Očkování proti rakovině děložního čípku (2. díl): malá „Sofiina volba“

Autor: Vitalia.cz

Z šesti statisticky stejných osob očkováním proti HPV zachráníme pět a jednu zlikvidujeme. To už je taková malá „Sofiina volba“, nemyslíte? Nebo ruská ruleta s šestiranným zásobníkem.

1. dílu jsme si povídali o HPV infekci, jejích příčinách a průběhu, o epidemiologii karcinomu děložního hrdla (KDH) a jeho postupném a velmi pomalém vývoji přes prekancerózy CIN1-CIN3. Zabývali jsme se odhadem účinnosti současných vakcín Cervarix a Silgard proti celkové incidenci KDH a pozornost jsme věnovali také kontroverzním výsledkům klinických studií ve vztahu k celkové a zkřížené účinnosti vakcíny Cervarix proti HPV virům.

To vše najdete v 1. dílu: Očkování proti rakovině děložního čípku – prosazované a sporné

Závěrem jsem vám doporučil, ať mým odhadům z 1. dílu raději ještě moc nevěříte, protože je budu ještě muset zasadit mezi další skutečnosti a okolnosti. Tedy začněme.


Autor: Isifa.cz

Napráskat vakcíny úplně do všech je dnes celospolečensky a politicky chráněnou praktikou

Testace na HPV viry

Pokud si vzpomenete na racionální a bezpečné indikace vakcín Cervarix a Silgard (viz obrázek), které se nemají používat u osob, které HPV infekci mají nebo ji již prodělaly, vyvstane význam a potřeba jedné informace: Mohu zjistit, zda jsem HPV infekci již prodělala, nebo zda ji třeba právě mám?

Výstřižek s SmPC vakcíny Cervarix – racionální indikace použití

Výstřižek s SmPC vakcíny Cervarix – racionální indikace použití

Ano, zjistit to lze, a to dokonce s velmi vysokou spolehlivostí. Avšak metoda, kterou je k tomu potřeba použít, není tou úplně nejobvyklejší. Nejobvyklejší je testování přítomnosti IgG/IgM protilátek proti původci nemoci v krevním séru (nejčastěji tzv. ELISA testy). U HPV virů však máme s plazmatickými protilátkami v krevním séru hned tři problémy. Především nám v organismu rychle vyprchávají. Jejich detekce je s přibývajícím časem stále méně spolehlivá. U velmi rychle a podprahově proběhnuvších HPV infekcí se poté protilátky nemusí v organismu prakticky ani stihnout vytvořit. Také specificita vytvářených protilátek je spíše nízká, protože existuje reálná možnost jejich zkřížené reaktivity. Modelově: Žena prodělá infekci neonkogenním typem HPV, ale testy zaměřené na protilátky proti typu HPV 16 mohou poskytnout falešně pozitivní výsledky. Proto sérologická testace u HPV infekcí je z mnoha důvodů nevhodná, pokud existuje jiná a přesnější metoda.

Jinou a výrazně přesnější metodu opravdu máme a nazývá se DNA testace. Jde o metodu nalezení přímo vlastní virové DNA (detekce je možná i u zcela minimálních množství) v krevním séru testované osoby. (Pokud vás více zajímá, jak to vlastně funguje, tady jsem vám nalinkoval jeden informační materiál o takovém testu.)

DNA testace je navíc přínosná i v tom smyslu, že nám ukazuje aktuální přítomnost HPV virů v organismu. Pozitivní DNA HPV testace poté znamená buď standardně právě probíhající, nebo již perzistující HPV infekci. DNA testace nám však neprozradí, zda člověk HPV infekci někdy předtím již úspěšně neprodělal. Tuto informaci nám však prakticky neprozradí (nebo jen velmi nespolehlivě) ani sérologická testace protilátek.

DNA testy jsou dnes všeobecně dostupné a nabízejí je prakticky všechny biochemické laboratoře. Pokud by tyto testy indikoval lékař, jsou hrazeny pojišťovnou. Každý si je však může nechat provést jako samoplátce. V praxi se cena takového testu pohybuje obvykle od 920 –1120 Kč. (Poznámka: Existují dva typy tohoto testu, tzv. PCR test a test hybridizační sondou. PCR je o něco přesnější a test hybridizační sondou je zase výrazně levnější. Stál by vás dnes pouze kolem cca 500 Kč. Dostatečnou přesnost si však i tento levnější test zachovává.) Nalinkoval jsem vám pouze příkladem jednu laboratoř, kde cena HPV DNA testu (PCR typ) pro samoplátce je dnes kolem 1000 Kč.

Praktický význam DNA HPV testace

Jak víme z klinických studií, je očkování proti HPV zcela zbytečné a možná je dokonce i rizikové (viz 1. díl) u těch osob, u kterých právě probíhá HPV infekce nebo u kterých HPV infekce již přešla do stadia perzistence. Odpovězte si nyní sami na tuto otázku:

Pokud se rozhodně nemá provádět očkování vakcínami Cervarix a Silgard u osob s HPV přítomnou infekcí, a HPV DNA testací můžeme velmi spolehlivě zjistit, zda testovaná osoba HPV infekci má či nemá, měli nebo neměli bychom tuto testaci před očkováním provést? 

Česká gynekologická a porodnická společnost vydala stanovisko a její odborníci všude tvrdí, že provádění testace před očkováním se nedoporučuje. Odůvodnění – schází. Buď věříte našim odborníkům, nebo si máte asi dělat medicínu sami, když jste tak chytří. Takovým způsobem ke mně hovoří tyto praktiky. Nicméně v určitém případě toto nihilistické doporučení odůvodnit lze. Lze jej obecně odůvodnit tam, kde je vysoce pravděpodobné, že očkovanec HPV infekci nemá, a to ani v aktivní, ani v její perzistující podobě. – A to jsou jedině malé holčičky před zahájením pohlavního života. I tady však existuje problém.

Čtěte také: Rakovina děložního čípku: Dokud spí s méďou, nechte ji být

1. díle jsem uvedl, jak snadno se HPV infekce vlastně přenáší. Tomu ostatně také odpovídá její 80% celoživotní prevalence v populaci. Jiné sexuálně přenosné nemoci takovou epidemiologii ani zdaleka nemají. Informací o přenosu HPV infekce najdete všude na internetu spoustu. Pokud u rodiče či u staršího sourozence nebo dokonce u „vyspělejších“ spolužáků ve školních kolektivech probíhá aktivní HPV infekce, rozhodně nelze vyloučit její přenos, aniž by nutně muselo dojít právě k pohlavnímu styku. Používání stejného ručníku, kolektivní sprchy, kontakt infikovanýma rukama, sliny, kartáčky na zuby – to vše není zcela bezpečné v přítomnosti infikovaného jedince. 25% prevalence HPV infekce (promořenost) dívek již ve věku 15–25 let je opravdu velmi vysoká. Osobně by mne proto ještě mnohem více zajímala data o HPV pozitivitě holčiček ve věku 0–15 let. Avšak tato data jsem v dostatečně průkazné podobě nenalezl. Dovolím si však něco zajímavého přeložit ze zahraničních zdrojů:

„Děti se mohou infekcí nakazit vzájemnými doteky kůže a tělesným kontaktem, používáním ručníku HPV infikované osoby nebo při plavání v bazénu společně s HPV infikovanou osobou. Přestože virus není výrazně nakažlivý, může dojít k jeho prostupu do těla dítěte drobnými rankami a odřeninami, obvykle na rukou, nohou, obličeji i v genitální oblasti, pokud zde dojde ke kontaktu s virem.“

Aniž bychom tedy znali data o promořenosti dívek 0–15 let HPV infekcemi, rozhodli jsme se mainstreamově vycházet z předpokladu, že až do prvního pohlavního styku HPV infekci dívky dostat zkrátka nemohou – a jejich předočkovací testace je proto zbytečná. Tyto dívky se však rozhodně HPV infekcí nakazit mohou a to ještě před začátkem pohlavního života. Ale budiž. Zanedbejme tuto možnost a považujme ji za minimální. Řekněme, že u holčiček do 13 let je DNA testace na HPV opravdu před očkováním spíše zbytečná a neúčelná.

Avšak u dívek a žen nad 15 let si neprovádění DNA HPV testace před každým očkováním vůbec neumím vysvětlit. Pokud klinické studie nelžou, tak tím, že bez předchozí HPV DNA testace očkujeme 15–25leté dívky a ženy, jich celých 25 % očkujeme úplně zbytečně a dokonce je možná vystavujeme ještě zvýšenému riziku HPV perzistence nebo progrese perzistující HPV infekce do stadia KDH. (Ve studii FUTURE I s vakcínou Gardasil ukázaly výsledky, že očkováním u již dříve HPV 6, 11, 16, 18 infikovaných žen se naopak zvýšil výskyt KDH oproti kontrolní neočkované skupině. Účinnost podané vakcíny zde byla naopak záporná, a to o celých 33–44,6 %!). Taková má být humánní medicína 21. století? Podle většiny gynekologů asi ano. Pak ale věřte většině! HPV DNA předočkovací testace by jednoznačně na této skupině dívek a žen optimalizovala indikaci očkování a zásadně by zvýšila i jeho bezpečnost – ale současně by vedla ke snížení celkových prodejů vakcín, a to nejméně o 25 %. Jak v tomto kontextu rozumět stanovisku našich gynekologických odborníků o univerzální neúčelnosti předočkovací HPV testace? Nu, já toto stanovisko chápu docela dobře, ale nesmím si zde dovolit napsat jak.

Přečtěte si: Čeští gynekologové hájí bezpečnost vakcín proti rakovině čípku

Bylo by také velmi zajímavé se zamyslet nad právní odpovědností všech gynekologů, kteří relativně starším pacientkám (18–50 let) doporučili a provedli u nich HPV očkování, aniž by HPV DNA testací předtím zjistili, zda je u nich očkování vůbec dle schváleného SmPC indikováno. Tedy nad otázkou, zda neprovedení optimalizace očkování HPV DNA testací v souladu se všemi poznatky současné medicíny, které lékař musí znát, lze vůbec považovat za postup lege artis? Protože však dnes „napráskat vakcíny úplně do všech“ je celospolečensky a politicky chráněnou praktikou (viz nesmyslné podávání boosterů vakcín v mnoha jiných případech), nehrozí dnes gynekologům vůbec nic, pokud se proti nim neobrátí žalobami ve vhodných případech sami pacienti.

A zase ty finance

Od věci poté není ani malé ekonomické zamyšlení. Celý HPV DNA test (PCR) stojí asi 1000 Kč. Za 3 vakcíny Silgard je dnes cca 6300 Kč a za 3 vakcíny Cervarixu je 4500 Kč. (Vzpomínám si ještě na ceny 10 000 Kč za 3 vakcíny před několika lety.) Pokud budu uvažovat populaci 1000 dívek ve věku 15–25 let a jejich 25% HPV prevalenci, pak dojdu k těmto číslům: Pokud naočkujeme bez testace 1000 dívek třemi dávkami vakcíny v průměrné ceně 5400 Kč, vytáhneme jim z kapsiček 5 400 000 Kč a 250 z nich tím v lepším případě poškodíme pouze ekonomicky. (Skupina 1000 očkovanců zaplatí zbytečně a neúčelně celých 1 350 000 Kč.) Přitom musíme ještě započítat nejméně 500 Kč na osobu za cenu výkonů u lékaře (3× aplikace vakcíny na ambulanci jsou samozřejmě výkony hrazené pojišťovnou). Připočtěme tedy 500 000 Kč a máme celkové náklady na skupinu 5 900 000 Kč.

Pokud bychom však provedli u všech 1000 dívek optimalizační testaci, budou její náklady 1 000 000 Kč. (Ačkoliv testy indikované lékařem hradí pojišťovna, lze spíše uvažovat o hrazení této položky z kapsiček zájemců jako samoplátců.) V takovém případě dojde k eliminaci očkování u 250 dívek a pouze 750 bude moci být očkováno v souladu se schválenými indikacemi vakcín Cervarix a Silgard. (Rozhodně tím ale nechci říct, že rozumně očkováno.) To představuje náklady 4 050 000 Kč. Cena lékařských výkonů poté bude 375 000 Kč. Celkem budou náklady této varianty 5 425 000 Kč. (K ještě nižším nákladům cca 5 000 000 Kč bychom se poté dostali při použití DNA testace metodou hybridizační sondy.) Pohledem výrobců vakcín je to ztráta 25 % z výše prodejů. Vydělat by však dostali výrobci diagnostických setů a biochemické laboratoře.

Ani ekonomické aspekty tedy nelze v tomto případě postavit jako přijatelný důvod proti plošnému provádění předočkovací testace. – Dokonce byste tímto způsobem v průměru i něco ušetřili. Pro koho však cena 1000 Kč není tolik důležitá a kdo preferuje správnou a racionální indikaci očkování – ten by především vůbec neměl s DNA HPV testací před očkováním váhat. Pokud bych se hypoteticky rozhodl očkovat svou 12–13letou dceru – poté bych jí tento test před očkováním nechal udělat také, přestože má nízký věk.

Nežádoucí účinky vakcín proti HPV

Jedním z nejzávažnějších problémů v souvislosti s očkováním proti HPV jsou nepochybně možné závažné nežádoucí účinky vakcín Silgard a Cervarix (adverse drug reactions; ADRs). V době moderních informačních technologií naštěstí nelze nepříjemné informace udržet dlouho pod pokličkou. Mezi závažné reakce, které byly empiricky pozorovány po podání HPV vakcín, patří především úmrtí, Guillain-Barré syndrom a jiná trvalá postižení neurologické povahy jako například fatické poruchy (poruchy řeči), dále pak myokarditida, srdeční zástava, anafylaktický šok, tromboembolie, rozvoj závažných autoimunitních onemocnění (trombocytopenie) apod. Jako závažné riziko očkování je poté nutné uvažovat i riziko podpory vzniku KDH (33–44,6 % viz výše) v důsledku očkování u již dříve HPV pozitivních dívek a žen, o kterých tuto skutečnost nevíme, protože jsme se rozhodli ji „velkoryse“ nezjistit. Mnohá náhlá úmrtí mladých dívek a žen, která byla pozorována po podání HPV vakcín, nebyla poté vůbec objasněna stran své příčiny. Tato skutečnost tyto případy úmrtí velmi zajímavě odlišuje od náhlých úmrtí v běžném vzorku stejné populace, kde naopak příčina úmrtí bývá mnohem častěji objasněna.

Poznámka: Onemocnění Guillain-Barré je mj. jednou z příčin akutní paralýzy dýchacích svalů, což je způsobeno demyelinizačním procesem (u 80–90 % pacientů) nebo axonální degenerací (u 10–20 % pacientů) periferních nervů, které mohou být nejčastěji následkem bakteriální nebo virové infekce (zkřížená reaktivita vlastních protilátek). Rychlá progrese onemocnění může vést k respiračnímu selhání během několika hodin.

Nutno podotknout, že obě vakcíny vstupovaly na trh glorifikovány svou nespornou bezpečností. V oficiálních doprovodných materiálech (SmPC) se nic takového dříve neuvádělo. Je inspirativní srovnat vývoj těchto oficiálních textů v čase, jak do nich postupně přibývaly závažné nežádoucí účinky. To v souvislostech znamená především jednu skutečnost: Předregistrační klinické studie selhaly v detekci závažných nežádoucích účinků těchto vakcín. Je poté správnou otázkou, v čem dalším selhaly tyto studie ještě? Druhou správnou otázkou je, co ještě dalšího se bude muset do těchto vědecky „děravých“ materiálů v blízké době nehezkého doplnit?

Mnohé ze současných poznatků o nežádoucích účincích HPV vakcín však známe pouze díky hrubé chybě farmaceutických stratégů. Vakcína Gardasil byla totiž na trh uvedena relativně příliš brzy, kdy délka klinických studií sledujících nežádoucí účinky neodpovídala některým standardům a racionálním požadavkům na délku sledování. Proto byly společnosti MERCK v USA ze strany FDA doporučeny dlouhodobé tzv. follow-up studie sledující přísně právě nežádoucí účinky a komplikace očkování – a to už se očkovaly poměrně velké skupiny populace dívek a žen. A jak by asi řekl sportovní komentátor: „… a konečně to začalo padat i do soupeřovy brány!“ Z těchto skutečností však vyplývá jeden závažný poznatek: Co když farmaceutičtí výrobci příště takovou chybu neudělají a nechají si svou hru odehrát pouze „na písečku“ přiměřeně rizikových předregistračních klinických studií? Co všechno se poté o různých jiných vakcínách už nikdy nedozvíme tak, jako nyní o vakcínách proti HPV?

Výstřižek z textu SmPC vakcíny Silgard. Kromě syndromu Guillain-Barré si povšimněte, co všechno bylo zjištěno až v rámci postmarketingovéhop sledování!

Na obrázku vidíte výstřižek z textu SmPC vakcíny Silgard. Kromě syndromu Guillain-Barré si povšimněte, co všechno bylo zjištěno až v rámci postmarketingového sledování! Existuje jeden velmi zajímavý důsledek této skutečnosti, nad kterým se dobře zamyslete. Tam, kde nežádoucí účinek byl stanoven v předregistrační klinické studii, tam je pro známý počet osob ve studii známa také jeho četnost (!), viz obrázek. Tam, kde opravdu není dobré sdělovat lidem četnost nějaké hrůzy, je chytré objevit tuto hrůzu až v rámci postmarketingového sledování (hlášení nežádoucích účinků), protože poté její četnost již NENÍ ZNÁMA – viz obrázek. K tomu je dobré si názorně uvědomit, že výskyt jednoho jediného případu přiznaného úmrtí nebo syndromu Guillain-Barré v klinických studiích na třeba 20 000 ženách by vytvořil již takovou (známou) četnost závažného nežádoucího účinku, že proočkováním všech žen v jednom běžném okresním městě bychom také mohli vyřídit 2–3 lidské existence. SmPC vakcíny Silgard zatím také neuvádí žádné úmrtí jako komplikaci podání vakcíny, přestože již několik rodičů žalovalo ve světě výrobce za úmrtí svých holčiček a dcer po očkování proti HPV a nezávislé informační zdroje jsou v tomto ohledu alarmující (viz dále).

Přečtěte si: Podceňujeme nežádoucí účinky očkování?

Doporučuji vám věnovat 30 minut surfování po „neregulovaném“ prostoru na www.youtube.cz a prohlédnout si pár videí vyhledaných pod hesly Gardasil nebo Cervarix a hesly death; adverse reactions; paralyse; danger apod. Nalinkoval jsem vám pouze pro ukázku nějaké z těchto zdrojů (viz níže), které mají poněkud odlišné zpracování. Různých článků na internetu jsou poté v cizích jazycích přímo desetitisíce. V oficiálních materiálech o vakcínách se ale nic takového nedozvíte – nebylo to totiž ještě nikým vědecky dostatečně prokázáno (viz předchozí díl seriálu: Nežádoucí účinky vakcín jsou odborně důsledně „gumovaným“ tématem). Osobně jsem zcela přesvědčen, že lidé si nic takového ze své zlé vůle proti hodným výrobcům vakcín nevymýšlejí, ačkoliv se někdy samozřejmě mýlí. Respektive, pokud by si tohle lidé vymýšleli a mýlili se, byla by především zachována proporcionalita těchto „nesmyslů“ vůči všem vakcínám bez rozdílu. To ale zcela zjevně není. Naopak. Všeobecný odpor světové veřejnosti proti vakcínám Silgard (Gardasil) a Cervarix je právě pro jejich spornou bezpečnost, která je už snad pouze úředním dogmatem, enormní. Je rozhodně výrazně disproporcionální ve vztahu k odporu veřejnosti vůči jiným vakcínám. To je velmi důležitá okolnost (viz ještě dále).

Hlášení nežádoucích účinků těchto dvou vakcín jsou velmi častá a výrazně překračují obvyklou frekvenci podobných hlášení u vakcín jiných. Ačkoliv v ČR máme systém terénních hlášení nežádoucích účinků v naprosto dezolátním stavu, ne všude je tomu úplně stejně. Jedním z nejvýznamnějších registrů nežádoucích účinků vakcín je databáze VAERS (Vaccine Adverse Event Reporting Systém). Podívejte se na hlášené nežádoucí účinky od srpna 2012.

Její výsledky nejsou brány na lehkou váhu a jsou reflektovány i ve vědecké praxi a analýzách. V praxi národních autorit a vnitrostátních orgánů ochrany veřejného zdraví jsou někdy reflektovány, někdy však spíše bojkotovány. Velmi jsou však sledovány nezávislými organizacemi typu dog-watch (viz www.phac-aspc.gc.ca, www.judicialwatch.org).

Požádal jsem redakci, aby vám na tomto místě vložila jeden PDF soubor ke stažení. Jde o výběr z reportů závažných postvakcinačních reakcí (úmrtí!) pozorovaných po vakcíně Gardasil. Tyto informace jsou staženy z webových stránek FDA (Food and Drug Administration, USA): Gardasil FDA.pdf

Patláma, patláma, paprťála a cháno a cháno… žbrdluch!

Přesně jako ve filmu Císařův pekař a pekařův císař jsem se cítil, když jsem se pokoušel se z mnoha zdrojů „vydestilovat“, jaká je vlastně reálná četnost závažných nežádoucích účinků po HPV vakcínách. K určitému odhadu jsem se však nakonec dopracoval.

Všeobecně panuje shoda na tom, že asi 6–7 % z celkového výskytu všech typizovaných nežádoucích účinků po podání HPV vakcín jsou účinky skutečně natolik závažné (viz ještě níže), že se de facto vyrovnají riziku KDH. Jde o situace, kdy záchrana života a jeho kvality jedné osoby je zaplacena ztrátou života nebo jeho kvality osoby jiné (avšak pravidelně výrazně mladší). Celkový výskyt všech typizovaných nežádoucích účinků se poté dle zdrojů pohybuje kolem 50–55:100 000 jednotlivých dávek vakcín. Protože však očkovací schéma zahrnuje 3 dávky vakcíny u jedné osoby, je nutné toto číslo přepočítat na 150–165 hlášených nežádoucích účinků na 100 000 očkovanců. Odhaduje se, že nehlášených nežádoucích účinků poté může být v USA (VAERS) ještě 9× více. Tento odhad však nezapočítám. Je úhrnný. Obecně platí, že čím závažnější jsou nežádoucí účinky po podání vakcíny, tím častější je v % i jejich nahlášení. Přijde mi také velmi nepravděpodobné, že by 9 z 10 úmrtí nebylo v souvislosti s podáním vakcín vůbec nahlášeno. Taková „chobotnice“ snad ještě současnou společnost neovládá.

Proto si dovolím nést tento výpočet: Budu počítat 6 % ze 150 hlášených nežádoucích účinků HPV vakcín na 100 000 očkovaných osob. To mi vyjde na 9 hlášených případů velmi závažných nežádoucích postvakcinačních reakcí na 100 000 očkovanců. Povýším nyní toto číslo nikoliv 9×, ale pouze 1,5 x (navýšení nenahlášených závažných ADRs), což je možná velmi optimistické, ale možná také, že není. Dopočítám se tedy k číslu 13,5:100 000. A teď si to dám dohromady ve stejných jednotkách vůči benefitu HPV vakcín (viz 1. díl).

Incidence KDH v ČR je dnes asi 20:100 000. Pozor však! To počítám incidenci roční, ale u nežádoucích účinků je počítána incidence na 1 očkovance za období celé „ochranné periody“, tedy od očkování až do přeočkování – pokud bude jednou nutné. Já se domnívám, že rozhodně nutné bude, avšak velmi optimisticky mu nyní odhadnu periodu 30 let. Musím tedy přepočítat svá čísla buď na 1 rok nebo na jednu „třicetiletku“. Zvolím si to druhé. Vyjde mi tedy za 30 let praktická likvidace cca 13–14 mladých dívek a žen na 100 000 očkovanců, když zachránit očkováním bych ze 100 000 mohl až 600 žen. Musím však redukovat toto číslo nižší účinností HPV vakcín proti KDH, kterou jsem si v 1. díle odhadl na 39 % u nekuřaček a 46 % u kuřaček. Započítám si proto v průměru takových 42 % účinnosti (nekuřaček je totiž více). Takže to srazím na takových 250:100 000 zachráněných osob za 30 let. Protože KDH rozhodně neusmrtí 100 % pacientek a u mnohých jej lze zcela vyléčit (trvalou invaliditu po vakcínách nevyléčíte), je ještě nutné toto číslo pro korektnost snížit. Já si ho snížím o 30 % na celkových 175 reálně zachráněných a u toho bych už asi zůstal. Bral bych tedy zjednodušeně poměr likvidace versus záchrana 13:170. (Jedná se však nejen o úmrtí, ale i o záchranu či poškození zásadní kvality života.)

S ohledem na pík mortality při KDH přijmu nyní premisu, že likvidovat budeme očkováním ženy a dívky v průměrném věku 20 let a zachraňovat ženy v průměrném věku 55 let. To je 35 let rozdílu na 1 osobu. Zavedu si proto nyní vlastní jednotku „mrtvorok“ a naposledy si to ještě přepočítám na mrtvoroky při modelově uvažovaném průměrném věku žen = 75 let. Očkováním poté zapříčiníme 715 mtvoroků na 100 000 očkovanců ((75–20)*13). Očkováním poté zachráníme 3400 mrtvoroků ((75–55)*170). Poměr užitečnosti našeho očkovacího jednání mi tedy v těchto dosud uvažovaných intencích vychází zhruba jako 1:5. Z šesti statisticky stejných osob tedy očkováním proti HPV zachráníme pět a jednu zlikvidujeme. To už je taková malá „Sofiina volba“, nemyslíte? Možná ještě přesnější by bylo přirovnání ke klasické ruské ruletě s šestiranným zásobníkem. Možná jsem se ale jen drasticky přepočítal. Zkuste si to proto raději sami.

Rozhovor s prof. Struneckou: Nežádoucí účinky vakcíny proti rakovině děložního čípku jsou vážné

Nežádoucí účinky neznámé – známé

Odborná lobby samozřejmě zpochybní všechny tyto individuální případy závažných nežádoucích účinků tím, že nic takového nebylo vědecky dostatečně prokázané v přímé souvislosti s podáním HPV vakcín. Že tedy může jít o náhody a jiné příčiny. Může – a nemusí. V těchto případech nám často pomůže se zorientovat uvažováním v širších a relativně jednoduchých souvislostech.

Zamysleme se například nad tím, proč je četnost výskytu Guillain-Barré syndromu v SmPC vakcíny Silgard uváděna jako neznámá? Respektive, co vlastně potřebujeme k tomu, abychom tuto četnost zjistili? Abychom zjistili četnost tohoto zcela nepřehlédnutelného závažného neurologického syndromu, stačí nám zjistit:

  1. Počet aplikovaných vakcín za určité období určité populaci žen (region, věkový rozptyl a věkový průměr).
  2. Počet výskytu nepřehlédnutelného Guillain-Barré syndromu u očkovanců v daném období.
  3. Počet výskytu nepřehlédnutelného Guillain-Barré syndromu u neočkovanců (kontrolní skupina) za stejné období na populaci stejného složení.

Více není třeba. Přiměřeně přesný odhad lze provést i z těchto základních čísel. Přijde vám normální, že současná medicínská statistika není schopna zjistit takto triviální data ze svých databází, aby určila četnost Guillain-Barré syndromu po aplikacích vakcín proti HPV? Osobně mi to přijde spíše jako statistické embargo na vydání této informace laické i odborné veřejnosti.

V následujícím obrázku je zachycen statický výpis z databáze VAERS ve vztahu k vakcínám Cervarix a Silgard za 6 let v USA (2006–2012). Uvádí se, že do této databáze je nahlášeno zhruba 10 % ze všech nežádoucích účinků, které se skutečně vyskytnou. Z vlastní zkušenosti však v tomto rozdělení postrádám zvlášť vyčleněné fatické poruchy (poruchy řeči), které jsou po mnoha vakcínách relativně časté a bývají málo hlášené (zadrhávání, koktání apod.)

Nevím jak na vás, ale na mne okolnosti se stanovením naprosto „banálního“ torza nežádoucích účinků vakcín Silgard a Cervarix v klinických předregistračních studiích a následné postmarketingové studie a terénní hlášení působí až hrozivě. Působí na mne hrozivě ani ne tak absolutními čísly, jako spíše absolutní nedůvěrou v systém ochrany veřejného zdraví, státní kontrolu, výsledky korporátních klinických studií a v neposlední řadě nedůvěrou v samotnou odbornou lékařskou veřejnost, kterou tyto skutečnosti vyvolávají.

Další skutečností, která by neměla zůstat nepovšimnuta, je zkřížená reaktivita protilátek vytvářených po vakcíně Cervarix. Údaj, kterým se výrobce dnes „chlubí“, když uvádí, že protilátky po jeho vakcíně zkříženě reagují i proti jiným typům HPV virů, proti kterým vakcína nebyla antigenně navržena, je údajem typu „kamikadze“ proti vakcíně samotné. Naznačuje totiž, že protilátky, které se vytvářejí po vakcíně, nejsou dostatečně specifické. Tyto protilátky se nám totiž „lepí“ na něco, na co neměly a přivádějí k tomu místu poté destrukci způsobenou imunitními mechanismy. Tvrzení, že to jsou samozřejmě jenom jiné HPV viry, je tvrzení idealistické. Naopak tato skutečnost – širší zkřížená reaktivita protilátek – by poměrně dobře vysvětlovala vyšší množství nežádoucích účinků právě po těchto vakcínách.

Delší, než jsem si myslel

No a proto, že článek je již nyní výrazně delší, než jsem si myslel, nechal bych si jeho finále až do 3. dílu. V tom ztratíme pár slov o proměnách virového poolu. Je poté především vhodné si ještě dobře spočítat, jaký objektivní přínos mají vlastně vakcíny Cervarix a Silgard nad rámec preventivních gynekologických prohlídek a preventivní chirurgie? Je nutné také ještě odečíst od jejich přínosu (viz 1. díl) jejich rizika a nějak si dát všechny tyto tři díly seriálu do vzájemných souvislostí. Významný je také pohled na tuto situaci lidskými právy, který bych ještě určitě chtěl doplnit.

A poté již slíbené osobní doporučení, jak dle mého názoru vhodné postupovat v ochraně našich holčiček a dcer před rizikem KDH. Jak již asi někteří tušíte, očkování to opravdu nebude. Nebude to ale ani pouhý současný standard. Lze totiž udělat něco navíc…

1. díl: Očkování proti rakovině děložního čípku je silně prosazované a velmi sporné

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 5. 2013 13:14
Zasílat nově přidané názory e-mailem