Vlákno názorů k článku Homeopatie nefunguje jako klasická medicína od Jenda - To s tou nesrovnatelností placebo efektů je zajímavá...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 25. 5. 2013 1:14

    Jenda (neregistrovaný)

    To s tou nesrovnatelností placebo efektů je zajímavá pointa. Mění to ale něco v praxi? Naším cílem je najít nejúčinnější léčebnou metodu - a vlastně je nám jedno, jestli je léčivem nějaká chemická látka, které rozumíme, nebo černá magie. Placebo efekt tedy není vůbec potřeba odečítat a vlastně ani stanovovat. Prostě se jenom srovnají výsledky.

  • 25. 5. 2013 8:39

    Autor (neregistrovaný)

    Pane Jendo,

    to co tvrdíte není pravda. Měl jsem pocit, že jste někdo od výzkumu, ale nejsem si tím už jistý. To, co považujete za irelevantní zkoumat (reálný placebo efekt), má strašně mnoho různých jiných návazností. Je to asi irelevantní, ale pouze pro určité účely. Pro jiné opravdu ne. Já o tom bohužel ještě nemohu napsat více, protože to zatím ještě zkoumám. Pouze vám naťuknu dílčí výsledky:

    Existuje nejméně pět samostatně působících objektivních faktorů, které vedou k disociaci míry vědomého a podvědomého očekávání mezi testovanou a kontrolní skupinou (ve dvojitě slepých studiích), které zvyšují reálný placebo efekt v testované skupině osob. Existuje poté nejméně jeden faktor, který má účinek opačný a navyšuje placebo efekt v kontrolní skupině.

    Dosud nikdo se nezbýval pořádně tím, o kolik % farmakologicky přeceňujeme současnou metodou vlastní účinky léčiv. V žádném případě to totiž není 0%. To jsem si naprosto jistý už nyní. Možná, jak říkáte, to nebude prakticky významné (nemyslím si však), ale my nemáme chtít ani znát odpověď? - To s Vámi musím nesouhlasit už pouze jako vědec z principu toho proč děláme, to co děláme.

    Z dosavadních nálezů (bohužel neumím si navrhnout takto složité matematické a statistické modely) se snažím spíše hledat relativní odpovědi, tedy: Jakým designem studie dokážeme v testované skupině dosáhnout maximálního reálného placebo efektu a v kontrolní minimálního tak, aby výsledek odečtený pro léčivo, byl maximálně optimistický. A věřte mi - dá se s tím pohrát naprosto senzačně. Nedokáži to bohužel ještě kvantitativně určit, ale odhaduji, že dobře trikovým designem klinické studie lze uvažovat o navýšení efektivity o 10-30% oproti jinému kvalitnímu a stejně tak vědeckému a uznatelnému designu druhé vědecké studie. Současná metodika si totiž nedává pozor na homogenizaci (iniciální i průběžnou) skupin v některých faktorech, které nám mění právě reálný placebo efekt. Pokud dva vědecké týmy dostanou udělat klinickou studii, jejíž všeobecně sledované a parametry designu jsou stejné, ale jeden tým dokáže jinými a nesledovanými okolnostmi dosáhnout odečtu o 15% lepších výsledků - tak to zkrátka významné je. To je zkrátka finta "jako prase".

    Měl byste pravdu s tou irelevancí pouze za těch okolností, pokud by všechny okolnosti provedení klinické studie odpovídaly následnému použití léčiva v praxi.

    Mohu se vás ale zeptat: Už vám někdy váš praktický lékař na ambulanci řekl, že vám buď předepíše lék nebo placebo?

    * * *

    K těm pointám článku: On zdaleka nemá jen jednu. Jako vědec ty ostatní možná přehlížíte, ale pro mne je třeba jednou z nejdůležitějších věcí, že jakákoliv veřejná reklama na homeopatické léčivé přípravky, které byly uvedeny na trh zkrácenou registrační procedurou, je neslučitelná s právními předpisy EU - je nelegální. (Budeme se to pokoušet prokázat u soudu - Soudního dvora EU. Ten spor již začal.)

  • 25. 5. 2013 14:02

    Jenda (neregistrovaný)

    „Měl jsem pocit, že jste někdo od výzkumu, ale nejsem si tím už jistý.“

    Mno, výzkum trošku dělám, ale na neživé přírodě ;). I když jsem ochoten rejpat do všeho (např. už jsem tu několikrát dával výzvu radiosenzibilům).

    „ale my nemáme chtít ani znát odpověď?“

    Ale jasně, že chci znát odpověď, a kdyby někdo dělal výzkum naznačený v článku, podporoval bych ho v tom a článek si pak rád přečetl. Jenom říkám, že pro ten konkrétní typ praxe, o kterém se tady nejčastěji flamuje, je důležitý výsledný efekt a je celkem jedno, z čeho se skládá.

    „ale jeden tým dokáže jinými a nesledovanými okolnostmi dosáhnout odečtu o 15% lepších výsledků“

    Tak prostě podváděl, ne? Správně by nesledované okolnosti vůbec neměly jít na jednu ze skupin aplikovat, protože tablety bude vydávat stroj s náhodným generátorem uvnitř a až do skončení studie nebude žádný člověk, ani organizátor studie, vědět, kdo je kdo.

    Nebo jaké problémy jste měl na mysli?

  • 25. 5. 2013 21:30

    Autor (neregistrovaný)

    Aha už rozumím principu našeho nedorozumění,

    neumíte si představit, že správně provedená klinická studie vystaví obě skupiny různým podmínkám. Tak to jste u těch medicínských nebyl.

    Uvedu vám skutečný příklad, ale nesmím k němu uvést reálie. A samozřejmě jej musím hodně zjednodušit:

    Jedna Farmaceutická firma se rozhodne provést dvojitě slepou studii se svým novým lékem. Potřebuje co nejlepší výsledky, takže se pokusí v exponované skupině navýšit placebo efekt, který ale nesmí vzniknout ve skupině kontrolní, aby "se přičetl k účinku léčiva" po vyhodnocení. Jak to udělá? S podáním hmotného placeba tohle opravdu souviset nemůže (na tom se určitě shodneme). Je nutné vystavit tyto dvě skupiny (testovanou a kontrolní) odlišným psychologickým faktorům, které mají vztah k placebo efektu.

    Teď si něco trošičku vymyslím, protože takhle se to technicky nedělá. Dělá se to jinak, ale to zde nebudu uvádět:

    Firma se dohodne s výzkumníky na tom, aby každému pacientovi z testované skupiny velmi zdůraznili, jak významný to může být v budoucnu lék a že se jedná o opravdu nejnovější poznatek vědy a jejich špičkových technologií. Lidem z kontrolní skupiny to takhle nebude ÚSTNĚ podáno.

    Jedná se o použití efektu, který se nazývá "further research efect" a souvisí se zneužitím té skutečnosti, že vysoce vědeckým informacím lidé podvědomě více věří. My tento trik známe z reklamy, kde má opravdu vynikající účinnost (zde ostatně vznikl a byl pojmenován, ale jde o obecný psychologický princip). Jeho důsledkem je mnohem větší míra evokovaného očekávání u testované oproti kontrolní skupině. Existuje zde základní vstupní dyshomogenizace skupin, která se nesleduje a nikdy nikdo ji nedokáže ex post prokázat, protože proběhla zcela mimo zaznamenatelný design klinické studie. (Tohle výzkum neživé přírody neumožňuje.)

    Pokud tohle označíte za fixlování a podvádění - pak máte ve svém předchozím stanovisku vlastně pravdu. Já vám však tvrdím, že někdy testující vědci, dělají tyto "věci" zcela nevědomky, protože si je vůbec neuvědomují, nebo jsou do nich zcela úmyslně vmanipulováni. (Psychologie totiž vůbec není jejich obor.)

    Kdybych já připravoval design klinické studie a chtěl využít tento trik v "bledě modrém" vyberu pro skupinu exponovanou terapeuty vysoké muže ve věku 45-55 let. Lidé jim jako lékařům nejvíce věří. Naopak kontrolní skupinu nechám léčit 28-32 leté překrásné barbíny doktorky. Jsou nádherné, ale pacienti jim podvědomě méně věří. Docílím rozdílného placebo efektu aniž by tito lékaři museli podvádět, dokonce aniž by o mé strategické manipulaci vůbec měli nějaké tušení.

    A to vše jde a 100 dalších možností, dokážete určitě vymyslet, když nyní chápete princip JAK.

    V úctě
    JV

  • 25. 5. 2013 23:19

    Pavel (neregistrovaný)

    Promiňte, ale tomu vašemu příkladu nerozumím. Přece ve dvojitě slepých pokusech nesmí ani pacient, ani ten, kdo podává lék, vědět, jestli se jedná o účinnou látku, nebo placebo. Kdo měl účinnou látku a kdo placebo se odtajní až po vyhodnocení stavu pacientů. Tak přece není technicky možné něco neříct lidem z kontrolní skupiny (když by nikdo neměl vědět, kdo do ní patří). To co popisujete je předem naaranžovaný podvod, který nemá s nějakou klinickou studií nic společného.

  • 26. 5. 2013 9:04

    Autor (neregistrovaný)

    Máte teoreticky pravdu,
    prakticky nikoliv. Já jsem to nemohl napsat přesně a ten příklad fakt nebyl modelově dobrý...

    Uvažte však jednu skutečnost, já ji už ale více nemohu komentovat:

    Každý výzkumník dvojitě slepé klinické studie, pouze zpočátku neví, kteří pacienti dostávají placebo a kteří lék. On je ale vidí v průběhu studie a názor si dělá ať již chce nebo nechce. Lék který účinkuje "lze odhalit" a lze mu poté "i pomoci". Zkrátka si to s určitou % přesností a odchylkou dokáže výzkumník sám rozlišit, někdy později, ale někdy i dříve.

    Předpoklad, že výzkumník od začátku do konce dvojitě slepé studie vůbec neví, kdo dostává lék a kdo placebo, je předpoklad naprosto sterilní, který v praxi nenastává. Respektive platí v této podobě:

    Výzkumník to od začátku do konce neví ze 100% jistotou, když na začátku studie měl jistotu 50% a na konci X% kde X > 50.

    A i s tím lze mimochodem dobře pracovat stran výsledků studie...

  • 25. 5. 2013 23:46

    Jenda (neregistrovaný)

    „neumíte si představit, že správně provedená klinická studie vystaví obě skupiny různým podmínkám“

    To opravdu neumím, protože stejné podmínky jsou u správně udělané klinické studie prostě by definition.

    „Firma se dohodne s výzkumníky na tom, aby každému pacientovi z testované skupiny velmi zdůraznili“

    Ve správně provedené studii přece ani sami výzkumníci neví, kdo je z které skupiny, a proto jim nemůžou nic zdůrazňovat.

    „Já vám však tvrdím, že někdy testující vědci, dělají tyto "věci" zcela nevědomky, protože si je vůbec neuvědomují, nebo jsou do nich zcela úmyslně vmanipulováni.“

    Ani pak to není správně provedená studie - v té totiž tyhle věci nejdou dělat ani nevědomky.

    „Existuje zde základní vstupní dyshomogenizace skupin, která se nesleduje a nikdy nikdo ji nedokáže ex post prokázat, protože proběhla zcela mimo zaznamenatelný design klinické studie.“

    Kupte si počítač s funkčním náhodným generátorem.

    „Kdybych já připravoval design klinické studie a chtěl využít tento trik v "bledě modrém" vyberu pro skupinu exponovanou terapeuty vysoké muže ve věku 45-55 let. Lidé jim jako lékařům nejvíce věří. Naopak kontrolní skupinu nechám léčit 28-32 leté překrásné barbíny doktorky.“

    Dokonce ani ten, kdo vybírá doktory, by neměl vědět, které ze stejných krabiček vydaných strojem jsou placebo a které skutečný lék.

    „A to vše jde a 100 dalších možností, dokážete určitě vymyslet, když nyní chápete princip JAK.“

    E_NON_SEQUITUR

  • 28. 6. 2013 17:21

    Jirka (neregistrovaný)

    No, čtu to trochu se zpožděním, ale neodpustím si reakci.

    Já chápu, že autor článku použil při příkladu klinické studie nadsázku, aby neporušil nějaké psané nebo nepsané pravidlo. Ve skutečnosti asi není jednoduché použít ty starší obry a mladé barbíny. Ale pravidla pro ty studie určitě definuje nějaká organizace, kterou řídí jen lidi a ti si nejspíše jako "kolegové z oboru" chodí na oběd s hlavouny z farmaceutických firem.

    Jenda si neumí představit jiné než stejné podmínky "by definition". Musí nejspíše žít na nějaké jiné planetě, kde platí, že když to jde udělat nezávisle, tak se to tak automaticky dělá. Taky bych se tam chtěl někdy podívat a vůbec by mi nevadilo, že ten jeho počítač negeneruje jedničky a nuly úplně náhodně, ale pseudonáhodně ;-)

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).