Varovné signály očkování: Lékaři o nich nemluví

Nemusíte se vším souhlasit, ale stejnojmennou knihu si přečtěte. Pro běžného čtenáře bude asi nejděsivější zjištění, jak málo víme o vakcínách a jejich účincích na náš organismus.

Zkuste si přečíst stejnojmennou knihu prof. Anny Strunecké a udělat si svůj obrázek. Autorka, doktorka přírodních věd, bioložka, se ve své publikaci (www.rizikaockovani.cz, vydalo ALMI, 2012) zaobírá všemi aspekty očkování, riziky, i přínosy, včetně rad rodičům praktického lékaře. Svým obsahem jde o titul na našem trhu ojedinělý, přinášející mnoho velmi zajímavých informací, ať už jde o nežádoucí (vedlejší) účinky vakcín, nebo informace k adjuvans (pomocné látky), které jsou nedílnou součástí vakcín a mohou mít velmi negativní vliv na zdraví člověka. To vše je srozumitelnou formou uzpůsobenu chytrému, zvídavému čtenáři a českému prostředí.

Varovné signály očkování upozorňují na málo známé aspekty vakcinace

Pro běžného čtenáře bude asi nejděsivější to zjištění, jak moc málo víme o vakcínách a jejich účincích na organismus, a jak málo informací se nám od zdravotních autorit dostává.

Hlavním rizikem mnohočetné vakcinace je podle autorky i jejího amerického kolegy, prof. Russella L. Blaylocka, lékaře a výzkumníka, možnost vyvolání neurologických poruch a onemocnění se vztahem k autoimunitě. Další z účinků nadměrné vakcinace mohou být na mozek a tyto jsou nevratné. Podle dr. Blaylocka navíc dědičné z generace na generaci (tzv. vertikální přenos): „Každý by si měl uvědomit, že když se miliony lidí podřizují povinnému očkování, jsou tím vystaveni riziku, že poškodí jejich zdraví, v ojedinělých případech může zničit celý život.“

Vezměme si například raketový nárůst počtu případů autismu, a to nejen v USA, ale i u nás. Mnoho zdravotních autorit to odmítá, ale vědci dokazují (prof. Strunecká v knize odkazuje např. na největší genetickou studii autistického genomu), že existuje přímá spojitost mezi tímto onemocněním a vakcinací. Očkováním se totiž v mozku mohou aktivovat tzv. mikroglie (imunitní buňky) a vznikne stav imunoexcitotoxicity. Nadměrná stimulace těchto buněk může způsobit jejich zánět a tím onemocnění mozku. Chronické záněty mozku mají právě pacienti s autismem. V případě nadměrné stimulace těchto buněk jde ale většinou o tzv. synergický efekt, to znamená, že sehrálo roli vícero faktorů (vakcinace, zvýšený příjem fluoridů aj.).

ROZHOVOR: Amerika je zem cvoků, říká Anna Strunecká

Téma očkování je bezpochyby téma velmi propírané a kontroverzní. V poslední době se objevuje i u nás mnoho kritiků a oponentů. Objevují se také nové důkazy, které jednoznačně svědčí pro přehodnocení současného systému povinného očkování. Podle doc. Romana Chlíbka, člena České vakcinologické společnosti a předního epidemiologa, by očkování v ČR v budoucnosti mohlo být zcela dobrovolné. Povinná by podle něj mohla být jen nejzákladnější očkování (Mediafax.cz: Český očkovací kalendář by mohl být v budoucnu zcela dobrovolný, tvrdí odborník).

Do dnešních dnů stále ještě platí, že lékař s pacientem o vakcínách nehovoří, není zvyklý, že mu někdo pokládá otázky a bere vakcinaci jako rutinní výkon. To by se mělo změnit. Seznamte se před každým očkováním s případnými riziky, přečtěte si o možných NÚ (nežádoucí účinky) a ptejte se lékaře. Zvažte, u vás, i u vašeho dítěte, zda je očkování skutečně nezbytné a zda přínosy převažují rizika.

Přídatné látky ve vakcínách – nebezpečný koktejl

Vakcíny obsahují jako základ oslabené bakterie, viry, či toxiny. Dále také mnoho přídatných látek, které mají za úkol zajistit jednotlivé vlastnosti vakcíny. K těm nebezpečným podle Anny Strunecké patří např. polysorbát 80, hydroxid sodný či síran amonný. Jako konzervační látka se používá neblaze proslulý thimerosal s obsahem rtuti, fenol a další. Ve vakcínách dále najdeme antibiotika a formaldehyd.

Zvláštní kapitolou je přidávání iontů hliníku do vakcín. Hliník (soli hliníku) ve vakcínách má za úkol stimulovat imunitní systém, resp. stimulovat jeho patřičnou odpověď. Dlouho se nevědělo, jak vlastně hliníkový adjuvans působí. Známo však je, že je neurotoxický, nebo může vyvolat autoimunitní reakce. Bezpečná dávka hliníku pro kojence na den je stanovena FDA (Food and Drug Administration – Úřad pro kontrolu potravin a léčiv, vládní agentura USA), je ale mnohokrát překračována – kojenci v rozvinutých zemích dostávají při povinném očkování 20 – 50 x více hliníku. Mimo jiné ho obsahuje i kojenecká výživa, uvádí Anna Strunecká.

Všechny tyto látky mohou mít nežádoucí účinky, které pacienti mohou prostřednictvím lékaře ohlásit na Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL).

Bohužel, mnoho lidí to neví a o odpovědném přístupu lékařů v této otázce si můžeme myslet také své. Pokud vás zajímají účinky jednotlivých přídatných látek, doporučuji navštívit např. www.slobodavockovani.sk. Vakcinace může vyvolat závažné nežádoucí účinky u dospělého jedince, jak asi působí tyto „koktejly“ v malém tělíčku miminka? Jak se s tím jeho organismus dokáže vyrovnat? A nejde jen o přídatné látky, ale také o opakovanou stimulaci nezralého imunitního systému malých dětí.

Nežádoucí účinky je třeba sledovat. Jsou uváděné v příbalové informaci každé vakcíny, dobré je si je přečíst předem, abychom mohli rozlišit „normální“ reakci a vážnější nežádoucí účinky, které mohou být kontraindikací pro další očkování. Zvlášť nebezpečným ukazatelem, o kterém by měly maminky vědět, je podle Anny Strunecké tzv. encefalitický pláč – ječivý, ostrý, neutišitelný, trvající i několik hodin. Tento pláč může být příznakem zánětu mozku. V příbalovém letáku vakcín se o něm hovoří jako o „neobvyklém pláči“.

Více k tématu: Podceňujeme nežádoucí účinky očkování?

Stádní imunita

Ještě jednu věc považuji za zajímavou zde zmínit – termín „stádní imunita“. Jde o to, že se proočkuje co největší procento populace, vytvoří se tím imunita a chráněni jsou i jedinci, kteří z nějakých důvodů očkováni nebyli nebo být nemohli.

Cílem je vymýcení určité nemoci a historicky se to povedlo pouze u pravých neštovic, které byly smrtelné. Byl to obrovský úspěch a naděje do budoucna, kterou se ale bohužel již nepodařilo zopakovat. Také úmrtnost na spalničky celosvětově poklesla, vymýceny však nejsou. Teorie stádní imunity v praxi bohužel selhává. Ukazuje se to i na příkladu příušnic, černého kašle a planých neštovic.

Poslední jmenované onemocnění patří mezi ty, které některé maminky chtějí řešit očkováním. Sama jsem se s tím několikrát setkala ve školce, kterou navštěvovala má dcerka.

Je to zvláštní doba, maminky chtějí, logicky, své děti co nejvíce ochránit a tak s nimi chodí i na nepovinná očkování. A např. u planých neštovic si nenechají vysvětlit (nebo jim to nikdo neřekne), že nejprospěšnější pro dítě pravděpodobně bude nemoc přirozeně prodělat a získat tak trvalou imunitu, zatímco po očkování se protilátky v těle udrží podle odborníků jen několik let (uvádí se sedm). Existuje také riziko, že po očkování dítě do 6 týdnů neštovicemi onemocní.

Ať už máte názor na očkování jakýkoli, doporučuji vám knihu prof. Strunecké přečíst. Nemusíte se ztotožňovat se všemi jejími názory, ale velmi slušně si na téma očkování rozšíříte obzory a najdete zde pohromadě zajímavé a hlavně překvapivé informace, odkazy na studie a vědecké práce. Nenechte se převálcovat rutinním přístupem lékařů, pediatrů, ani reklamou výrobců vakcín. O zdraví svém i svého potomka máte právo (a povinnost) rozhodnout sami a konkrétně u očkování jde o rozhodnutí velmi důležité a zodpovědné. Nežijeme již v socialismu a nejsme stádo ovcí.

Přehledně: Očkování a očkovací kalendář
Jak a kdy se nechat očkovat? Která očkování jsou povinná, a která nepovinná?

12 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 2. 2013 9:41