Od roku 2020 do roku 2023 Evropská léková agentura centrálně schválila 173 léků, které farmaceutické firmy uvedly na trh. Jde o léky takzvaně inovativní, tedy ty, jež mají novou léčivou látku a jsou registrované jako první.
Srovnání dostupnosti těchto léčiv v evropských zemích, včetně seznamu konkrétních preparátů a terapií, přináší analýza Evropské federace farmaceutických odvětví a asociací (EFPIA) a společnosti IQVIA.
Analýza ukazuje, že k 5. lednu letošního roku bylo inovativních léků nejvíce dostupných – tedy registrovaných a hrazených pojišťovnami - v Německu (156), Itálii (143) a Rakousku (142). Česko je v pořadí sedmé, pojišťovny platí léčbu 106 z nich. Nejméně nových léků putovalo k pacientům v Turecku (6), Severní Makedonii (13) a Bosně (15).
V Německu do čtyř měsíců
Hůře vycházíme ze srovnání, jak rychle se nově zaregistrovaný lék dostane na seznam léčiv hrazených z veřejného zdravotního pojištění. Zatímco v Německu jsou to přibližně čtyři měsíce (128 dnů), u nás je to rok a sedm měsíců (581 dnů), což je evropský průměr. Ve srovnání s evropskými zeměmi zaujímáme 19. příčku z 37 zemí. Nejdéle čekají na nové léky v Portugalsku, Turecku nebo Bosně, a to dva až tři roky.
Podle české Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), která sdružuje přes 30 firem, se doba, jež uplyne, než lék začne být dostupný pacientům, oproti loňsku mírně prodloužila. Pokud bychom šli ale v čase více pozpátku, jsme na tom lépe než v minulosti, protože v letech 2015 až 2018 trvalo uvedení nového léku v tuzemsku 682 dní. Délka prodlevy se zkracuje díky tomu, že se zrychlily některé procesy na straně Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Některým pacientům chybějí
AIFP upozorňuje na to, že v Česku se nové léky nadále nedostávají ke všem pacientům, kterým by mohly pomoci. Plně dostupných je u nás jen deset procent nově registrovaných inovativních léčiv.
Zajímavé je, že v Česku se někdy k moderní léčbě dostanou spíše pacienti, kteří se diagnózu dozvědí počátkem roku. Financování (ze strany zdravotních pojišťoven) je navázáno na kalendářní rok a k jeho konci může být pro zahájení nové léčby méně prostředků. Pacienti diagnostikovaní v lednu či únoru se tak často dostanou k léčbě rychleji než ti, kteří čekají na rozhodnutí v závěru roku,
vysvětluje asociace ve své zprávě. Pro pacienty, kteří „hrají o čas“ to samozřejmě není ideální situace. Neplatí to ale absolutně, protože podle AIFP se od začátku letošního roku dostalo inovativní léčbu méně nových onkologických pacientů než ve stejném období loni.
Roli v částečné dostupnosti hraje i to, že když je lék u diagnózy uveden na trh jako první a je tudíž i po několik let chráněný patentem, jeho cena je zpravidla vysoká – může jít o statisíce i miliony korun za jednorázovou léčbu nebo za rok terapie. Výrobci si vysokou cenou kompenzují nemalé náklady na vývoj i klinické testování. Zároveň ale nejsou povinni lékovým autoritám při registračním procesu dokládat, jaké procento z ceny léku tvoří skutečné náklady a jaké zisk. Výše ceny je tedy především v rukou výrobce a pojišťovny, když jednají o jeho úhradě, i proto zpravidla tlačí na slevu.
Na dostupnost léků má vliv více faktorů. Téměř všechny nové léky přicházející na český trh se mohou používat výhradně ve specializovaných zdravotnických centrech. Z toho plynou regionální rozdíly a kapacitní omezení,
uvádí v tiskové zprávě. Specializovaná centra nejsou ve všech krajích, dostat se do nich nemusí být pro pacienty kvůli nutným doporučením vždy snadné, takže se stává i to, že pacientovi není léčba nasazena včas. Navíc některá centra se potýkají s tím, že mají vytíženou kapacitu a nemohou pokrýt léčbu všem pacientům, kteří by ji potřebovali. Na druhou stranu v nich ale pracují vysoce kvalifikovaní specialisté a léčba mívá i díky tomu lepší výsledky.
Kromě toho mohou nová léčiva, jejichž cena bývá vysoká, předepisovat jen vybraní lékaři a jen pacientům v určitém zdravotním stavu – nejen na konkrétní diagnózu, ale navíc pouze v situacích, kdy jiné léky selžou.
Tyto podmínky sice pomáhají řídit náklady, v praxi ale často zpomalují přístup k potřebné léčbě,
upozorňuje u preskripčních omezení AIFP, jež sdružuje většinu klíčových výrobců inovativních léčiv dodávaných na český trh. Ne vždy je to ale pravidlem, někdy jsou novinky hrazeny i jako takzvané léky první volby.
VZP: Máme zájem hradit nové léky
Na analýzu reagovala také Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP). Uvedla, že přímým jednáním s výrobci léčivých přípravků VZP ČR zajišťuje dostupnost nejmodernější terapie pro své klienty v co nejkratší době
a že jejím záměrem je zajistit dostupnost léčivého přípravku v plném rozsahu registrovaných indikací všem potenciálním pacientům
.
Podle ní Česko ze srovnání nevychází vůbec zle, zejména co se týká inovací u vzácných onemocnění, kde je ČR na páté příčce – pojišťovny obecně mimo jiné hradí nákladnou jednorázovou genovou léčbu spinální svalové atrofie (za jejím uvedením na český trh jsme se před třemi lety ohlíželi v tomto textu). U dostupnosti onkologických inovativních léků je ČR šestou zemí v Evropě.
VZP připomíná, že jako jediná ze zdravotních pojišťoven zajistila rozšíření použití inovativních léčiv i na regionálních onkologických pracovištích, s nimiž VZP uzavřela pro podání přípravků zvláštní smlouvu. Dosud byly veškeré přípravky podávány výhradně v komplexních onkologických centrech,
uvádí VZP v tiskové zprávě.
ČLÁNKY DO MAILU