V loňském školním roce odborníci zkoumali obědy českých dětí. Již dříve zjišťovali obsah soli, bílkovin, tuků i cukrů, teď přišly na řadu toxické látky jako hliník, rtuť, kadmium, nikl a olovo.
Státní zdravotní ústav (SZU) již několik měsíců postupně uvolňuje závěry ze Studie obsahu nutrientů v pokrmech ze školního stravování, pro které v loňském školním roce sbíral data v českých školách. Už víme, že školní obědy jsou přesolené a porce malé, teď odborníci přišli s dalším nepříjemným zjištěním: obědy českých dětí mají hodně niklu, často kadmia a občas i olova, byť hygienickým mezím pro rtuť a hliník vyhovují.
Fotogalerie: A jaké mají školní obědy děti v Americe?
Studie se zabývala analýzou známých anorganických látek, které často mohou potraviny kontaminovat – hliník, rtuť, kadmium, nikl a olovo. Sledován byl i obsah arsenu, ale výsledek musí být ještě doplněn o analýzu jeho chemických forem.
Dávka hliníku a rtuti z průměrných obědů je bezpečná. Tento výsledek je potěšující zejména pro rtuť, protože hodnoty jsou hluboce pod mezí pro metyl-rtuť. To signalizuje prostor pro navyšování spotřeby ryb (může se teoreticky i zdvojnásobit), aniž by hrozilo překračování hygienických doporučení z hlediska kontaminace.
Dávka kadmia je znepokojující. Polovina školních jídelen překročila toxikologické meze, jedna dokonce i celodenní mez. Školní jídelna, pokud používá vhodné zařízení a nádobí, nemůže tuto situaci moc ovlivnit. Je to potravinami. Radit lze pouze: nenakupovat velké zásoby, střídat dodavatele a držet se pestré skladby jídelníčku. Minimalizuje se tím pravděpodobnost přípravy obědů z více kontaminovaných surovin.
Dávka niklu je příliš vysoká, ale řešení je těžké. U 75 % školních jídelen byla překročena toxikologická mez pro chronickou expozici. 64 % překročilo denní akutní dávku, po ní se u citlivých osob může spustit alergická reakce. Snad jedinou radou je zařazování méně zpracovaných potravinových surovin, které se tak nekontaminují z otěru a eluce niklu z nerezových materiálů, jež dávku s velkou pravděpodobností zvyšují.
Dávka olova negativně překvapila. 18 % školních jídelen dosáhlo či překročilo referenční hodnotu pro chronickou expozici zejména příspěvkem z nápojů. Jedna jídelna dokonce v obědech přesáhla celodenní hodnotu. Jídelny mohou jen důsledně dbát na použití vhodných nádob, ve kterých je často kyselý nápoj (kvalitní nerez místo možná méně kvalitních smaltů), a střídání surovin pro přípravu čajů (pravé i bylinkové čaje), které mohou olovo obsahovat.
Pracovníci školních kuchyní prý přítomnost toxických látek nemohou moc ovlivnit, píše se ve výsledné zprávě. Spíše prý záleží na obsahu v potravinových surovinách a na kvalitě technického vybavení kuchyně. Co může udělat personál? Pečlivě čistit a zpracovávat suroviny, dbát na použití patřičného kuchyňského vybavení a na rozmanitost zdrojů surovin. Při náhodně vyšší kontaminaci pak nedochází k dlouhodobé zátěži spotřebitelů.
Podle odborníků je potěšující, že výsledky již vedly ke konkrétním opatřením v praxi některých testovaných jídelen. K jakým opatřením? To jsme se ze zprávy nedozvěděli. I tak je ale SZU celkem spokojeno. „Je vhodné neustále opakovat, že ve srovnání s výživovým chováním populace ČR (viz výsledky národní studie SISP04, 2006), považujeme školní obědy za blížící se ideálu nutričních doporučení pro danou věkovou kategorii,“ citujeme ze zprávy.
Zdroj: SZU
