No počkejte, právě před Vánoci strouhám citronovou kůru do těst na cukroví a nechce se mi té vůně vzdávat. Snad to malé množství nevadí? Jak to ideálně vydrbat?
Myslim, ze s tim "mnozstvim", ktere se pouziva do cukrovi, si telo vicemene poradi
taky si myslím. Ale stejně si dám příště větší pozor, až budu "vykusovat" pomeranč:-)
Podle mého názoru kandovaná kůra tyto látky obsahovat nebude. Není třeba jí konzervovat (je konzervována právě proslazením), takže by nemělo smysl na ní zmíněné pesticidy používat - tedy v případě, že je zpracovávána v místě sklizně.
Proč článek píše o chemickém ošetřování citrusů jako o dané vlastnosti, se kterou už snad každý citrusový plod sám od sebe narostl? Proč o chemickém ošetřování píše jako o jediné existující možnosti, kvůli které se nikdy kůra žádného citrusového plodu nesmí konzumovat? Proč vůbec, ani jediným slovem nezmíní možnost, že když se citrus chemicky neošetří, tak logicky není chemicky ošetřen a tudíž jeho kůra logicky zmíněné chemikálie neobsahuje a tudíž je logicky kůra jedlá? Proč alespoň jediným slovem, alespoň okrajovou poznámkou pod čarou, pro úplnost, nezmíní vůbec existenci této možnosti, obzvlášť v dnešní době, kdy už se chemicky neošetřené bio citrusy běžně prodávají skoro v každém supermarketu, tudíž to nijak unikátní, zanedbatelná možnost není, a její zamlčení tudíž čtenáře mate v domnění, že i kůra chemicky neošetřených citrusů obsahuje jedovatá „éčka“ (nehledě na to, že chemicky neošetřené citrusy může člověk konzumovat třeba vlastnoručně vypěstované nebo v cizích krajinách přímo u zdroje)? Proč?
No ano, já jenom, že „éčka“ zmiňoval článek jako „přísady pesticidů“, kterými se citrusy ošetřují (proto ty uvozovky, je trochu diskutabilní, jestli se tomu dá říkat přísada do potravin).