Hidradenitida (odborně hidradenitis suppurativa) se nejčastěji objevuje v oblastech s vyšším výskytem velkých potních žláz a tam, kde dochází ke tření kůže – v podpaží, tříslech, oblasti genitálu, hýždí nebo pod prsy. Typicky začíná po pubertě a častěji postihuje ženy. Ani u mužů však není výjimkou.
Co se dozvíte v článku
Bolestivými vředy vše začíná
Prvními příznaky bývají bolestivé, hluboko uložené uzly připomínající „nevyzrálé vředy“. Ty se mohou zvětšovat, splývat a vytvářet abscesy s píštělemi a s následným samovolným odtokem hnisavého či zapáchajícího sekretu. Charakteristické jsou opakované návraty obtíží na stejných místech.
U dlouhodobého onemocnění vznikají kromě podkožních píštělí i vazivové pruhy a jizvy, které mohou omezovat pohyb a způsobovat pnutí a chronickou bolest. Nemoc často provází psychická zátěž, stud, úzkost nebo deprese, protože zasahuje intimní partie těla a může být spojena s nepříjemným zápachem či sekrecí.
Proč vzniká, se stále neví
„Přesná příčina rozvoje hidradenitidy není zcela objasněna. Základním mechanismem vzniku je ucpání vlasového folikulu, jeho následné prasknutí a rozvoj chronického zánětu. Nejde o onemocnění způsobené nedostatečnou hygienou ani o běžnou bakteriální infekci, i když rozvoj sekundární infekce v postižením místě bývá častý,“ popisuje doktor Jan Finsterle z Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FNKV.
Ví se však, že významnou roli ve vzniku onemocnění hrají genetické predispozice. „Přibližně třetina pacientů udává výskyt onemocnění v rodině. Riziko rozvoje onemocnění zvyšuje kouření a obezita, které podporují zánětlivou aktivitu a zhoršují průběh nemoci. Hidradenitida bývá také častěji spojena s dalšími chorobami, například s metabolickým syndromem, idiopatickými střevními záněty nebo některými formami artritidy,“ doplňuje lékař.
Jaké jsou možnosti léčby?
Léčba závisí na závažnosti onemocnění a měla by být dlouhodobá. Cílem není pouze zhojení jednotlivých ložisek, ale především potlačení chronického zánětu, prevence vzniku nových lézí a omezení jizvení.
V časných stadiích se využívá lokální léčba antibiotiky nebo antiseptickými přípravky. Při rozsáhlejším postižení se podávají celková antibiotika. U některých pacientů mohou být vhodné hormonální přípravky, zejména pokud se obtíže zhoršují v souvislosti s hormonálními změnami.
„U středně těžkých a těžkých forem představuje významný pokrok biologická léčba. Ta cíleně ovlivňuje zánětlivé mechanismy imunitního systému a může výrazně snížit počet bolestivých ložisek i frekvenci vzplanutí onemocnění. O vhodnosti této léčby rozhoduje dermatolog ve specializovaném centru,“ popisuje Jan Finsterle.
Pokud již vznikly rozsáhlé píštěle nebo zjizvená ložiska, bývá nezbytná chirurgická léčba. „Ideální je, když probíhá v mezioborové spolupráci dermatologa a chirurga, který má zkušenost s rozsáhlejšími výkony na kůži, rekonstrukcí měkkých tkání a hojením chronických ran. Správně načasovaný výkon může výrazně ulevit od bolesti, sekrece a snížit riziko návratu obtíží v dané oblasti,“ vysvětluje.
Co můžete udělat sami
Součástí léčby jsou také režimová opatření. Doporučuje se zanechání kouření, redukce nadváhy, omezení tření postižených oblastí vhodným oblečením a šetrná péče o kůži. Přestože tato opatření sama o sobě nemoc nevyléčí, mohou příznivě ovlivnit její průběh.
Mnoho pacientů se za projevy stydí, protože postihují intimní oblasti. Právě stud ale často vede k oddálení diagnózy, přestože časná léčba může zabránit jizvení a vzniku píštělí.
Hidradenitida je chronické onemocnění, které vyžaduje dlouhodobou spolupráci pacienta a lékaře. Čím dříve je stanovena správná diagnóza a zahájena cílená léčba, tím větší je šance zabránit rozvoji nevratných změn a zachovat dobrou kvalitu života.
ČLÁNKY DO MAILU