Hlavní navigace

Názory k článku Mladistvých s nemocnou psychikou přibývá

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 10. 10. 2014 9:58

    AZ (neregistrovaný)

    Allen Frances nie je hocijaký psychiater, ale jeden zo spoluautorov katalógu psychických porúch (takzvaný DSM, Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Diagnostický a štatistický manuál mentálnych porúch, ktorý je pravidelne rozširovaný o údajné nové choroby na otvorenie nových trhov, pozn. prekl.), ktorý je v západnom svete považovaný za štandard na lokalizáciu psychických porúch. Vo svojej knihe „Normal“ sa profesor psychiatrie spovedá, ako jeho práca zo zdravých ľudí robí psychicky chorých. Polepšený psychiater v súčasnosti kritizuje metódy vymýšľačov chorôb ako nikto iný.

    Svojou prácou na katalógu psychických porúch patrí Allen Frances medzi vymýšľačov psychických chorôb, ktorými v súčasnosti „trpí“ skoro 80 percent amerického obyvateľstva. DSM slúži ako metodický návod na rozlíšenie, čo je zdravé a čo je psychicky choré. Keď v máji 2013 vyjde katalóg „DSM 5“, ďalšie psychické aspekty budú opäť predefinované na choroby, na ktoré sa – ako inak – hneď nájdu aj lieky. Tie síce nepomáhajú a škodia, ale to vôbec nie je podstatné.

    Svojou knihou „Normal“ účtuje bývalý spoluvymýšľač nových psychických chorôb so svojim cechom a obviňuje ich, že duševné stavy definujú ako choroby. Napríklad „nesmelosť“ bude považovaná za „sociálnu fóbiu“. Podľa istej štúdie už viac ako 80 percent mladých dospelých ľudí spĺňa kritéria nejakej psychickej poruchy.

    Nie je pravda, že existuje stále viac psychicky chorých ľudí. Psychiatria je jednoducho veľkolepým trhom pre farmapriemysel, ktorý na antidepresívach, neuroleptikách, anxiolytikách, prostriedkoch na spanie a prostriedkoch proti bolesti každý rok zarába miliardy. To je šialené, píše americký psychiater Allen Frances vo svojej knihe „Normal“, ktorá nedávno vyšla: „Inflácia diagnóz v psychiatrii sa postarala o to, že v súčasnosti je absurdne vysoký podiel amerického obyvateľstva závislý na liekoch.“

    Zdroj
    http://www.seite3.ch/Psychiatrie+Ikone+beichtet+psychische+Krankheiten+erfunden+zu+haben+/583303/detail.html

    Preklad z nemčiny ďurino, apríl 2013
    http://www.auria.sk/blog/ikona-psychiatrie-priznava-vymyslanie-psychickych-poruch

  • 10. 10. 2014 10:00

    AZ (neregistrovaný)

    Rok 2013 nám priniesol nový DSM-5, americký Diagnostický a štatistický manuál mentálnych porúch (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders), najnovšie znenie opisov psychiatrických chorôb. Je to skutočný vrchol americkej pseudovedy, ktorý by mohol viesť k tomu, že čoskoro vyhlásia za bláznov všetkých. Elita psychiatrov USA má očividne v pláne, premeniť svet na blázinec. Jediná výhoda tejto vo všetkej tichosti uskutočnenej akcie spočíva v tom, dlhodobo zaistiť obrat farmaceutických spoločností, žiadna ďalšia výhoda mi neprichádza na um. To, čo sa číta ako pesimistický scenár konca sveta, ku ktorému ja osobne inak nemávam sklony, sa čoskoro stane oficiálnou doktrínou medicíny vyučovanej na školách, ak nebudeme hromadne protestovať. APA, teda americká psychiatrická spoločnosť (American Psychiatric Association) v DSM-5, ktorý je bibliou psychiatrickej komunity, definuje čo je ešte normálne, a čo už je poruchou a stáva sa patologickým dianím, ktoré vyžaduje terapiu. DSM už tradične ovplyvňuje medzinárodnú klasifikáciu chorôb (ICD), naše definície chorôb.

    Niekoľko príkladov hroziacej pandémie duševných chorôb:

    Kto tri razy do týždňa stratí kontrolu nad množstvom konzumovanej potravy a obed premení na obžerstvo, nestratil dočasne zmysel pre mieru a nie je ani nestriedmy. Trpí nutkavým jedením (binge eating) a treba ho psychiatricky (a teda chemicky, pozn. prekl.) liečiť. A vtedy sa iste čoskoro vynájde zodpovedajúci medikament na túto ťažkú chorobu, pretože farmaceutický priemysel je skrátka vynaliezavý. Niektorí si to síce uvedomili a použili výrazy ako „vymýšľači chorôb“, mnohí sú však za takéto odľahčujúce diagnózy zrejme vďační. Ak ste boli voľakedy „nenažraná sviňa”, dnes ste „nutkavý jedák“ s nárokom na súcit a liečbu.

    Zatiaľ čo doteraz ste na získanie diagnózy „depresia“ museli vykazovať symptómy ako smútok, potrebu rozjímať, pocity menejcennosti, strata radosti zo života počas doby najmenej dva mesiace, teraz stačia už iba dva týždne. Takže kto je mesiac po smrti svojho partnera ešte stále smutný a bez nálady a doteraz bol považovaný za smútiaceho rodinného príslušníka, po novom už trpí depresiou. Rovnako aj úpadok svojej firmy by moderný človek mal láskavo prekonať v priebehu 14 dní, inak mu tiež hrozí táto osudová diagnóza. V čase rýchleho spôsobu života je zrejme primerané aj to, že žiaľ z nešťastnej lásky trvajúci viac ako dva týždne vedie k diagnóze depresie. Dr. Schmiedel, od ktorého som sa o týchto Jóbových zvestiach nového DSM-5 v jeho maile s aktualitami prvý raz dozvedel, to vystihol s výrokom: “Kto smúti dlhšie, je skôr cvok” (súvis s bavorským filmom).

    Ak ste si nenašli tú svoju diagnózu teraz, žiaden strach, neskôr si vyberie každý, napríklad kto sa bezdôvodne škrabe. To, čo voľakedy vôbec nestálo za zmienku, je teraz podľa (novej) pravdy syndróm chorobného škrabania pokožky (skin picking dysorder).

    Americkí psychiatri majú niekoľko darčekov aj pre našich maličkých, na ktorých sa dá zarábať ešte dlhšie: Ak sa v návale zlosti s krikom hodili o zem a doteraz to bolo považované za fázu vzdoru, odteraz majú nárok na diagnózu disruptívna porucha regulácie nálady (DMDD resp. Disruptive Mood Dysregulation Disorder), údajne závažnú poruchu s potrebou liečby.

    Starý dobrý hit ADHS, takzvaná hyperaktivita, ktorý vymysleli až potom, ako na ňu vyvinuli liek, ako na smrteľnej posteli priznal kajajúci sa medicínsky vynálezca, možno teraz vďaka novému DMS-5 rozširovať podľa potreby. Nepokojné deti ako príslovečný „neposedný Filip“, ktorého nesmrteľnosť zaistil frankfurtský lekár Hoffmann už v roku 1845 vo svojej knihe rozprávok Struwwelpeter, zrejme existovali vždy. Nákazou sa tento syndróm stal až vtedy, keď bol pomenovaný a začalo byť možné medikamentózne ho liečiť. Doteraz sa tak podarilo stanoviť diagnózu ADHS už každému piatemu nemeckému chlapcovi, a každý desiaty následne dostal (z pohľadu Novartis) výborný liek ritalín, ktorý spadá pod (nemecký) zákon o omamných látkach, vo Švédsku je zakázaný na úrovni heroínu.

    Teraz však môže obrat priam explodovať, pretože ak doteraz museli byť symptómy ako nepokoj a nedostatok koncentrácie diagnostikované pred 7. rokom života, teraz stačí, keď sa vyskytnú do 12. roku života. Vďaka strave bohatej na živočíšne proteíny a najmä mlieko dosahuje viac ako polovica amerických detí pubertu už pred 10. rokom života. Poruchy koncentrácie a sa však vyskytujú u všetkých pubertiakov a fázy nepokoja u mnohých. Ak budú teraz všetci diagnostikovaní na ADHS, radosť (výrobcu) bude nepochybne obrovská.

    Tu by veľmi pomohol prechod na plnohodnotnú rastlinnú stravu, v budúcnosti však zrejme celkom zanikne za liečbou ritalínom, ak páni doktori budú aj naďalej nekritickí k postupom farmapriemyslu.

    Dr. Schmiedel píše: „Plošné predpisovanie lieku podliehajúceho zákonu o omamných látkach významnej časti našej mládeže bez znalosti dlhodobých následkov považujem za vedecký pokus obrovského rozsahu, a nechcel by som, aby sa ho zúčastnili moje deti ako pokusné králiky.”

    Natíska sa otázka, či nie sú chorí skôr vynálezcovia takýchto diagnóz a ich rozšírenia. Ak príčina inflačnej patologizácie obyvateľstva skutočne spočíva v tom, že čoskoro vyprší platnosť patentov na nové antidepresíva (SSRI), ako sa Dr. Schmiedel vzhľadom na nedostatok iných vysvetlení domnieva, ide skutočne o otvorenie nových trhov? Pri najlepšej vôli ma nenapadá žiadne iné vysvetlenie. Na nezmyselnosť poukazuje Dr. Schmiedel prostredníctvom ďalších diagnóz: pre dojčatá, ktoré začnú kričať sotva prišli na svet, je tu syndróm postuterinného zaťaženia (PUBS) a pre budúcich pacientov, ktorí sa ofenzívne bránia absurdným diagnózam je to syndróm agresívneho pacienta (APS, Aggressive Patient Syndrom).

    Nech je to akokoľvek humorne mienené, má to dosť dramatické pozadie. Ak budeme tolerovať takto široké definície psychických porúch a celkom normálne dianie pomocou fantastických názvov označovať za chorobné, v budúcnosti bude detskou hračkou zatvárať nepohodlných ľudí na psychiatriu – situácia, ktorú sme vo východnom bloku kedysi ostro kritizovali, keď napríklad kritika sovietskeho systému Sacharova zatvorili do psychiatrickej kliniky.

    U nás by bola načase prinajmenšom politická diskusia, pretože samotný pacient je bezmocný. Ako sa má brániť lekárskym autoritám alebo dokonca psychiatrickým celebritám, ktoré ho vydajú napospas farmapriemyslu?

    Úlohou lekárov je bojovať proti tejto mafii, pacientovi naliať čisté víno, a túto príšernú hru či intrigovanie aktívne a ofenzívne bojkotovať. Keď som sa o tom dozvedel a zavesil to na sociálnu sieť, prečítalo si to viac ako 125 000 čitateľov, takže zaujíma to mnohých. V tomto zmysle vyzývam všetkých, tento článok zdieľať a mailovať, aby sa do tejto temnej historky dostalo čo najviac svetla.

    Nezašlo to priďaleko už tým, že medikácia školskej medicíny je vďaka umelo vneseným chybám svojich zástupcov a vedľajším účinkom predpisovaných farmák v súčasnosti vo všetkých priemyselných krajinách treťou najčastejšou príčinou smrti? Veď stačí aby lekári štrajkovali a úmrtnosť deprimujúco klesá. Jezuita Ivan Illich napísal už pred desaťročiami knihu „Nemesis medicíny“ (vyšlo v češtine pod názvom Limity medicíny, pozn. prekl.), kde upozornil na vtedy ešte nepredstaviteľne chybné smery vývoja.

    Prišiel čas zobudiť sa, a postupne sa to už deje, čo je nádejné. Kto chce, môže prirodzene vidieť aj pozitívne znaky nádeje. Pôst, ktorý bol počas mojich rokov pôsobenia ako lekár školskou medicínou kriticky vnímaný a zosmiešňovaný absurdnými argumentmi, teraz školská medicína začína rehabilitovať. Ruskí lekári ho už desaťročia používali vo vedeckých podmienkach s veľkým úspechom pri tých najťažších telesných a duševných chorobách, ako sa teraz dozvedáme. Americkí vedci ho teraz aplikujú dokonca aj v prípade rakoviny, pretože – čo my pôstni lekári vieme a tvrdíme už dávno – choré bunky oslabuje a zdravé posilňuje. V USA to už slúži ako argument, na nasadzovanie pôstu počas chemoterapie.

    Nemecký spravodajský magazín Der Spiegel objavil meditáciu ako vysoko účinnú na vyliečenie tela – a dokladá to nespočetnými vedeckými štúdiami

    (krátené)

    Celý newsletter Ruedigera Dahlkeho, autora tohto článku, si (v nemčine) môžete stiahnuť tu http://www.dahlke.at/images/newsletter/nl_okt_2013.pdf

    Preklad z nemčiny ďurino, november 2013
    http://www.auria.sk/blog/americka-pseudoveda-prinasa-nove-diagnozy

  • 10. 10. 2014 11:23

    hugo (neregistrovaný)

    Kšeft je kšeft a doktoři nejsou žádná vyjímka.
    Profesor "vynajde" nemoc - lékař začne léčit a fakmakie vynalezne ten zprávnej lék.
    A všichni jsou spokojení - všichni dostali královsky zaplaceno --- jen pseudopacient je oškubán a je mu nadále blbě ....

    Podobným článkům se směju a budu smát dál.

  • 10. 10. 2014 11:38

    thr

    Máte sice pravdu, ale jen částečně. Samozřejmě se najdou "módní diagnózy", které slouží spíše psychiatrům/psycho­logům (nebo třeba právníkům kvůli odškodněním) než pacientům. Například jsem přesvědčen, že se hodně nadsazují právě různé syndromy ADHD, které se hodí nejen lékařům, ale naučili se je využívat i rodiče při jakémkoli problému ve škole.

    Ale některé poruchy skutečně relativně nové jsou anebo jejich počet roste. Například případy anorexie a dalších poruch příjmu potravy žádná legrace vymyšlená lékaři nejsou, měl jsem možnost vidět v realtivně blízkém okolí a to vás pak legrace pustí velmi rychle :-(
    Zrovna tak nelze podceňovat některé problémy komunikace související se závislostí na internetu a počítačích obecně - tohle jsme také v době mého dětství neznali doopravdy a ne proto, že by o tom nemluvili lékaři.
    Ani různé symptomy ze zahlcení informacemi nejsou výmyslem, tohle postupně přibývá se sílícím vlivem médií od druhé poloviny 20tého století (internet to jen dovršil), před WWII tohle existovalo minimálně.

    Celkově vzato je na místě podobné články posuzovat s rezervou, ale s tím smíchem bych byl opatrný...

  • 10. 10. 2014 12:01

    AZ (neregistrovaný)

    Všechny problémy, které jste popsal, skutečně přibývají. Ale rozhodně nejsou léčitelné farmakologicky.

    Za všemi stojí nesprávná životospráva. V horším případě i celková degenerace, která v nějaké míře postihovala již rodiče. Přesto mohou být ovlivnitelné, nejčastěji opět vhodnou a plnohodnotnou stravou, případně životem v klidnějším prostředí než naše společnost běžně vytváří, rozhodně nemám na mysli blázinec či jakýkoli ústav.

    Ve hře jsou i postižení způsobená démony, a těch bude neustále přibývat. Ale předpokládám že jste nevěřící, takže si myslete co chcete.

  • 10. 10. 2014 12:26

    hugo (neregistrovaný)

    A když jsme u té anorexie - co j asi příčinou ?
    Není zvláštní že podobnýma "nemocma" trpí v drtivé většině západní svět ?
    Nebude to tím že reklama stále dokola ukazuje modelky jako vychrtliny a mladá děvčata uvěří módním časopisům a chtějí se podobat ?
    Ale komu podobat ? V časopisech je z 99% vše upraveno a vyretušováno a reálně to vypadá jinak ale mladej člověk tohle není buď schopen a nebo ochoten přijmout a tak se snaží napodobit něco co vlastně neexistuje.
    Takže anorexie = nemoc > produkt retuše reklam.

  • 10. 10. 2014 18:56

    Jiří (neregistrovaný)

    Tělesné tresty u dětí a mládeže se oproti minulosti skoro nepoužívají. Psychické problémy mládeže oproti minulosti rostou. Opravdu mezi tím není žádná korelace?

  • 10. 10. 2014 22:13

    EC (neregistrovaný)

    Eh, korelace mozno jo. Ale korelace neni dukazem kauzality. Denni pocet utonulych taky koreluje se spotrebou zmrzliny...

  • 11. 10. 2014 15:39

    Mareš (neregistrovaný)

    Korelace je ovšem dostatečně dobrým důvodem, abychom začali pátrat, zda neexistuje i ta kauzalita.

    Osobně mám podezření, že se tu sčítá řada různých vlivů, stále stupidnější televizí počínaje a stále horším složením potravy konče. Dítě se napere jednoduchých sacharidů, nažbrndá se krkavé vody, po škole čumí celé odpůldne do počítače, večer čumí do jedenácti na bednu a pak má celý týden ve škole ADHD. Za nás by totéž dítě dostalo strouhanou mrkev s jabkem, po vyučování by valilo na kroužky nebo aspoň lítat venku s kamarády, v devět spát - a za poznámku v žákajdě hezky přes prdel. Ale zkuste to aplikovat dneska: spratek si s gustem střihne Pavku Morozova. Když budete mít hodně velkou kliku, tak nepůjdete sedět. :P

  • 13. 10. 2014 10:41

    JB (neregistrovaný)

    Chápu to správně, že "ZA NÁS" se vztahuje na minulou generaci rodičů, dnes již prarodičů?

    Vážně kdysi stačil jeden vzkaz od soudružky učitelky, aby rodiče svému dítěti fyzicky ubližovali? Mně to naštěstí nepotkalo, ale pokud takto "vychovávané" děti dnes selhávají v roli rodičů, vůbec se tomu nedivím.

    Rozumím také tomu, že rodiče těch současných rodičů hledají příčinu ve "špatné době", plné hamburgerů, koly, stupidní televize, počítačů, tabletů a tablet.

    K pátrání po souvislostech mezi výchovou bez tělesných trestů a psychickými poruchami mladých doporučuji přečíst něco od uznávaných odborníků se spoustou praktických zkušeností. John Locke je důkazem, že nejde o nějakou módní vlnu. Ze současných autorů je to např. Naomi Aldort. Nezačíná to tím, že dítě nesmíte uhodit. Končí to tím, že ho uhodit (anebo seřvat do bezvědomí) nepotřebujete.

  • 13. 10. 2014 19:05

    odborník (neregistrovaný)

    Amerika dala světu mimo jiné taky Coca Colu, Mc Donalda, KFC a "americkou výchovu". Kdyby to neexportovali do světa, nic proti. Jiná země jiný mrav, jiná kultura a jiný "americký sen". Tak nám to sem netahejte a nepředhazujte.
    Tady máme jiné tradice, jiný přístup a jiné představy o tom co je správné.
    Nemusíme být nutně ve všem tak američtí.
    A netvrďte nám, že psychika a životní styl amerických dětí jsou stejné jako u nás.
    odborník

  • 13. 10. 2014 22:09

    JB (neregistrovaný)

    A to je přesně ono. Nesprávná výchova způsobí nedostatek sebevědomí a člověk pak celý život hledá svou identitu. Dokonce ani v anonymní diskusi není schopen držet se jedné přezdívky...

    Jinak ani jeden z uváděných autorů není Američan ;-)

  • 14. 10. 2014 8:52

    odborník nebo občan (neregistrovaný)

    Jak si račte přát .
    1) Naomi je Američanka a píše v Americe.
    2) John byl sice Angličan. Jeho doporučení netrestat ve škole děti je z roku 1650 a jak se tenkrát trestalo??? , ale určitě to nebyl pohlavek nebo třepnutí přes zadek. Co beru, je jeho názor, že dítě je jako tabula rasa. A proto jsou české děti jiné než japonské a jiné než americké. Protože na ně působí jiné prostředí, jiné tradice a jiná výchova. Tahat sem názory na výchovu z pol. 17. století, to jste trochu ujel.
    Vy asi chcete aby z nás byli samí sebevědomí OK Američani? Jsem Čech, byl jsem vychován jako Čech a dítě vychovávám jako Čech.
    Jestli se vám to nelíbí, klidně se vystěhujte, Amerika je velká.
    o+o

  • 14. 10. 2014 23:18

    JB (neregistrovaný)

    Naomi Aldort žila do svých 24 let v Izraeli. Pak se přestěhovala do USA a nejvíce kritizuje právě tamní výchovné metody. Ona je stoupencem amerického způsobu výchovy asi jako je doktorka Eleková stoupencem české státní očkovací politiky ;-)

    John Locke a jeho dílo se i v současnosti stále vyučuje na pedagogických školách. Archimédův zákon ve fyzice také platí stále bez ohledu na to, kdy byl objeven.

    Reagoval jsem na výzvu pana Mareše pátrat po kauzalitě mezi fyzickými tresty a psychickými nemocemi dětí. Flamewar, jestli je lepší americká nebo česká výchova, nám odpověď určitě nepřinese.

    Nicméně nemám problém k doporučeným autorům přidat například Zdeňka Matějčka. Ten připouští plácnutí batolete jako zřetelný signál "to se nedělá" při činnosti velmi nebezpečné, například vběhnutí do vozovky. Že by nedostatek fyzických trestů považoval za možnou příčinu psychických nemocí, to jsem se tedy nikde nedočetl.

  • 15. 10. 2014 18:30

    T (neregistrovaný)

    Možná máte pravdu ta příčina bude asi někde jinde. Ale nic to nemění na tom, že by mne měli "vaši" autoři vědeckého přístupu k výchově jakkoliv přesvědčit o vynechání přiměřených tělesných trestů ve výchově. Někdy je opravdu lepší facka a zarach podepřený informací o nevhodnosti chování, než půlhodinové apelování na jejich lepší JÁ. kdy si dítě nakonec stejně pomyslí něco o zbytečné buzeraci.
    Pak totiž stejně dospějí. A ve světě dospělých tak jako tak funguje jako regulátor slušného chování strach z trestu. (tedy u někoho nefunguje a proto jsou přeplněné věznice). Dejte mi záruku, že z dítěte které budu vychovávat ve stylu Makarenka se nakonec nestane zloděj, protože při jeho sebevědomí a nedostatku respektu z trestu tam má mnohem blíž, než dítě, které některé věci neudělá protože cítí, že jsou špatné a některé neudělá, protože se bojí trestu. Pak vám dám za pravdu.
    VB

  • 16. 10. 2014 8:52

    JB (neregistrovaný)

    "A ve světě dospělých tak jako tak funguje jako regulátor slušného chování strach z trestu."

    Slušní lidé se chovají slušně z jiných pohnutek než je strach z trestu. Mnoho lidí je naopak ochotno riskovat i trest, pokud jsou v sázce pro ně důležité hodnoty. Pro některé je důležité zdraví, svoboda, rodina. Jiní zase riskují trest kvůli penězům, pro získání vlivu nebo moci nad ostatními, apod.

  • 16. 10. 2014 10:39

    T (neregistrovaný)

    Slušný (tedy 100% slušný) člověk jako takový neexistuje. Je to ideál, kterého se možná někteří snaží dosáhnout, ale stejně ho nikdy nedosáhnou. Kdyby to tak bylo, znamenalo by to návrat do ráje ze kterého už jednou byli lidé vyhnáni. A toho se těžko někdy dočkáme.
    Slušnost je totiž relativní pojem a pro každého jsou význam a hranice slušnosti posazeny jinde. Někdo se brání tak, že nastaví druhou tvář, někdo považuje obranu za něco co z něj nedělá neslušného člověka. Kdo z nich má pravdu a kdo je slušnější?
    Co vymezuje ty hranice obecně je morálka a strach z trestu. Vypustit z toho strach z trestu neznamená nic jiného, než že se zbytečně připravíte o jeden z regulátorů hranic slušnosti.
    Cukr a bič fungovali co je lidstvo na světě.

  • 16. 10. 2014 13:39

    JB (neregistrovaný)

    Jak donutíte dítě, aby se v autě poutalo?

    A) Můžete mu pokaždé vrazit facku, když se nepřipoutá. Ale možná občas jezdí s tetou, která ho nekontroluje. Anebo nefackuje ...

    B) Můžete mu vysvětlit, proč se poutáte vy. Proč je nebezpečné jezdit nepřipoutaný. A klidně mu můžete ukázat sešlápnutím brzdy v nevelké rychlosti, co se stane nepřipoutanému.

    Preferujete, aby se vaše dítě rozhodovalo na základě strachu z trestu anebo strachu o své zdraví?

    Já si rád odepřu to pohodlí mít dítě vychované k poslušnosti na slovo. Raději ho budu učit dělat vlastní rozumná rozhodnutí jako dítě. Aby se z něj nestal nakonec dospělý bezmozek, který bude umět jen hrbit záda před bičem nebo zobat někomu z ruky cukr.

  • 16. 10. 2014 15:23

    T (neregistrovaný)

    Trochu neohrabaný příklad. Já stejně jako 50% řidičů se poutá kvůli pokutě. Ve městě i dobrovolně, protože tam to má smysl. Na dálnici ve 130 vám stejně nepomůžou ba právě naopak. Pak už to děláte jen ze strachu z pokuty nebo ze strachu, že vám air bag přerazí páteř. Nebo prostě ze strachu co kdyby....... Určitě to nikdo nedělá proto, že mu to řekl tatínek. V tomto případě by dokonce musel říct, že mu tatínek neřekl celou pravdu a záměrně mu lhal.
    Tak jak jste to postavil buď A nebo B to prostě není. Preferuji, aby se dítě rozhodlo na základě kombinace obou důvodů A+B
    Ta vaše poslední věta je extrém a nic podobného jsem netvrdil ani nemám na mysli. ( není nutné abyste to zbytečně překrucoval )
    Ten příklad není o slušnost a neslušnosti, ale o zdroji strachu a o tom vůbec nebyla řeč.
    VB

  • 16. 10. 2014 15:26

    T (neregistrovaný)

    A abych dodal, nepleťte si slušnost s poslušností. To jsem rozlišoval už v první třídě.

  • 10. 10. 2014 19:55

    bez přezdívky

    Děkuji za reakce k článku.
    mého názoru to také není (zcela) záležitost farmaceutických firem. Jak zmiňuji v článku, těch, které jsou v oblasti psychických nemocích platných, je pro mladistvé jako šafránu a lékaři, byť by někdy chtěli, často ani nemají co předepsat... A důvod je ten, že pro farmaceutické firmy, aby mohly tyto léky pro děti a mladistvé vyrábět, je to pro ně složitý administrační, a možná i finanční, zdlouhavý proces.
    Spíš je nějaká divná doba se spoustou negativních vlivů kolem...

  • 12. 10. 2014 14:47

    nemo (neregistrovaný)

    Snad vás trochu uklidní, že farmakoterapie u dětí a dospívajících má pouze podpůrný charakter - ADHD ritalinem nevyléčíte, podobně je to s anorexií a ostatními - stručně řečeno - získanými mindráky. Většina těchto věcí musí být řešena (nebudeme tomu říkat léčba) vhodnými výchovnými zásahy. Každý psychoprášek je jen berlička, která vás či dítě nikam nedovede bez vlastní iniciativy a hlavně pochopení pro daný problém.

  • 13. 10. 2014 17:44

    odborník (neregistrovaný)

    To s vámi souhlasím, je divná doba a je čím dál divnější. Nové technologie ničí psychiku lidí už v raném dětství.
    Není nic smutnějšího, než když maminka s nadšením sděluje, že její tříleté dítě už si umí zapnout tablet a ovládat televizi.
    Tu televizi, kde vidí v reklamách vychrtlé barbíny a nebo úspěšné supermany. Setkání s realitou potom můžou těžko unést.
    Možná, že mám přehnaný odhad, ale každý třetí mladý a dospívající je na antidepresivech.
    odborník

  • 10. 10. 2014 22:50

    Mary (neregistrovaný)

    Ale hlavne nam budou oficialni mista tvrdit, ze se dozivame stale vyssiho veku. Pritom nemocni jsou ze stale mladsich a mladsich rocniku. Zvlastni.

  • 13. 10. 2014 17:32

    odborník (neregistrovaný)

    Tak podle vás ČSÚ lže? Nebo si myslíte, že lže SZÚ. Máte kdykoliv možnost nahlédnout on-line do statistik nemocnosti. Máte možnost si zažádat o informace a ty instituce jsou povinny vám je dodat.
    "Zvláštní" je vaše vyjadřování a váš přístup.
    odborník

  • 14. 10. 2014 1:26

    Mary (neregistrovaný)

    se nedurděte a věřte si kterým státním orgánům chcete.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).