Histriónská porucha osobnosti

ROZHOVOR – Ondřej Kubík coby kriminální psycholog má bohaté zkušenosti s projevy toxických vztahů. Citové vydírání, výhrůžky, ponižování, žárlivé výstupy, izolace od rodiny a přátel, odpírání životních potřeb, závislost na druhém či stalking jsou problémy osob, které padly do emoční pasti predátora.

Klasifikace duševních poruch se dříve velice zjednodušovala. Před velkým entrée Freuda a Junga se ženy, které byly jako stvořené pro bláznovství, zavíraly do ústavů, kde často setrvaly po celý život v ne zrovna lidsky přijatelných podmínkách.

Diagnóza hysterie není součástí oficiálního seznamu duševních chorob. „Papíry na hlavu“ na ni dostat nemůžete. Neexistuje, a přesto je zde.

Miroslav Plzák zařadil hysterickou ženu mezi „partnersky kontraindikované“. Věděl, co činí. Ve svém životopise měl jeden rozvod a … raději obraťme list.

Hypochondři trpí HIV i morem. V onemocnění domnělou chorobou věří. Bojí se nemoci, bolesti i lékařských zákroků… byť je třeba i vyžadují.

Tělesná bolest odvádí pozornost od psychických trápení, poranění „zabaví“. Příčiny jsou rozličné, k sebepoškozování může vést i nuda. I formy jsou různé, typické je řezání na rukou.

To jste nepoznali Bertu Pappenheimovou. Projevy hysterie téhle slečny přivedly k zájmu o psychoanalýzu Sigmunda Freuda; ovšem jejího předchozího psychiatra téměř stály manželství.