trauma

Nesmyslné požadavky (i na sebe sama) mají snad víc obětí než válečná vřava. Tisíc kulí jako v Sarajevu střílíme do svých blízkých – a s nejlepšími úmysly.

Tréma je velmi volně přeloženo „roztřesení se“, zejména strach z debaklu, z nezvládnutí situace, v níž chceme uspět. Obstojného trémistu můžeme vychovat pomocí několika triků. Jak na to?

Anorexie je výhradně nemoc dívek, jde o projev špatného vztahu k matce, může za ni nadměrný tlak na štíhlost… Tyto zjednodušující mýty odvracejí pozornost od podstaty problému.

Šikanování nesouvisí s IQ. Šikanující je často na hranici mezi normou a patologií, sadista nebo „chlapák s komplexem“. Většinou muž, ale šikanujících žen přibývá. Navíc je to nakažlivé.

Někdo se z hrozného zážitku, ztráty peněz nebo zaměstnání „oklepe“. Jiný zůstává „ochrnut“. Ono ochrnutí může nastat i po té, co dotyčný uskuteční „záchranné práce“ a je z nejhoršího venku.

Povodeň vyvolává stres a trauma. Traumatizován bývá nejen postižený. Knížecí rady popuzují. Méně frází, více konkrétní pomoci. Pokud ji někdo odmítá, mnohdy ji potřebuje zoufale.

Prodělané trauma prožíváme opakovaně a dlouhodobě. Posttraumatický stresový syndrom se projeví poruchami spánku, depresemi, ale třeba i pro jiné nepochopitelným vztahem k jídlu.