Hlavní navigace

Vlákno názorů k článku Budeme nebožtíkům trhat zuby, aby nám tu nekazili vzduch? Tak určitě od Jejda, není to strejda - Já bych se spíše bál toho co je...

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 15. 1. 2015 11:50

    Jejda, není to strejda (neregistrovaný)

    Já bych se spíše bál toho co je v ústech.

    Jedna průměrná plomba váží 500-1000 mg (tedy 0,5-1 g), a polovina jejího obsahu je rtuť.
    Smrtelná dávka metylrtuti (50x jedovatější než samotná rtuť), na kterou uvolňující se rtuť přetvářejí bakterie v ústní dutině a střevech, je pouhý 1 mg.
    Jen díky pozvolnému uvolňování, a bohužel i ukládání do tkání těla, přežíváme. Ale za jistých okolností, které se prakticky nedějí, by již dvě plomby mohly stačit k usmrcení člověka.

    To že nám rtuť obsažená v amalgámových plombách neubližuje je nesmysl. Stačí se podívat jak to poškozuje dásně, a to není jediný problém. Poškozování je systémové, protože rtuť se váže na buněčné membrány, je to nervový jed.

    Předpokládá se, že po vsazení nové amalgámové plomby se mozek do 48 hodin zaplní rtutí (z výparů), tedy absorbuje množstvím které je schopen navázat.

    U staré plomby, při běžném opotřebovávání by se měla zamořovat již především střeva, ale jen 5-7% z tohoto množství rtuti by se mělo být schopno vstřebat do krve.

    Během 7 let by se měl obsah rtuti v plombě snížit vypařováním na polovinu. Uvádí se, že 80% této rtuti by vám mělo zůstat trvale v nervovém systému.

    Každý se mnou nebude souhlasit, ale myslím že je z toho vidět, že pokud má někdo jedinou plombu, starou přes deset let, a doposud nepociťuje následky otravy rtutí, může být vhodnější si plombu ponechat a jen projít několikrát detoxikací. Ty nové plomby zase obsahují jiné jedy.

    Detoxikací před i po odstranění plomby by měl projít každý komu záleží na zdraví. Během této detoxikace uvidíte, jak mnoho rtuti se ve vašem těle uložilo, budete se cítit nemocní a špatní díky re-toxikaci a to půjde jen o otravu částí rtuti, která ve vás je.
    Nemohu teď najít přesné číslo, ale myslím že některé detoxikační protokoly slibovaly odstranění až 80% rtuti. Ale jen velmi málo metod je schopno uvolňit i rtuť z buněk CNS a mozku, já znám jen jednu.

    Je jasné, že může jít o docela velké množství rtuti, je potřeba svěřit se odborníkům nebo být opatrní. Nejeden zubař by vám potvrdil, že prošel detoxikací opakovaně a že prostě již musel protože mu šlo o zdraví, ne-li o život.

    Nevím jak je to s rtutí (ta se v nedávné historii, posledních 1000 let, používala docela hojně) ale například u olova (které se podle mne užívalo stejně hojně) se uvádí, že za posledních 400 let vzrostla kontaminace lidí 500-1000 krát, přitom nevím jakou roli hraje automobilový průmysl a popravdě ani to jak dlouho tu je v natolik masivním měřítku aby to bylo zařaditelné do toho období 400 let.

    Podobně se mi nepodařilo dohledat jak si se zdravím stáli například penězokazové, ti běžně používali amalgám stříbra, takže výpary rtuti museli dýchat ve velkém a přímo nad kotlíkem (nějaká plomba v krematoriu je s tím nesrovnatelná).

  • 15. 1. 2015 15:47

    Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)

    Když někdo něco píše, je dobře si ověřit pár faktů, aby člověk zjistil, jestli je někdo důvěryhodný.

    Tak jsem si začal ověřovat. Smrtelná dávka metylrtuti není 1 mg, ale 10-60 mg/kg, což znamená, že dospělý 60 kg vážící člověk má smrtelnou dávku 600–3600 mg, tedy minimálně 600 × více, než uvádíte.

    Zřejmě budete patřit do té sorty lidí, kteří lžou, a nestydí se lhát, jakmile potřebujete prosadit co se vám líbí.

  • 15. 1. 2015 19:26

    Jejda, není to strejda (neregistrovaný)

    Tak za prvé jsem rozhodně nic neprosazoval, jen sem se snažil připojit informace které mám odjinud.

    Jestli potřebujete vystrašit, tak se podívejte co je například v rybách (obzvláště ve velkých dravcích), nebo kolik tun rtuti uniká každý rok do prostředí. Pokud jsem našel správně, tak podle FAO/WHO byl v roce 2003 považován za limitní příjem 1,6 µg metylrtuti na kilogram tělesné hmotnosti za týden.

    Pro zajímavost se prý v Evropě spotřebuje ročně 100 tun rtuti na zubní výplně (snad 2012) a průměrně má člověk v ústech 3g rtuti. To by podle mého předchozího tvrzení (samosebou zavádějícího, protože jsem ho přebral bez důkladného prověření, protože takový zdroj spolehlivých informací prostě neznám) znamenalo, že lidé mají v ústech průměrně ekvivalent šesti průměrných 1 g plomb, čemuž odmítám uvěřit.

    Za druhé si musíš uvědomit, že není limit jako limit. U jódu byla údajně nejnižší smrtelná dávka 28 mg/kg (tedy necelé 2 g/70 kg člověka) a ta se bere za bernou minci, přestože lidé již při různých léčebných režimech opakovaně konzumovali 5 g/den jodidu draselného (75% jódu, tedy 3,75 g jódu/den) a jsou známy i nárazové "otravy" kdy bylo použito přes 10 g jódu. U potkanů je přitom LD50 14 g/kg, u myší 22 g/kg, u králíků 10 g/kg... Stejný problém je v našem dnešním světě prakticky se všemi látkami. Vědci prostě zanedbávají svou práci a jsou ve vleku domněnek a předsudků. Rtuť je pochopitelně látka z opačné strany barikády, tedy látka považovaná převážně za škodlivou (i když to je dnes jód právě kvůli špatným vědcům a zejména pak lékařům také).

    Za třetí můžeš najít rozdílné limity a údaje. Například 0,05 mg/l krve by měl být limit kdy je metylrtuť (testyje se rtuť) označena za nadlimitní. V USA má údajně 5-10% žen ve věku kdy nejčastěji rodí potomky nadlimitní hodnoty. Jiný limit jsem uvedl pro příjem v potravě.

    Kromě toho se domnívám, že ve článku ze kterého jsem údaje původně přebíral, mělo být uvedeno 1mg metylrtuti na kg hmotnosti (a ještě by to šlo - díky značce cca, kterou dnes neumí nikdo mladší správně použít a běžně ji používají pro přesně opačný význam; a v textu chybělo to že jde o dávku na kilogram tedy to nedávalo smysl - chápat tak, že ten 1mg je dnes nejnižší známý limit který může způsobit smrt).
    Nicméně díky normě pro krev se mi to zdá mnoho, neuvažoval jsem totiž (s také zmíněnou) 7% absorbcí ze střeva.
    Mně samotnému se nepodařilo najít jaká je smrtelná dávka metylrtuti, takže bych celkem uvítal zdroj a kdo a co testoval. Ještě více by mne ale zajímala detailní křivka rychlosti uvolňování rtuti z amalgámu plomby. Nějaké údaje mám, a představu o křivce také, ale rád bych to viděl od někoho kdo se tím seriózně zabýval.

    Jinak, podle jakési normy (z roku 2006 o posuzování zdravotní způsobilosti k přípravě na povolání), jestli ji správně chápu, tak by lékaři měli u různě exponovaných jedinců docela běžně (1x za 1/2 - 1 rok) stanovovat v rámci periodických prohlídek i přítomnost a množství metylrtuti/etyl­rtuti v krvi, případně fenylrtuti v moči (zde by měl být limit 0,1 mg rtuti/1g kreatininu). Tak pokud někdo chce ať nám řekne co je ještě přijatelné a zdraví málo ohrožující a co už ne (tím vyzývám spíše ty otrávené než jejich lékaře, kteří je viděli tak dvakrát ročně, i když i jejich názor je velmi vítán).
    Lékaři kteří rtuť zkoumají například u těhotných, to by byl teprve zdroj informací. Nebo někdo kdo dělá testy v potravinářství, například u mořských ryb.

    16. 1. 2015 9:10 redakčně upraveno, důvod: Bez urážek, prosím. Díky, redakce
  • 16. 1. 2015 0:16

    Miloslav Ponkrác (neregistrovaný)

    „Za druhé si musíš uvědomit, že není limit jako limit.“

    To byste si měl uvědomit vy. A nebo se neztrapňovat. On je třeba rozdíl mezi povoleným denním/týdenním/ja­kýmkoli limitem a smrtelnou dávkou. To, že vidíte číslo, zatmí se vám před očima a už ho interpretujete jak se vám zlíbí – dělá vaše texty naprosto bezcennými.


    „U jódu byla údajně nejnižší smrtelná dávka 28 mg/kg (tedy necelé 2 g/70 kg člověka) a ta se bere za bernou minci, přestože lidé již při různých léčebných režimech opakovaně konzumovali 5 g/den jodidu draselného (75% jódu, tedy 3,75 g jódu/den) a jsou známy i nárazové "otravy" kdy bylo použito přes 10 g jódu. U potkanů je přitom LD50 14 g/kg, u myší 22 g/kg, u králíků 10 g/kg... “

    Znovu bych vás rád vyzval, abyste nepsal o věcech, kterým absolutně nerozumíte.

    Smrtelná dávka LD50 znamená, že po této dávce nepřežije 50 % jedinců. Proto tak ta 50 je. Tedy, že polovina jedinců přežije tuto dávku. Takže pokdu jste našel lidi, kteří přežili smrtelnou dávku, je to zcela v souladu s definicí smrtelné dávky.

    Prosím vás, pane hlupáku, nepiště to, o čem nemáte ani tušení. Nazdar.

    Stejný problém je v našem dnešním světě prakticky se všemi látkami. Vědci prostě zanedbávají svou práci a jsou ve vleku domněnek a předsudků. Rtuť je pochopitelně látka z opačné strany barikády, tedy látka považovaná převážně za škodlivou (i když to je dnes jód právě kvůli špatným vědcům a zejména pak lékařům také).

    Za třetí můžeš najít rozdílné limity a údaje. Například 0,05 mg/l krve by měl být limit kdy je metylrtuť (testyje se rtuť) označena za nadlimitní. V USA má údajně 5-10% žen ve věku kdy nejčastěji rodí potomky nadlimitní hodnoty. Jiný limit jsem uvedl pro příjem v potravě.

    Kromě toho se domnívám, že ve článku ze kterého jsem údaje původně přebíral, mělo být uvedeno 1mg metylrtuti na kg hmotnosti (a ještě by to šlo - díky značce cca, kterou dnes neumí nikdo mladší správně použít a běžně ji používají pro přesně opačný význam; a v textu chybělo to že jde o dávku na kilogram tedy to nedávalo smysl - chápat tak, že ten 1mg je dnes nejnižší známý limit který může způsobit smrt).
    Nicméně díky normě pro krev se mi to zdá mnoho, neuvažoval jsem totiž (s také zmíněnou) 7% absorbcí ze střeva.
    Mně samotnému se nepodařilo najít jaká je smrtelná dávka metylrtuti, takže bych celkem uvítal zdroj a kdo a co testoval. Ještě více by mne ale zajímala detailní křivka rychlosti uvolňování rtuti z amalgámu plomby. Nějaké údaje mám, a představu o křivce také, ale rád bych to viděl od někoho kdo se tím seriózně zabýval.

    Čtěte více na: http://www.vitalia.cz/clanky/budeme-neboztikum-trhat-zuby-aby-nam-tu-nekazili-vzduch-tak-urcite/nazory/39555/odpovedet/#ixzz3Ow0SJLsG

  • 16. 1. 2015 11:11

    Jejda, není to strejda (neregistrovaný)

    Ty jsi prostě jen jeden -píp- s kterým není komunikace možná a hlavně je naprosto zbytečná.
    Vitalia by mi to slovo, označující nechytré, opět smazala. Pokud si ale myslíš, že nevím co píši (schválně jsem odlišil LD50 a nejnižší známé množství, abys mi to mohl vysvětlit) nebo se dokonce domníváš, že jsi nám poskytl jednu jedinou reálnou informaci... jen to potvrzuje mé pojmenovaní.
    Člověče, vždy jsi byl divný, ale rozebírat a dehonestovat něčí příspěvek (když se tak dívám ty spíše útočíš na mně) aniž bys uvedl cokoli hodnotného, nebo nedej bože na pravou míru korigoval ten, podle tebe, do očí bijící omyl...

    I tak jsem rád, že jsem se tu ztrapnil, kdo chce tak si názor udělá sám za sebe. Nejlépe pokud zjistí, že mnoho toho není běžně známo a pokud mu informace opravdu schází tak se je pokusí dohledat.

    Mimochodem lidi, ten jód jsem nezmínil pro nic za nic. Je to jeden z důležitých kovů, dalším je například selen, schopných eliminovat množství vázných těžkých kovů (i rtuti).
    Například při pravidelném užívání více než 50 mg anorganického jódu denně a bez efektivního odvádění uvolněných těžkých kovů, byste po určité době zaznamenaly důsledky nepříjemné re-toxikace. Proto také některé detoxikační protokoly fungují tak, že se nejprve očistí mezibuněčný prostor, který je pak schopen částečně a dočasně sloužit jako úložiště pro těžké kovy vypuzené z nitra buněk, pro oba "druhy" detoxikace (nitro buněk, mezibuněčný prostor) se přitom mohou používat rozlišné postupy.

  • 16. 1. 2015 13:16

    dal (neregistrovaný)

    cituji: "Mimochodem lidi, ten jód jsem nezmínil pro nic za nic. Je to jeden z důležitých kovů, ..."

    Kde jste přišel k tomu, že jód je kovem?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).