Vlákno názorů k článku Pozor na „báječné“ létání miminek od Martin - O létání miminek něco vím. Trochu mi vadí ta...

O létání miminek něco vím. Trochu mi vadí ta bezdůvodná hysterie, paní autorko, proč to děláte?
Můžete uvést jediný příklad, kdy někdo miminku při létání ublížil?(nedočetl jsem se to ve vašem článku, a ani v TV reportáži nic takového nezaznělo)

A mohla byste se zeptat lékařů, kolik dětí v jejich péči došlo zdravotní újmy?
Občas se v tisku objeví smutná zpráva, jak v některé porodnici chybou presonálu zemřelo miminko či jeho matka… je to podle vás důvod hystericky varovat lidi před porodnicemi?

A co autonehody? Napíšete článek o tom, jak nezodpovědný hazard je vozit miminko v autě?

Nebezpečné může být vše, co se dělá špatně, teoreticky může být nebezpečné i přebalování.

Skutečně mne zajímá váš názor. Děkuji.

Vy jste živoucím důkazem, že se u nás s miminky létalo již daleko dříve. Jen to ještě nebylo tak vychytané a maminka vám občas dala do hlavičky o skříň, lustr, asi jste jí i spadl hlavičkou na podlahu. Ale co, hlavně, že se vám to líbilo a dnes jste veselý chlapík.

Nemám pocit, že byste na jeho argumenty rozumně odpověděl. Že by měl pravdu?

Pokud při přebalování dítě dojde újmy je to smutné. Pokud zemře vinou někoho jiného dítě nebo matka je to tragické! Ale mávání dítětem ve vzduchu jako nějakou loutkou nemá nic společného s normálním vývojem dítěte. Jsem fyzioterapeut a věnuji se péči o děti. Když jsem viděl video šílel jsem, protože pominu-li nebezpečí úrazu při samotném artistickém výstupu, vliv na klouby, mozek, a věechny ostatní orgány v těle toho malého človíčka rozhodně nikdy nebudou pozitivní.

Martine,
jde taky o to, co to miminko prožívá, že se při tom fyzicky nezraní (zaplaťpánbůh) není rozhodující. Situace, při kterých se stane s dítětem něco negativního se v životě pochopitelně taky stávají, ale ty situace nenavozují aktéři úmyslně, kdežto tzv. „létající rodiče“ = termín paní cvičitelky, mimochodem značně ujetý, to svému dítěti připravují dobrovolně sami. Nechápu, proč by „navázání vztahu s dítětem“, „odstraňování porodního traumatu“ apod. nenapravila prostě hřejivá náruč matky s konejšivým a laskavým hlasem, jak tomu bývalo doposud. Jestli tomu má podle paní Sudíkové pomoci „pohled pro bohy, když s nahatým miminkem létá jeho otec, který je také svlečený do poloviny těla“, tak nad tím nebo spíše nad psychickým stavem autorky českého „létání“ bych se upřímně zamyslel…