčajne je intenzívne pertraktovaný bulvármi).

K citovanej onkológii a nábožensky, priam inkvizične uzurpátorskej klasickej (toximolekulárnej) medicíne niekoľko odkazov na zamyslenie:

http://www.badatel.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=195&Itemid=56
http://www.badatel.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=190&Itemid=45
http://www.badatel.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=265&Itemid=37
http://www.badatel.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=275&Itemid=1
http://www.badatel.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=274&Itemid=1
http://www.badatel.sk/index.php?option=com_content&task=view&id=263&Itemid=37

Děti, jakkoli se dnes snažíme je nechat rozhodovat, v malém věku toho nejsou dost dobře schopny ve velkém rozsahu.

Ostatně sám vidíte co to dělá ve škole i jinde.

Za dítě rozhoduje rodič nebo jeho zákonný zástupce. Je to jeho ochránce. Nebo měl by být.

Příroda nedala dětem rodiče a rodičovskou péči jen tak pro nic za nic.

O slabší rozhodovací schopnosti a životních zkušenostech dětí se ví a proto se na ně cílí reklama o sto šest, protože je to mnohem účinnější. Děti jsou bezbrannější.