Vzpominam si na svou kamaradku,ktera mela tezkou formu lupenky, ale drzela dietu, aby ji telo aspon nesnesitelne nesvedilo. Pak i kuze byla cistsi a neloupala se. Pokud dietu porusila nebo prisel stres, bylo vsechno zpatky. Dietou se da hodne pomoci, ale je to kazdeho volba.
Ten nadpis je hloupý. Já chápu, že je to velmi nepříjemná nemoc a že každý, kdo nějakou takovou nemoc má, si myslí, že je to horší než všechny ostatní nemoci, ale srovnávat to je nesmyslné. Troufám si tvrdit, že člověk, který trpí těžkými depresemi, by v některých okamžicích dal cokoliv za to, aby mohl tohle utrpení vyměnit za lupénku. Jenže takhle polemizovat by se o tom dalo do zblbnutí.
Ono dost lidí s lupénkou má těžkou depresi tak nevím co by člověk měnil
Lupénku mám od svých 14-ti let, je mi teď 20-cet a těžkými depresemi trpím těch dlouhých 6 let. Nedovete si představit co bych dala za jakoukoliv jinou nemoc. Protože psychycký tlak na mě, je v dnešní době tak velký...vy si asi nedovedete představit, jak reagují někteří lidé kteří vidí člověka s lupénkou. Když mi bylo 15 a nastoupila jsem do prvního ročníku na střední škole spousta lidí na mě pokřikovala: ,,Fuj co je to za zrůdu." nebo ,,Jdi ode mě ať to nechytím" vy si vůbec nekokážete představit jak je to pro člověka náročné!
Karin, evidentne lupenku nemate, tak nemuzete soudit jake to je a jak se lide s lupenkou citi.
Lupénku může člověk zmírnit tím, že změní stravovací návyky a bude o kůži pečovat, moje sestra drží neustále nějaké diety a používá konopnou kosmetiku, která ji hodně pomáhá, má řadu Atopas nebo Atopos nějak tak a nemůže si to vynachválit, používá jak krém, tak mycí pěnu a šampony.
Mám lupénku od zhruba patnácti let. Vloni se mi postupně natolik zhoršil zdravotní stav, že jsem musela do nemocnice. Přidaly se mi i bolesti kloubů a mám neuvěřitelné zdravotní problémy.
Můžu potvrdit, že jeden z faktorů po nemž se můj zdravotní stav hodně zhoršil a která výrazně působí na rozvoj a průběh psoriasy, je stres. Tlak zaměstnavatelů na nadlidský výkon za minimální mzdu. A tlak úřadu práce. Neustále nějaké běhání a vyřizování. Nejistota. To bylo pro mně úplně nejhorší a je doposud. Když slyším slovo zaměstnavatel, nebo práce, jako by se ve mně něco zlomilo, jako by se vytvořil psychický blok. Říkám si a má vůbec cenu dnes jít do práce? Prací si stejně nevydělám. A pořád ten neuvěřitelný tlak, stres, hrozná strašlivá únava a také jedna ze třech prací v nichž mi loni před vánocemi nezaplatili. Co když se to bude opakovat a já se synem nebudeme mít zase ani na jídlo.
Už to nechci! ! ! Prosím, že už to nebudu muset nikdy zažít . . .Škrábat se celou noc. Mít všechny světlé trička, peřiny, košile od krve. . .Mít po celém těle, včetně obličeje šupiny a fleky, mnohdy rozškrábané do krve. Už to nechci!
Přeju si něco úplně jiného. Přeji si klid, pohodu, trochu jistoty a hlavně už žádný stres.
Věřím, že se mi to splní.
Děkuji všem, kteří mi v tom pomáhají. Lékařům, přátelům, synovi a také zvířátkům, která s námi žijí a uvádějí mně do dobré nálady.
Přeji klid i vám všem.
Internet Info Vitalia.cz (www.vitalia.cz)
Chytře na život. ISSN 1802-8012
Copyright © 2009 – 2021 Internet Info, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Vitalia.cz využívá zpravodajství ČTK