Kdy je očkování pro jedince vlastně přínosné?

Autor: Isifa.cz

Očkovat člověka kvůli riziku hrozícímu s pravděpodobností 1:1 000 000 je šílenství medicíny. A očkovat milión lidí, abychom zachránili život jediné osoby, je zas šílenství ekonomické.

Téma určení objektivního přínosu očkování je po odborné stránce složité. Posoudit přínos očkování se vším všudy – to je spíše nad síly jednotlivce, a to i špičkového odborníka. Je to otázka pro celý tým specialistů různých oborů medicíny. Tím se ale vůbec nemusíme nechat odradit od tématu. V jeho základní a obecné podobě si o něm můžeme říci pár užitečných informací.

Více: seriál Kauza očkování – humánní medicína, nebo byznys?


Autor: Isifa.cz

Plošné očkování proti spalničkám, USA, 1976

V předchozí části jsme hledali odpověď na otázku: Kdy se vlastně má očkovat a proč? Nyní ještě upřesním otázku pro tento díl:

Kdy by mělo být očkování provedeno v zájmu samotného očkovance?

V té úplně nejobecnější rovině lze přínos očkování pro jednotlivce rozdělit na přínos absolutní a přínos relativní. Co tyto pojmy znamenají?

Aby očkování bylo odůvodnitelné vůči očkovanci, musí mít jeho provedení alespoň minimální absolutní přínos. Očkovat jedince proto, abychom od něj odvrátili riziko úmrtí, které mu hrozí s pravděpodobností 1:1 000 000, je šílenství medicíny. A obráceně: Očkovat 1 milión osob proto, abychom tím zachránili život jediné osoby, je zase zjevné šílenství ekonomické. Existuje něco jako „přiměřené riziko života“, proti kterému je již iracionální přijímat jakákoliv preventivní opatření, obzvláště pak opatření plošná, nákladná či částečně riziková. V mnoha případech infekčních onemocnění dnes bráníme u dětí již tak minimálním hrozbám, že i jedna cesta autem na dovolenou do zahraničí představuje pro vaše dítě vyšší riziko závažného zdravotního poškození včetně úmrtí. Co myslíte, měly by proto odpovědné maminky chránit preventivně zdraví svých dětí tím, že je nebudou vozit v autě?

Jak velký musí být minimální absolutní přínos očkování pro očkovance, aby bylo jeho provedení odůvodnitelné? To je otázka, nad kterou se můžeme pohádat úplně všichni. Váš laický názor bude mít stejnou váhu, jako názor kteréhokoliv odborníka nebo i odborné komise. Odpověď na tuto otázku totiž nevychází z medicínské odbornosti. Vychází ze světonázoru jednoho-každého člověka na přiměřenost rizika našeho bytí na této Zemi. Minimální nutný absolutní přínos očkování je hodnota, která má především etický rozměr.

Relativní přínos očkování je druhá významná veličina. Vyjadřuje nám poměr mezi absolutním přínosem očkování a absolutním rizikem, kterému očkovance aplikací konkrétní vakcíny vystavíme. Bohužel, právě u očkování a u vakcín neznáme velké množství významných informací pro opravdu přesné stanovení relativního přínosu očkování. Aby bylo možné očkování odůvodnit prospěchem očkovance, musí tedy mít alespoň minimální absolutní přínos a současně musí mít dostatečný přínos relativní.

Očkovací váhy: na jedné straně přínosy, na druhé rizika očkování

Odpovědné rozhodování o každém očkování si tedy můžeme představit jako situaci, kdy stojíme před váhou, na jejíž misky postupně klademe závaží vyjadřující na jedné straně přínos, na druhé straně rizika očkování. K očkování bychom měli být vstřícní tehdy, pokud nám miska s přínosem spadne pěkně rychle dolů.

Ušmudlané těsné vítězství, které si někdy ceníme ve sportu, na odůvodnění očkování nestačí. Vystavit pacienta v medicíně terapeutické či preventivní metodě, jejíž přínos je o 2 % vyšší než riziko jejího použití, představuje již de facto porušení Hippokratovy přísahy. Tou jsme slíbili našim pacientům, že jim především nebudeme ubližovat (nedůvodně).

Přečtěte si: Podceňujeme nežádoucí účinky očkování?

Sedm druhů závaží

Pro očkovací váhy existuje sedm základních skupin závaží, o jejichž významu a rozdílech by měl mít každý alespoň nějaké povědomí. Tyto skupiny lze dále nepřehledně odborně dělit, což není pro náš účel potřebné.

Na misku zdravotního (nikoliv sociálně-ekonomického) přínosu očkování patří čtyři různé skupiny závaží PŘÍNOSY: P1-P4. Na misku zdravotního rizika očkování poté tři RIZIKA: R1-R3.

Závaží P1, P2, R1, R2 nám misky vah klasicky zatěžují svým PRO a PROTI. Atypické závaží P3 nám misku s přínosem kupodivu nadlehčuje. Přitom P3 nepatří na misku opačnou, protože se nejedná o riziko očkování. Výrazně beztvará závaží P4 a R3 jsou poté vyjádřením kritické míry odborných pochybností o skutečných hodnotách jiných závaží nebo o závažích chybějících. Ačkoliv závažím P4 a R3 jen málokdo dobře a úplně rozumí, mohu být pro výsledky konkrétního vážení nezřídka i rozhodující.

Přínosy očkování

P1: Absolutní přínos očkování odpovídá míře zdravotního rizika infekční nemoci, které tato všeobecně pro pacienty představuje. Do této skupiny závaží patří vlastnosti, charakteristiky a faktory související s nemocí samotnou. Jedná se o informace o etiologii, průběhu a následcích nemocí, jejich specifické epidemiologii, mikrobiologickým a imunologickým okolnostem apod. Někdy je opravdu velmi složité vyhodnotit tyto informace ve vzájemných vztazích správně.

P2: Absolutní přínos očkování odpovídá také stavu organismu zcela konkrétního očkovance. Jsou to zejména věk a zdravotní stav jedince, které jsou významné a mění nám hodnotu absolutního přínosu. Je zcela nepochybné, že mnohá infekční onemocnění ohrožují rizikové jedince mnohem více než ty zdravé, nebo ohrožují více některé věkové části populace. To nás staví před problém potřeby „individualizace“ určení přínosu očkování pro zcela konkrétního očkovance (právě tobě – tady – a teď). Variantami různého zdravotního stavu a věku očkovance, můžeme případ od případu dosáhnout i zcela protikladných odborných závěrů stran přínosu provedení stejného očkování konkrétní vakcínou.

P3: Absolutní přínos očkování může být umenšován významnou skupinou „antigravitačních“ závaží. Je to existence jiných terapeutických či preventivních metod současné moderní medicíny, které můžeme použít ke snížení rizika infekčního onemocnění. Názorný příklad to lépe objasní: Uvažujme vzácnou nemoc (incidence 1:200 000), na kterou by ve 30. letech minulého století každý umřel. Dnes by však bylo 95 % výskytu této vzácné nemoci úspěšně řešitelné moderními antibiotiky a zbylých 5 % by bylo možné zvládnout například hemoperfuzí nebo specifickou intenzivní péči na lůžcích ARO či JIP. Absolutní přínos plošného preventivního očkování populace proti nemoci X by tedy rozhodně byl výrazně odlišný ve 30. letech minulého století a dnes. (Velmi názorné jsou argumenty P3 v polemice o současném přínosu očkování proti tetanu. Té bude věnován samostatný díl seriálu.)

P4: Skupina závaží P4 nám vyjadřuje různé „zpochybňovací“ faktory. Odborná úvaha o absolutním přínosu očkování musí zohlednit, do jaké míry vlastně pracuje s nepřesnými, neznámými, nebo vědecky dosud neprokázanými skutečnostmi. Typickým příkladem je předpoklad, že očkování proti HPV (karcinom děložního hrdla) u 10letých holčiček je ochrání před vznikem tohoto onemocnění ve věku 40–70 let. Důkazy, že se tak opravdu stane, nemáme dnes ještě vůbec žádné. Pracujeme s pouhou vědeckou hypotézou, která je v některých svých aspektech opravdu jen velmi nejistá. (Očkování proti HPV bude také věnován samostatný díl.)

Speciál: Očkování a očkovací kalendář – která očkování jsou u nás povinná, a která nepovinná? 

Rizika očkování

R1: Absolutní riziko očkování odpovídá míře zdravotního rizika, které se pojí s jeho provedením. Rizika aplikace vakcín však musíme rozdělovat na vlastní nežádoucí účinky vakcín (komplikace) a na jiná zdravotní rizika provedení očkování danou vakcínou. Nejedná se o totéž, což si mnozí často neuvědomují. Rizika aplikace vakcín poté vnímají příliš úzce a již subjektivně je tedy podceňují. (Problematika „rizik očkování“ je velmi složitá. Bude jí věnován další díl seriálu.)

R2: Stejně jako přínos, také rizika očkování může významně ovlivnit zejména věk a zdravotní stav organismu očkovance. Proto také rizika očkování by měla být vždy alespoň rámcově „individualizována“ pro tu-kterou osobu či skupinu osob podobných vlastností. To se dnes ale neděje. Právě problematika individualizovaného rizika podání vakcín představuje obrovské tabu očkovacího velkostroje, protože by mohla mít komerčně velice nežádoucí důsledky. (Tomuto tabu rozhodně stojí za to věnovat samostatný díl.)

R3: Stejně jako u P4 i při uvažování rizik očkování si musíme být dobře vědomi toho, co všechno můžeme mít v naší úvaze špatně a co nám v ní z důvodu nedostatku informací možná chybí. Oficiálně uváděná rizika aplikace vakcín jsou dnes ze zcela objektivních důvodů hodnocena jako nižší a rozhodně nepředstavují hodnotu objektivní reality. K tomuto je zajímavé pozorovat, oč snadnější je dnes navýšit váhu misky přínosu očkování o pouhé vědecké hypotézy a předpoklady, než o stejně kvalitně formulované vědecké hypotézy a předpoklady navýšit váhu misky rizika podání určité vakcíny. Tato zjevná nerovnováha ve vědeckém argumentačním přístupu na obou stranách očkovacích vah je vysoce podezřelá. Bohužel, tyto skutečnosti snadno unikají pozornosti laické i velké části širší odborné veřejnosti.

widgety

Ve 3. díle trošku odbočíme a povíme si pro změnu něco o základních rozdílech mezi povinným a dobrovolným očkováním v širších souvislostech.

Čtěte dále: Jedna dvě, klíště jde… Stojí za očkováním v Česku podplacení lékaři?

35 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 7. 2013 14:15