Rizika očkování a aplikace vakcín: často zbývá jen upřímná nejistota…

Autor: Isifa.cz

Obhájci bezpečnosti vakcín se tváří, jako že neexistuje nic jiného než to, co už bylo vědecky prokázáno. Co nevíme – to není. Odpůrci říkají: Co nevíme – to je možné.

Cílem tohoto dílu (seriálu Kauza očkování – humánní medicína, nebo byznys?) je ozřejmit, co všechno vlastně znamená pojem „riziko očkování“. Riziko očkování je jakékoliv zdravotní riziko, kterému očkovance vystavujeme provedením vakcinace konkrétní vakcínou. Rizika očkování se rozdělují na A) riziko vakcíny samotné = zdravotní komplikace související s reakcí organismu na podanou látku a B) na jiná zdravotní rizika. Zejména o druhé skupině rizik má široká veřejnost povědomí jen velmi nízké, ačkoliv se vůbec nemusí jednat o rizika zanedbatelná.

OČKOVACÍ KALEDNÁŘ – povinná i nepovinná očkování, děti i dospělí, očkování do zahraničí:

Riziko vakcíny samotné – nežádoucí účinky vakcíny

Nežádoucí účinky vakcín – to je dnes mediálně velmi živé a diskutované téma. Proti sobě zde stojí prokázané vědecké skutečnosti a neméně vědecká kritika objektivní nedostatečnosti našich současných poznatků. Tento střet dvou vědeckých přístupů lze popsat tímto způsobem:

Obhájci bezpečnosti vakcín se tváří, jako že neexistuje a nemůže existovat nic jiného, než to, co už bylo vědecky prokázáno. Přístup: Co nevíme – to není.

Odpůrci říkají, že toho mnoho důležitého o vakcínách nevíme, a to s ohledem na přirozené (i podivné) limity vědeckého zkoumání jejich rizik a nežádoucích účinků v čase. Přístup: Co nevíme – k tomu bychom měli přistupovat jako k možnému, tedy jako k jevu s neznámou pravděpodobností, dokud jej prokazatelně nevyloučíme, nebo jeho pravděpodobnost nezjistíme. Sami si vyberte, který přístup je vám bližší a který vám přijde správnější v tomto případě.

K tématu: Podceňujeme nežádoucí účinky očkování?

To, že při uvedení na trh neznáme všechna zdravotní rizika a objektivní komplikace podání vakcín, to je vědecká skutečnost, se kterou je zkrátka nutné pracovat. Marketingu a reklamě se s nimi ale pracuje opravdu jen velice těžko. Dělají raději vše pro to, aby vaše názory formovala laciná, levná, pohodlná a jednoznačná hesla, jako například „Očkování je výrazem odpovědnosti“ (http://www.novinky.cz/ze­na/zdravi/294672-ockovani-je-vyrazem-odpovednosti.html).

Podobně smýšlející kolegy bychom možná s transparentem potkali v prvomájovém průvodu, pokud by se dnes ještě prováděly. Možná by vaše děti nechali plošně naočkovat i proti žluté zimnici a považovali by to za výraz své nebo vaší odpovědnosti. (Žlutá zimnice je nemoc zlá!) Já bych si dovolil vytáhnout jiné mávátko: „Odpovědnost – je výrazem očkujících.“ Nám ostatním bohužel zůstává často jen upřímná nejistota…

Pokud tedy nemáte primárně potřebu mít výraz, případně z někoho něco vyrazit, vězte, že na našich očkovacích váhách (viz díl Kdy je očkování pro jedince vlastně přínosné?) máme na misce rizika podání vakcíny vedle již vědecky prokázaných nežádoucích účinků vždy i jeden velmi významný otazník. Více si jej přiblížíme příště.

Ještě doplním, že zdravotní rizika konkrétní vakcíny je nutné dělit na 1) bezprostřední, 2) časná (krátkodobá), 3) střednědobá a 4) dlouhodobá. Jsou to skupiny velmi odlišných zdravotních komplikací rozlišené tím, s jakým časovým odstupem od podání vakcíny mohou u očkovance nastat nebo se začnou rozvíjet. Nejvíce vědecky prozkoumané a zdokumentované jsou komplikace bezprostřední a komplikace časné. Problém však máme se spolehlivostí vědeckého prokazování komplikací střednědobých a je prakticky nemožné „včas“ prokázat existenci a výskyt komplikací dlouhodobých.

Čtěte dále: Varovné signály očkování: Lékaři o nich nemluví

Jiná zdravotní rizika očkování

Čím jiným než nežádoucími účinky vakcíny samotné můžeme ohrozit očkovance na jeho zdraví vakcinací? Existuje více velmi různých faktorů a okolností, které patří do této nehomogenní skupiny rizik očkování. Pro demonstrativní účely tohoto článku jsem si vybral pouze tři příklady zástupců z této skupiny. Na nich si ozřejmíme především samotnou existenci těchto dalších rizik.

Odsouvání vzniku nemocí do rizikovějšího věku nedostatečně prověřenými vakcínami 

Představte si nyní modelovou nemoc NEM. O této nemoci se ví, že má závažný průběh u adolescentů a ve středním věku, zatímco u malých dětí probíhá mnohem mírněji a má výrazně méně komplikací. Navíc, prodělání NEM u malých dětí zanechává trvalou imunitu, ale v pozdějším věku již pouze imunitu dočasnou.

Proti NEM je uvedena na trh nová vakcína V. Protože: (1) imunogenicita V (schopnost vakcíny indukovat tvorbu protilátek) je nejvyšší v raném věku očkovance a postupně klesá a protože (2) s nárůstem věku stále více jedinců (%) NEM prodělalo a V tedy už vůbec nepotřebují a také proto, (3) že prodávat V vyděšeným rodičům je efektivnější, než se přesvědčovat mladé lidi o vlastním očkování, je V uvedena na trh a určena k očkování velmi malých dětí do 1 roku. Vakcína má přitom za sebou čtyřleté klinické studie, které prokázaly, že 4 roky po očkování v těle očkovanců existují protilátky proti NEM. Je správné nebo nesprávné v takové situaci plošně očkovat kojence vakcínou V proti NEM? „Vtip“ je v tom, že to nikdo nemůže říct s jistotou.

Co se totiž může stát: Pokud očkujeme kojence proti NEM, máme do zvýšeně rizikového adolescentního věku takových hezkých 11 – 15 let. Z prokázané pouhé čtyřleté periody existence protilátek skutečně nikdo nemůže rozpoznat, zda do 11 – 15 let nedojde v lidském organismu k jejich poklesu a vymizení. Očkovanec může přestat být v čase chráněn. Ochrana V – vyprchá. Pokud se tak stane, poté samozřejmě každému V-očkovanci hrozí NEM již právě v tom věku, kdy má závažnější průběh a mnohem častější zdravotní komplikace. Někdo by tedy mohl cynicky konstatovat: „To jste jim tedy tím očkováním opravdu pomohli!“ 

Problém tedy není pouze v tom, proti čemu je medicínsky vhodné nebo nevhodné očkovat, ale je také v nedostatečně prověřených vakcínách, které jsou k takovému účelu dnes na trhu k dispozici. Když vám sdělím, že existuje malíř, který vám může nátěrem zachránit vlhký a plesnivý byt, budete určitě rádi. Jak se ale budete tvářit, když zjistíte, že si nese v ruce pouze 1 kg vápna a 4 štětečky od temper? Jeho nástroje – nikoliv jeho cíl a úmysl – budou zcela oprávněně příčinou vašich obav a pochybností.

Pokud se domníváte, že dnes přece nikdo rozumný nebude očkovat kojence vakcínami v čase nedostatečně prověřenými, když by tím mohl zcela reálně pouze odsunout vznik infekčních onemocnění do věku, kdy tyto mají zcela objektivně horší průběh a mnohem více komplikací, tak to si věcí kolem sebe příliš nevšímáte. Zavzpomínejme se mnou ve starších článcích třeba na povinné očkování proti příušnicím:

http://usti.idnes.cz/v-usteckem-kraji-vypukla-epidemie-priusnic-zasahla-i-ockovane-p6t-/usti-zpravy.aspx?c=A110429_180153_usti-zpravy_oks

http://regiony.impuls.cz/pardubicky-kraj/na-pardubicku-v-techto-dnech-vrcholi-epidemie-priusnic-20120417-td71–5u9×.html

http://zpravy.idnes.cz/pribylo-spalnicek-zardenek-a-priusnic-dxw-/domaci.aspx?c=A120806_143520_do­maci_abr

Riziko primárního selhání vakcíny

Mezi rizika očkování avšak nikoliv mezi zdravotní komplikace vakcíny patří také primární selhání vakcíny. Jedná se o neúčinnost jejího podání. Protilátky se u očkovance buď nezačnou vytvářet vůbec, nebo se vytvářejí nedostatečně, nebo se sice začnou vytvářet v počtu dostatečném, ale strukturálně nejsou funkční. K tomuto problému se ještě někdy vrátíme.

Již nyní je ale vhodné, aby si každý dobře uvědomil, že v každém lidském těle se po podání stejné vakcíny vytvoří strukturálně jiné protilátky – jiné bílkoviny. Je to natolik individualizovaný proces v těle očkovanců, že je téměř vyloučeno, aby existovali dva očkovanci s protilátkami naprosto identické biochemické struktury. A protože každému vznikají protilátky „jiné“, budou u každého očkovance také více či méně odlišně fungovat. Tuto skutečnost z principu nemohou spolehlivě zjistit a prokázat laboratorní testy zaměřené na zjištění pouhé přítomnosti protilátek v krevním séru očkovance. (Tzv. testy imunogenicity vakcín.) Mnohem významnějším a komerčně obávaným pojmem celého očkovacího „velkostroje“ je tzv. protektivní účinnost vakcíny. Někdy příště si k němu řekneme více.

Primární selhání vakcíny je nepochybně rizikem očkování. Pokud k němu dojde, byl konkrétní očkovanec zbytečně vystaven absolutnímu riziku podání vakcíny a navíc si dál „žije“ svůj život v mylné domněnce, že je proti nemoci nějak chráněn. Skutečně hezkým příkladem byla v tomto ohledu vakcína Prevenar 7, jejíž SmPC (SmPC: Z anglického Summary od Product Characteristic = souhrn informací o léčivém přípravku) si v jiném díle detailně rozebereme. Lze z něj pochopit mnohé, a to nejen o této vakcíně. Rizika primárního selhání vakcín jsou dnes záměrně skrývána za důmyslné argumentační konstrukce a klíčové údaje jsou od sebe navzájem oddělené, abyste nezjistili jejich souvislosti a vzájemnou potenciaci. Ostatně – lákalo by vás zakoupení vakcíny, která na 42 % vaše dítě proti vzniku nemoci vůbec neochrání?

Riziko odložené částečné reakce organismu

Na závěr jsem si ponechal jeden zajímavý příklad z možných jiných rizik očkování. Medicína dobře zná pojem tzv. cytokinové bouře. Je to stav, kdy silná reakce organismu proti infekci je hlavní příčinou jeho vlastního tkáňového poškození. Tento pojem vešel ve známost zejména v souvislosti s ptačí a prasečí chřipkou. Vysvětluje mj., proč právě mladí, zdraví a silní lidé mohou být chřipkou ohroženi více. Jejich silná těla totiž hrozí neadekvátní obrannou reakcí různých působků imunitního systému – cytokinovou bouří. Cytokinové bouře mohou být spuštěny také samotným podáním vakcín. Patří mezi jejich určitě vzácné, avšak obávané a nebezpečné nežádoucí účinky zahrnované dnes do širší skupiny alergických, případně až anafylaktických reakcí.

Je velmi nesprávné se domnívat, že očkování buď dobře zafunguje, nebo vakcína primárně selže. Věci fyziologie člověka nejsou pouze bílé nebo černé. Tvorba protilátek po podání vakcíny vykazuje na velkém souboru očkovanců zcela logicky kontinuální křivku změny. Tato křivka má mj. zónu svého poklesu – „šedou zónu“ účinnosti vakcín. Je to oblast, kterou nelze hodnotit ani jako dostatečný účinek, ale ani jako účinek žádný. Je to něco „nedostatečného“, co se v těle očkovance po aplikaci vakcíny imunologicky odehraje. A právě v těchto případech se mohou dít i nepředvídatelné věci. Je dosud hypotézou, že očkovaní jedinci, u nichž vakcína sice „zafungovala“, avšak nedostatečně, a kteří proto při styku patogenem onemocní, mohou mít následně bouřlivější obrannou reakci již v průběhu nemoci než jedinci neočkování. Taková reakce přitom nemusí být nutně výhodou. Je spornou otázkou, zda to jsou vždy cytokinové bouře, nebo spíše jen takové cytokinové větry, nebo i něco úplně jiného, ale rozhodně nelze existenci „šedé zóny“ účinků vakcín bagatelizovat. Není to totiž očkování, po kterém, i když není účinné, „…se přece nikomu nestane vůbec nic“.

Zkuste si vzpomenout, jestli jste se v předchozích letech nesetkali náhodou s přáteli či kolegy, kteří vám popisovali, jak právě po očkování proti chřipce dostali chřipku „jako trám“ nebo dokonce chřipku „jako prase“? Tedy až takový průběh chřipky, jaký coby neočkovaní nikdy nemívali. Já znám jen ve svém blízkém okolí hned několik takových osob a na většinu ostatních si spíše jen nepamatuji. Tyto praktické poznatky očkovanců, kterých je plný internet, když jej trochu probrouzdáte, dosud nikdo příliš nevysvětlil. Prodeji vakcín by to asi moc nepomohlo. Pan Důma o tom už ví možná své…

http://svitavsky.denik.cz/zpra­vy_region/ockovani-proti-chripce-lide-vahaji-a-vakcine-prilis-neveri-20121105.html

Zkušenosti vs. zkušenosti

Zkušenosti očkovanců-jednotlivců jsou za takové situace zcela přirozeně různé a také nutně protikladné. Je opravdu velmi nesprávné nechat se přesvědčit k očkování proto, že „…znám někoho, kdo bez očkování dopadl špatně“, i z toho důvodu, „…že znám někoho, komu očkování pomohlo“. Zkušenosti jiných totiž říkají pravý opak a tito lidé „…znají někoho, kdo po aplikaci vakcíny dopadl špatně“, stejně jako někoho, „…komu očkování nepomohlo“.

Obecně o platnosti různých tvrzení na Lupa.cz: Medián Petra Koubského: Kdo je hráč, ten je vrah

Rozhodnout se rozumně o očkování dítěte je vždy rozhodováním na základě srovnání pravděpodobností zjištěných na velkých souborech osob. Ale to je velmi složité. Komunikační agentury výrobců vakcín to vědí. Podsouvají vám v médiích pohodlná rozhodnutí a stovky spokojených rodičů očkovanců, za kterými se často skrývají reklamní textaři „píáristé“ nebo tzv. „influenceři“ – specialisté, jejichž pracovní náplní je simulovat na internetu spokojené rodiče nebo očkovance. Ti se nakonec „po uvážení všech argumentů“ rozhodnou nechat dítě očkovat. Jde o jednu z opravdu závažných forem nelegální reklamy a veřejné manipulace, do které dnes jisté subjekty vkládají hodně peněz.

Přečtěte si: Jedna dvě, klíště jde… Stojí za očkováním v Česku podplacení lékaři?

V příštím díle se blíže podíváme na obecnou problematiku vlastních komplikací vakcín, avšak pohled to bude trošku atypický.

* V článku byly některé pojmy užity v jejich hovorovém, nikoliv výhradně odborném významu, viz například termín „bakterie“.

21 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 23. 11. 2015 13:02