Věkem podmíněná makulární degenerace (Degenerace žluté skvrny oční, senilní degenerace makuly)

Postižení části sítnice lidského oka, kde je největší hustota čípků, a tudíž zajišťuje nejostřejší vidění. Postupnou degenerací vede k poruchám zraku, které se projevují ztrátou barevnosti vidění a závažnou poruchou centrálního zorného pole. Ve většině případů jsou tyto poruchy dány věkem, u zhruba 10 % postižených ale vznikají dědičně již v dětství.

Člověk trpící degenerací žluté skvrny oční vidí ve středu oko šedý stín až černou skvrnu, která mu ruší celkový obraz. Periferní vidění přitom zůstává neporušeno. Existují dva typy této poruchy: suchá (atrofická) a vlhká (exudativní). U suché makulární degenerace se žlutá skvrna oční ztenčuje a hromadí se pod ní rozpadlá tkáň. U vlhké se pod sítnicí tvoří nové nakupené cévky, které ji postupně narušují. Suchá makulární degenerace je většinou „předehrou“ k vlhké.

Příčinou degenerace žluté skvrny oční může být vysoký krevní tlak a ateroskleróza. Oční sítnice je nestandardně zásobena krví a tím se opotřebovává. Mezi další rizika patří vyšší věk, ohroženi jsou více kuřáci, ale také lidé s vrozenými dispozicemi k této nemoci a ti, co svoje oči příliš vystavují slunečnímu světlu. Trpí jí více běloši.

Foto: http://www.lowvisionclub.com