Včera jsem četl v lidovkách rozhovor s tím kuchařem, dnes na iDnesu převyprávěný obsah toho rozhovoru a po pár hodinách na Vitalii opsaný článek s iDnesu, jen s trochu zpřeházenými odstavci (a kosmeticky upraveným nadpisem). A u každého článku hrdě podepsaný jiný autor.
Zdravím, samozřejmě se nejedná o článek opsaný z jiného média, podobná situace může vzniknout, když se koná nějaká akce pro novináře, tisková konference atp., nebo pokud se cituje z tiskových materiálů ap. LK, Vitalia.cz
Od plagiátu je třeba odlišit citát, který ovšem musí mít podle autorského zákona „přiměřený rozsah“ a pokud to je možné,
musí být doprovázen uvedením autora a pramene.
To je nezbytné například pro recenzi, ale také pro propagaci díla a podobně. Ve vědeckém a literárním provozu se cituje velmi často, nedbání těchto zásad se však posuzuje přísně, i když přesná hranice může být předmětem sporů. Usvědčený plagiátor ztrácí odbornou autoritu a může být z vědeckého provozu neformálně vyloučen. Zvláště nebezpečný je plagiát recenzenta, který posuzovanou práci pozdrží a její obsah či myšlenky sám uveřejní jako vlastní.
Ono nakonec ve všech případech bude obtížné dokazovat, kdo od koho vlastně opisoval. I v případě těch receptů. Copak si někdo může nárokovat tradiční recepty české kuchyně? A že jich je.
O recepty zas tak moc nejde, to se týká jen některých výjimečných specialit. Ovšem "ukrást" celkovou strukturu menu a k tomu doporučené postupy jaké použít suroviny atd, aby to vycházelo ekonomicky a optimálně se vše využilo (a teď nemám na mysli nějaké pochybné postupy) už může být pro "zloděje" docela přínosné a škodu to způsobí.