Do bytů v noci létají netopýři. Nechytejte je holýma rukama, mohou mít vzteklinu, varují lékaři

17. 8. 2026

Sdílet

Autor: Depositphotos
Spaní s otevřeným oknem je přes léto určitě příjemnější, má ale jedno riziko. Do pokoje vám může vletět netopýr. A že se to děje docela často, dokazují i statistiky lékařů z FN Ostrava. Jen za toto léto už řešili patnáct případů poranění tímto zvířetem. A proto na všechny apelují: nesnažte se netopýry chytat jen tak do rukou. Hrozí totiž nákaza vzteklinou.

Pro někoho je netopýr zvíře, které může vidět jen v zoologické zahradě. Jenže tak tomu vůbec není, můžete je úplně klidně spatřit i večer a v noci v parku, v lese nebo v zahradě. A někdy i doma. To se může stát třeba když spíte s otevřenými okny.

Co se dozvíte v článku
  1. Při odchytu mějte rukavice
  2. Po kousnutí ihned vyhledejte lékaře
  3. Kdy se očkovat?
  4. Vzteklina

Při odchytu mějte rukavice

Takové případy popisují třeba lékaři Kliniky infekčního lékařství FNO a LF OU, kteří už za letošní léto ošetřili patnáct lidí poraněných netopýry. „Zvíře lidem vletělo do pokoje a oni se ho pokusili odchytit. Při tom ale byli kousnuti. Je nezbytné, aby se při těchto aktivitách používaly rukavice. Nejlepším řešením je ale přenechat odchyt odborníkům,“ říká primářka Kliniky infekčního lékařství, doktorka Lenka Petroušová.

Pokud vám do domu nebo bytu vletí netopýr, zhasněte, otevřete okna a zůstaňte v klidu, měl by sám vyletět. Pokud se to nedaří, použijte například ručník, abyste mu zakryli hlavu, a pak ho v rukavicích vyneste ven. Lepší je chytat ho až ráno, kdy je klidnější a méně pohyblivý.

Zkušenost má i paní Jana Novotná z druhého konce republiky, z Poděbrad. „Všimli jsme si, že něco létá v chodbě domu. Nejdřív jsme nevěděli, co to je, vypadalo to jako okřídlená myš. Došlo nám, že to bude netopýr. Snažili jsme se ho vylákat balkonovými dveřmi ven, ale vletěl naopak do ložnice, kde bylo zhasnuto, a létal zběsile sem a tam. Omráčili jsme ho ručníkem a v rukavicích ho vyhodili oknem ven. Naštěstí nikoho z nás nijak nezranil, prostě odletěl,“ popisuje svůj zážitek pro Vitalia.cz.

V tomto případě netopýr nikomu neublížil, takže nebylo potřeba vyhledat lékaře. To Natália Toflová doktora navštívit musela. Netopýr ji pokousal na terase. „Leželo tam něco černého, pes kolem neustále čmuchal. Myslela jsem, že jde o krtka a chtěla ho přenést jinam. Ukázalo se ale, že to byl netopýr, který mě kousl do prstu a následně odletěl. Původně jsem to vůbec neřešila. Když jsem to ale probírala se známými, upozornili mě na riziko vztekliny, a proto jsem ihned zamířila na pohotovost a později do Fakultní nemocnice Ostrava,“ popisuje žena, která nyní podstupuje nutné očkování.

Po kousnutí ihned vyhledejte lékaře

Vzteklina je nemoc virového původu, která pro člověka může mít fatální následky. Při nepodání vakcíny končí téměř ve 100 procentech případů smrtí. Virus napadá nervový systém a nakažený umírá většinou mezi druhým až desátým dnem od nástupu onemocnění. 

I přes výjimečný výskyt vztekliny v ČR by měl člověk pokousaný netopýrem okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. Zdravotníci ho následně co nejrychleji naočkují, aby se nemoc případně podařilo co nejrychleji zastavit. „Někdy lidé přinášejí i odchycené netopýry, takže je můžeme nechat vyšetřit. Pokud ale uletí, tak ho samozřejmě nemáme šanci otestovat a urychleně očkujeme,“ uvádí Lenka Petroušová. 

A připomíná, že před dvěma lety například ostravští lékaři očkovali zoologa, který v centru Ostravy odchytával zuboženého netopýra. Zvíře ho kouslo a následné testy potvrdily, že bylo nakažené vzteklinou.

Kdy se očkovat?

Ročně na vzteklinu ve světě umírá zhruba 60 tisíc lidí. Nejvíce v oblasti Afriky a Asie. Česká republika si drží status rabies free, což znamená, že je zemí bez výskytu této nemoci. „Vzteklina se v našich končinách nevyskytuje u suchozemských savců, na netopýry se ale tento status nevztahuje. Zůstávají u nás tak posledním rezervoárem a zároveň v případě poranění člověka i přenašečem,“ pokračuje primářka Petroušová a dodává: „Riziko nákazy v Česku hrozí také od importovaných zvířat, která nebyla zkontrolována například v zemích třetího světa.“

Primářka Kliniky infekčního lékařství upozorňuje, že zdaleka ne všechny země jsou rabies free. Proto je podle ní vhodné se před cestou do takových destinací nechat naočkovat preventivně proti vzteklině a současně se vyhýbat kontaktu se zvířaty: „Ve státech bez tohoto statusu je nebezpečné i pokousání psem, kočkou, případně opicí, což jsou nejčastější poranění, která řešíme u pacientů po návratu z ciziny.“

workshop ChatGPT

Doporučení ministerstva zdravotnictví:

  • Virus vztekliny se vylučuje slinami nemocného zvířete. Člověk se nakazí při pokousání, poškrábání zvířetem či vniknutím slin nakaženého zvířete do rány člověka. U speleologů hrozí aerogenní infekce (infekce přenášené vzduchem).
  • Buďte obezřetní při nálezu uhynulého netopýra či netopýra s atypickým chováním (např. netopýr ve dne na zemi, dezorientovaný, neschopný letu, nevyhledávající úkryt).
  • V případě nalezení takového netopýra na něj nesahejte, nesnažte se ho odchytit ani s ním jiným způsobem nemanipulujte. Kontaktujte nejbližší záchrannou stanici nebo SOS netopýří linku 731 523 599, popřípadě městskou policii.
  • V případě nutnosti manipulace s takovým netopýrem vždy použijte nejlépe kožené hrubé rukavice a ochranu dýchacích cest (např. respirátor).
  • Profesím přicházejícím do kontaktu s netopýry či jinými zvířaty podezřelými z infekce (např.: pracovníkům záchranných stanic, chiropterologům, veterinárním lékařům…) je doporučováno pravidelné preventivní přeočkování.
  • Osobám cestujícím do endemických zemí s výskytem vztekliny je rovněž doporučováno preventivní očkování (více informací o očkování poskytnou centra cestovní medicíny).

„V případě poranění – pokousání či poškrábání – ránu neprodleně vymyjte vodou s mýdlem, použijte 70% alkoholovou dezinfekci či dezinfekci na bázi jódu a vyhledejte infekční oddělení v nejbližší nemocnici,“ uvádí ministerstvo zdravotnictví.

Vzteklina

Onemocnění začíná teplotou, slabostí, únavou, nechutenstvím, bolestmi hlavy a postižením trávicího nebo respiračního ústrojí, v okolí zhojené rány bývají parestezie (porucha čití projevující se jako brnění, mravenčení, svrbění apod., vzniká při některých poškozeních nervů). Tyto obtíže trvají 2–10 dnů. 

Poté dochází k psychické alteraci (změna, zhoršení psychického stavu), pacient může být anxiózní (úzkostný), depresivní, podrážděný, trpí nespavostí. 

V průběhu následujících 2–7 dní se objevují záchvaty halucinací, zmatenosti, typická je hydrofobie (strach, panika při pokusu polknout vodu) a tonické křeče (dlouhodobější svalové kontrakce) polykacích svalů. Období hyperaktivity trvá několik minut, v mezidobí je pacient při vědomí, klidný. V dalších 2–7 dnech nastává u mnoha pacientů paralytické stadium s rozvojem obrn. 

Většina nemocných umírá ve stadiu rozvinutých neurologických projevů, při intenzivní péči může onemocnění přejít do kómatu, končícího smrtí. K úmrtí dochází během 1–2 týdnů od začátku onemocnění.

Zdroj: NZIP

Autor článku

Šéfredaktorka serveru Vitalia.cz. Zaměřuje se především na zdravý životní styl, pohyb a zdraví dětí. Mimo novinařinu pracuje také jako lektorka pohybových kurzů pro děti a rodiče.

Kvíz týdne

Hřib, bedla, nebo liška? Ukažte, jak dobře znáte houby z českých lesů
1/11 otázek


Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).