Do studie bylo zařazeno 22 dětí z dětského domova. Některé z nich měly podle předchozího hodnocení problémy s plynulostí řeči, jiné mluvily bez výraznějších obtíží. Děti byly následně rozděleny do skupin, kterým byla poskytována rozdílná zpětná vazba. Jedna skupina měla dostávat pozitivní reakce, zatímco druhá byla vystavena negativnímu hodnocení řeči. Způsob, jakým bylo s dětmi zacházeno, se později stal hlavním důvodem kritiky celého experimentu.
Kdo byl Wendell Johnson?
Wendell Johnson se zabýval především problematikou řeči a koktavosti. Toto téma pro něj však bylo také osobní, jelikož sám v dětství koktal a později se věnoval výzkumu tohoto problému. Zajímalo ho, zda koktavost vzniká především jako důsledek samotných problémů s řečí, nebo zda významnou roli hraje také reakce okolí.
Johnson v té době zastával teorii, podle které může být koktavost do značné míry ovlivněna tím, jak rodiče a další lidé reagují na běžné dětské zaváhání v řeči. Domníval se, že pokud dítě začne vnímat svou řeč jako problematickou a okolí na to bude upozorňovat, může tím vzniknout začarovaný kruh nejistoty a dalších problémů s mluvením. Tuto hypotézu se měl experiment pokusit ověřit.
Výzkum se prováděl na sirotcích
Výzkum probíhal v Iowa Soldiers' Orphans' Home v Davenportu. Do studie bylo vybráno 22 dětí ve věku přibližně od pěti do patnácti let. Výzkumníci před zahájením experimentu hodnotili jejich řeč a rozdělili je podle toho, zda vykazovaly známky koktavosti, nebo zda jejich řeč považovali za plynulou.
Skutečnost, že šlo o děti vyrůstající v institucionální péči, je z dnešního pohledu jedním z nejzávažnějších etických problémů studie. Děti nebyly v pozici, v níž by mohly svobodně posoudit, zda se chtějí experimentu účastnit. Podle dobových popisů si navíc myslely, že absolvují jazyková cvičení, nikoli že jsou součástí výzkumu zaměřeného na ověřování určité vědecké hypotézy.
VIDEO: Dokument o projektu Monster Study (v angličtině)
Experimentální část vedla Mary Tudor, Johnsonova studentka. Děti byly rozdělené do čtyř menších skupin. V každé z nich byly děti, které před zahájením výzkumu koktaly, i děti bez výraznějších problémů s plynulostí řeči. Jedna skupina přitom dostávala pozitivní zpětnou vazbu. Dětem, které koktaly, bylo například říkáno, že jejich problém je pouze přechodný a že se jejich řeč může zlepšit.
Druhá skupina měla dostávat opačný typ zpětné vazby. I dětem, které před zahájením výzkumu žádné výrazné problémy s řečí neměly, bylo řečeno, že mají potíže a že musí svou řeč kontrolovat. Tudor se s dětmi setkávala opakovaně a jejich řeč sledovala v průběhu několika měsíců. Podle dochovaných záznamů se experimentální období odehrávalo od ledna do května 1939.
Celoživotní následky?
Děti, které byly zařazeny do skupiny s negativní zpětnou vazbou, začaly být při mluvení nejistější. Některé se začaly vyhýbat komunikaci nebo mluvily výrazně méně. Je však důležité nepřehánět závěry, které lze ze studie vyvodit. Často se například uvádí, že experiment u zdravých dětí spolehlivě vyvolal celoživotní koktavost.
Takto jednoznačný závěr ale z dostupných informací nelze učinit. Studie nebyla publikována jako standardní vědecká práce a její výsledky byly po desetiletí dostupné především prostřednictvím diplomové práce Mary Tudor a pozdějších interpretací.
Z dochovaných záznamů však vyplývá, že negativní zpětná vazba měla na některé děti nepříznivý dopad. Problémem přitom nebylo pouze samotné hodnocení jejich řeči, ale také skutečnost, že některé děti byly přesvědčovány o existenci vady, kterou předtím výzkumníci sami nehodnotili jako významnou.
Zároveň je potřeba oddělit historická fakta od pozdějších dramatických interpretací. V českých článcích se často píše, že Monster Study způsobila dětem celoživotní psychické problémy nebo že z nich vytvořila koktavé lidi.
Je doloženo, že některé děti během výzkumu vykazovaly zhoršení sebejistoty, neochotu mluvit nebo jiné problémy související s jejich řečovým projevem. Není ale možné jednoduše tvrdit, že všechny děti z negativní skupiny začaly koktat nebo že u všech přetrvávaly následky po celý život.
Opatrnost s podobnými závěry je namístě také proto, že studie neměla dostatečně propracovanou metodiku, jakou bychom očekávali od současného klinického výzkumu. Z dnešního pohledu je proto problematické používat její výsledky jako důkaz toho, že negativní zpětná vazba sama o sobě způsobuje koktavost.
Proč se jí říká Monster Study?
Název Monster Study, tedy v překladu „studie monster“ nebo volněji „monstrózní studie“, nevznikl jako oficiální název experimentu. Studie byla dlouho málo známá a její označení se začalo používat až později v souvislosti s kritikou jejího experimentálního postupu.
Samotný výzkum navíc nebyl za života Wendella Johnsona publikován jako běžný odborný článek. Veřejnost se o něm výrazněji dozvěděla až o mnoho desetiletí později, kdy se začalo podrobněji diskutovat o dochovaných dokumentech a o etických otázkách spojených s výzkumem.
Experiment z dnešního pohledu
Podle současných poměrů je na Monster Study problematických hned několik věcí. Jednou z nejzásadnějších je práce s dětmi, které nebyly v rovnocenném postavení vůči výzkumníkům. Šlo o děti vyrůstající v ústavní péči, které neměly stejné možnosti odmítnout účast jako dospělý dobrovolník.
Dalším problémem bylo záměrné poskytování negativní zpětné vazby dětem, které byly předtím považovány za plynule mluvící. Výzkumníci jim tvrdili, že mají závažné problémy s řečí, a sledovali, co taková změna hodnocení způsobí.
Monster Study nakonec nepřinesla jednoznačný důkaz o tom, že lze u dítěte pouhou kritikou vytvořit koktavost. I tak se ale stala důležitou součástí historie výzkumu řeči a psychologie, především kvůli otázce, jak velký vliv může mít reakce okolí na člověka, který má potíže s komunikací.
Zdroje: sciencedirect.com, idnes.cz, pubs.asha.org
ČLÁNKY DO MAILU