Vlákno názorů k článku Jsem rodič, a kdo je víc? od Jiří - Na jednu stranu u nás jsou úřady schopné odebrat...

Na jednu stranu u nás jsou úřady schopné odebrat dítě rodičům jen proto, že přišli o byt a nemají kde bydlet (nebo žijí způsobem života, který není „in“), což je zvůle, která má těžko v cizině obdobu. Na druhou stranu, když vidím matky, které asi nemají své malé dítě vůbec rády, protože vedle něho vesele kouří, tak si něco o té potřebě dítě odebrat pomyslím…

Souhlasím s Vámi Jiří. Je pravdou, že se dějí hrůzné věci kolem dětí. Létání mimin do vzduchu je nic proti tomu, kdy matka – od přírody něžný tvor – dítě terorizuje, zanedbává jeho výchovu nebo dokonce jej nechá pustnout (napospas osudu). Často zcela záměrně, kde o úmyslném jednání není jakýkoliv pochyb. To nehovořím o těch krkavčích matkách, které dítě pohodí někde v křoví (v lepším případě) nebo jej odloží do popelnice!
Je to hrůza v jakém světě a době to člvoěk vlastně žije. Kde se v lidech bere tenhle odporný způsob žití? Je to snad ukázkou totální ztráty morálky a slušnosti, ohleduplnosti a soucitu?

Ne, to je naprosto normalni. Gaussova krivka lidske inteligence byla vzdycky stejna, to jenom ted je o meznich pripadech vic slyset, navic jsou silnejsi ochranarske tendence a pocit vyjimecnosti prozivane doby. Ve skutecnosti se ale nic zvlastniho nedeje, lide jsou porad stejna hovada jako kdysi.