Názory k článku Čím tlustší složka vyšetření, tím banálnější příčina potíží
-
Jenda (neregistrovaný)
> 10× aplikace GUNA v injekcích, následně GUNa Artro a Guna Flam 2×18 kapek po dobu 3 měsíců (cena značná)
(pozn. homeopatika, kdo to neznal/nehledal)
Doporučuji vést si log toho, co člověk mění. Když pak nastane nějaký problém, dá se hledat, co ho asi tak mohlo způsobit. Mě třeba začaly z ničeho nic bolet ruce a záda a našel jsem, že jediná změna dlouho před tím bylo sedlo na kole. Vrátil jsem ho zpátky a fixlo se to. Paní z článku by si možná všimla, že to je spojené s tím jak běhá.
-
Jirka (neregistrovaný)
To je naprosto typické selhání šílené mašinerie zdravotnictví. Místo aby se jí už praktický lékař zeptal na její aktivity a doporučil více odpočinku, tak se na to vyplýtvají statisíce za různá vyšetření u specialistů, jako by bylo něco nenormálního na tom, že po třicítce občas člověka po námaze bolí nohy. Jenomže lékaři nehledají vysvětlení, ale diagnózu...
-
Marky (neregistrovaný)
Je to trošku z jiného oboru medicíny, ale vlastně totožný scénář. Chtěli jsme s manželem rodinu a nešlo to tak rychle, jak jsme si plánovali.. má bývalá doktorka mi každý měsíc udělal vyšetření a se slovy - tam se nic neděje, když tak vás pošlem na specializovanou kliniku.. uteklo několik měsíců.. celá ta ordinace mi zůstala v paměti jako kobka s nepříjemnou sestrou a doktorkou, která mi jen suše oznamuje, že to není v pořádku a že v tomhle stavu opravdu samovolně neotěhotním.. díky kamarádovi jsem změnila doktora, první návštěva - které jsem se fakt bála - byla jako sluncem zalitý den! Všichni byli milí, do ordinace šlo světlo.. pan doktor mě také vyšetřil a řekl: " Jste úplně v pořádku ". Já tomu věřila :), další měsíc už jsem byla těhotná :D..
-
Míša (neregistrovaný)
Já si užila 10 měsíců strašných bolestí v nohách,kloubech,svalech... -po borelioze.....prodělala plno vyšetření,kapaček,masáží...NIKDO prostě už nevěděl co se mnou..A o depresích..nespavosti...típ pádem i nočním přejídání-přibrání na váze ...ani nemluvím.... Až skoro po roce jsem vyměnila doktora..a ten mi jen vzal krev...a řekl mi ŽE MI CHYBÍ HOŘČÍK.... No a to bylo vše... Nechtěla jsem tomu věřit..že na chybějící vitamin(takovou banalitu) nepřišla řada doktorů předtím. V tu chvíli jsem měla opravdu obrovský vztek....... Ale zároven i radost,že to není nic horšího..
-
Míša (neregistrovaný)
. A ještě jsem si vzpoměla na takovou "perličku"...během toho roku,jsem navštěvovala v Brně -Bohunicích infekční odd. kde jsem chodila na kapačky--doktor opravdu velice nepříjemný !!!!! ...omylem mi k mé velké složce vyšetření a papírů přidal i dva cizí papíry jiných pacientek...já si nevšimla že to nepatří mě... a v jednom stálo,že jsem pozitivní na žloutenku..... Takže pár měsíců jsem žila v domnění,že ji mám... že už mám asi všechno...než jsem už neštastná pročítala hromadu mých výsledků a koukám : A ony dva papíry s výsledky nepatřily mě - na infekční v Brně opravdu nezapomenu....... NO OPRAVDU KATASTROFA !!!
-
Zaprvé je tu poměrně výrazná souvislost mezi potížemi a vyšší zátěží ze sportu, moc nevěřím, že by to dotyčné nedošlo a nikde se o tom nezmínila doktorům.
Zadruhé podle popisu naopak první vyšetření byla spíše uklidňující, pokud bych se ve stejné situaci dozvěděl to samé, tak si prostě dám pohov a byl by klid.Docela by mě proto zajímaly její sportovní aktivity po prvních zjištěních. A vůbec by mne nepřekvapilo, kdyby šlo spíše jít o již párkrát popisovaný problém s hlavou ve stylu "závislost na běhu", kdy prostě již v době léčby se za každou cenu snažila běhat a "překonat to", čímž "úspěšně" likvidovala cokoli z léčby.
Dokonce vím o případu, kdy člověk s podobným problémem své sportování lékaři tajil "aby mu to nezakazoval" - pak je ale už tuplem nemožné kritizovat klasickou medicínu. Hnízdil ji to možná mohl proti klasickému lékaři říci více natvrdo a tím pomohl, tomu klidně věřím. Nicméně mám takový blbý pocit, že víc než o selhání medicíny jde o ilustraci možných dopadů představ o rádoby zdravém životním stylu atd :-( -
Když jsem po 25 letech končila v zaměstnání a šla do důchodu, změnila jsem zároveň lékařku. Do té doby jsem byla často nemocná, stovky vyšetření, nepříjemná praktická lékařka i sestra, které mě zcela jistě považovaly za hypochondra, několik operací, beznaděj, obavy z nejhoršího. K nové lékařce jsem si se studem odnášela hrubou složku. Lěkařka mě přijala velmi mile, dokonce mi podala ruku a opravdu se mi věnovala.Vyptala se na nemoci, které jsem prodělala, pak nenápadně převedla řeč na rodinu. Měla jsem dlouhodobé problémy jak doma tak v zaměstnání. V práci bossing, doma trápení s dcerou, která brala drogy, otěhotněla, o dítě se nestarala. Všechno jsem musela zvládnout. Styděla jsem se o tom někomu říct. Stále jsem byla vyčerpaná, na pokraji zhroucení. Moje tělo utíkalo do nemoci. Pravda je, že jenom v té době jsem si mohla trochu odpočinout Lékařka doporučila psychologa, ten po několika sezeních i psychiatra. Najednou se všechno otočilo. Začala jsem si sebe více vážit, už jsem se nestyděla o tom mluvit. Nová složka je tenká, kromě chřipky a několika záznamů o měření tlaku v ní nic není.
-
Mirka (neregistrovaný)
Pan doktor Hnízdil dělá z ostatních lékařů pitomce. Kdyby ke mně ta pacientka přišla se všemi těmi vyšetřeními a já bych stejně jako on vyčetla, že nikde nic takřka není, taky bych jí řekla, že to zřejmě bude z přetížení pohybového systému a psychickou nadstavbou. Po bitvě je každý generál. Kdyby k němu přišla jako k prvnímu lékaři, ty rentgeny a další vyšetření by jí udělal taky. Už se stalo, že někdo pacientovy obtíže bagatelizoval do psychosomatiky a on pak zemřel na rakovinu. Když je to obráceně, je to veselejší. I u nás to fungovalo tak, že než jsme někoho poslali k psychiatrovi, museli jsme udělat všechna, i ta nejdražší vyšetření, abychom opravdu vyloučili nějakou organickou příčinu. Tak to prostě je, pacient chce nejdřív vyloučit to, na co se umírá a co se dá léčit / operovat. A nějakou závažnou diagnosu, kterou je potřeba léčit co nejdříve, bez rentgenů, odběrů, rezonance apod. prostě nevyloučíme. To, že chodila k několika specialistům ve stejném oboru, taky o něčem svědčí. Stoprocentně jim o těch ostatních a o jejich výsledcích neříkala. Až když nikde nic není, uvěří, že to má ve své hlavě a možná svolí k psychoterapii. Taky je pravda, že polovinu věcí svému doktorovi ani neřekne. Asi už ted budeme všichni chodit jen k dr.Hnízdilovi, protože ten asi žádná vyšetření nepotřebuje, aby určil diagnosu.
-
Důkladný pohovor s pacientem a zájem o jeho duševní rozpoložení (osobní/rodinnou/pracovní situaci) by měl být prvořadý. Mnohé problémy se totiž odkopou právě tady. Jenže pacienta pochopitelně ani nenapadne začít mluvit o svých trápeních, protože to doktora v první linii nikdy nezajímalo (nebo na to neměl čas), na to se vždycky ptal až ten psycholog, ten poslední v řadě, který jediný kolikrát umí s tím člověkem lidsky pohovořit...
-
A vy vážně věříte tomu, že se nezeptal? Tohle je právě ta demagogie Hnízdila - dělat z doktorů blbce je populární, ale skutečnost bývá střízlivější. V reálu si to umím živě představit - na dotazy spíše zlehčování objemů, zato ale tendence k obíhání více a více doktorů, kde se postupně vše spíš zamlžuje.
-
Kdyby Hnízdil neměl výsledky, tak jsem ticho a šoupu nohama...
A kdyby to v praxi nebylo tak často skutečně tak, že pacient koluje po ambulancích a absolvuje x vyšetření, mnoho měsíců nebo i let mu všichni tvrdí buď že mu nic není, a nebo si vyslechne několik rozmanitých diagnóz...
Dělat z doktorů blbce netřeba. -
Tom (neregistrovaný)
Prave jsem se vratil z kina kde se promital film The Connection po kterem byla i diskuse s autory. Film se zabyva tim jak stav mysli ovlivnuje nase fyzicke zdravi. Velice relevantni k tomuto clanku a rozhodne stoji za shlednuti a zamysleni. http://theconnection.tv
Diky za skvely clanek pane doktore!
-
none (neregistrovaný)
Jsem rád, že je paní Marta spokojená, ale mně by to nestačilo. Dovolím si trochu nesouhlasit, že šlo pouze o přetížení organismu společně s nějakým vystresováním i když připouštím, že i to v tom sehrálo nějakou roli.. Pakliže paní Marta běh miluje a chce běhat víc tak mi nepřijde, že není tak stará, aby její tělo takovou zátěž nezvládlo. Obzvláště když všechna vyšetření dopadla dobře. Mohlo dojít k přetížení, mohla mít nedostatečně dlouhý odpočinek a kvůli tomu se bolest vracela. Ok. POřád beru. Ale pokud její problémy i nadále přetrvávají a popisuje, že ji po zátěži kolena stále bolí, ale do rána je to dobré, pak je dle mého názoru pouze uchlácholena tím, že ji vlastně nic není když omezila běha a aerobik vyměnila za jogu a pilates. Tohle podle mě nevyřešilo její problém. Pouze to omezilo její ambice a smířila se s tím, že nebude dostatečně zvyšovat svoji fyzicko kondici. Nicméně koleno ji po zátěži stále někdy bolí a logicky když už ho tolik nezatěžuje tak už ji ani tolik nebolí a rychleji se uzdravuje.
-
jiří (neregistrovaný)
Přesně jak píšete, nevyléčila se, ale prostě se se svými zdravotními problémy smířila.
Podle popisu těch potíží to tipuju na chronickou infekci, dle bolesti kloubů a pískání v uších možná boreliozu. Hned první lékař ji měl poslat na imunologii a udělat pořádně testy. Důležitá je anamnéza, zvážit čím by mohla být nakažena.
Problém je, že na mnoha pracovištích se testy na borelie a další infekce provádějí špatně a vyhodnocují jako pozitivní jen když vyjdou testy výrazně zvýšené. Jak je máte hraniční tak vám řeknou, že to jsou jen paměťové protilátky a že jste negativní, což může být pravda a taky nemusí, vždy se musí testy posuzovat vzhledem k příznakům nemoci.
