Poklesy protilátek po očkování až „na nulu“ jsou normální

Autor: Isifa.cz

Kontroly budoucích sestřiček ukázaly, že dívky, ač očkované, nemají protilátky proti hepatitidě B. Vskutku kuriózní je reakce České vakcinologické společnosti.

Nedávno jsem byl jedním z čtenářů upozorněn na reakci České vakcinologické společnosti, která se objevila 2. 10. 2013 na jejích webových stránkách (www.vakcinace.eu: Případ smrtonosné žloutenky – reakce České vakcinologické společnosti). Jedná se o text, který nese vskutku několik zajímavých informací v i mezi svými řádky. Věřím, že pro skalní příznivce tématu „vakcíny a očkování“ bude zajímavé věnovat tomuto textu několik drobných úvah.

Co se vlastně stalo?

Dne 30. 9. 2013 vyšel v časopise Týden článek pod názvem Případ smrtonosné žloutenky. Došlo k pozorování, že u studentek zdravotnických škol se již nenalézají v krvi protilátky proti hepatitidě B, přestože tyto dívky byly očkovány. Kontroly protilátek u budoucích „sestřiček“ nastupujících do praxe mohou souviset s rizikovými provozy ve zdravotnictví, kde se právě očkování proti hepatitidě B u zdravotníků více sleduje než v profesích jiných. Dovolím si několik přímých citací z obsahu tohoto článku pro laickou veřejnost:

 „Po očkování se nemusí u některých jedinců vytvořit ochranná hladina protilátek. Systém očkování s tím počítá.“ Holcát i další oslovení odborníci však poukazují na to, že jde o individuální, respektive ojedinělou reakci lidského organismu na očkovací látku. Jenže u studentů zdravotnických škol bylo údajně zaznamenáno poměrně velké množství případů, kdy adolescentům chyběly důležité protilátky. Kde je tedy zakopán pes? /…/

Že nemusí jít o ojedinělé případy, jak míní ministerstvo i experti, potvrzuje také dětský praktický lékař Jaromír Vomáčka. „Já jsem na to narazil v souvislosti s vyšetřením jednoho studenta zdravotnické školy. Konkrétně u něho dopadlo testování na protilátky hepatitidy B naprosto tragicky,“ říká. Přitom prý byl student v roce 2009 očkován vakcínou EngerixB. „Slyšel jsem i o případech dalších žáků. A není možné, aby všichni měli imunitní defekt, to nepřichází v úvahu. Dost mě to zarazilo,“ dodává Vomáčka. Oslovení odborníci rovněž upozorňují, že hladina protilátek v těle klesá až po dvacátém roku věku, ovšem tady jde o šestnácti až sedmnáctileté děti. /…/

A nakonec i z nemocnic je těžké vydolovat jakoukoli informaci. V Motole na otázky TÝDNE dlouho vůbec nereagovali. Na přímý telefonický dotaz odpověděla alespoň Jaroslava Kulhánková, primářka tamního oddělení primární péče, kde kontroly studentů provádějí: „Když nemají protilátky, musí si zajistit přeočkování.“ K tomu, zda se setkávají s takovými případy často, se nejprve zdráhala vyjádřit. Nato po kratší odmlce konstatovala: „Baže.“ /…/

Ministerstvo zdravotnictví ale žádná rizika nevidí. „Popisujete-li případ, kdy nedošlo k dostatečné tvorbě protilátek u zmíněné skupiny studentek, nejde o žádnou mimořádnou a zdraví ohrožující skutečnost,“ sdělila mluvčí resortu Viktorie Plívová. /…/

Místopředsedkyně vakcinologické společnosti Hana Cabrnochová vidí stěžejní problém v tom, že se měsíc po očkování neprovádějí kontrolní odběry, které by prokazatelně zjistily, má-li člověk v krvi protilátky; později už není vždy možné to potvrdit. „Stále řešíme, kdo by takové odběry zaplatil a nesl nemalé náklady. Myslím však, že je v zájmu zdravotnických zařízení, aby měla bezpečně proočkovaný personál. Už kvůli případným soudním sporům.“ /…/ 

Zdroj: časopis Týden, 30.9.2013, autor: Marek Přibil

Opravdu velmi mne zarazilo, že aplikace selhávajících vakcín by mohla být ve společnosti odůvodněna tím, aby se zaměstnavatelé chránili před případnými náhradami nárokovanými onemocnivšími zaměstnanci v soudních sporech. Pokud by totiž nezabrala vynuceně aplikovaná ochranná vakcína, odpovědnost za profesní poškození onemocněním by měl nést stát. Ten ale u nás nic nenese. Ani za zdravotní poškození člověka vakcínou, ani za zdravotní poškození v důsledku neúčinné vakcíny. Osobně považuji za nechutné a zjevně protiprávní odůvodňovat povinnost očkování a vynucovat jej na zaměstnancích z důvodu právně-ekonomické ochrany samotných zaměstnavatelů, když jiný význam mezitím očkování „poztrácelo cestou“.

Čím poté odůvodníme očkování kojenců proti hepatitidě B prováděné selhávajícími a nedostatečně účinnými vakcínami? Snad aby jednou nemohli úspěšně žalovat své rodiče o náhradu škody? Pichuli přece dostali, tak basta a utrum! Takže to už nechráníme ani samotné dítě, ani nedosahujeme kolektivní imunity, ale očkováním chráníme vlastně majetek rodičů před hamižnými dětmi? – Paní Cabrnochová umí upustit a přenechat prostému lidu na zemi i velice krásné perly. Moudří vědí, proč si ji moudří považují.

Nevyvráceno

Tuto velmi zajímavou informaci tedy především nikdo nevyvrátil jako bublinu či kachnu nějakého „antivaxu“. Počítám tedy, že k relativně velmi časnému a významnému poklesu protilátek proti žloutence typu B u osob očkovaných proti hepatitidě B dochází, a to v počtu (%) nikoliv nevýznamném. Respektive alespoň důvodné podezření zde existuje a je relevantní.

Taková informace samozřejmě velmi silně evokuje dojem „selhání očkování“. Zejména, pokud by nějaké očkování bylo odůvodněno převážně vytvářením kolektivní imunity populace, je takový nádherný cíl zjevně nedostižný, pokud očkujeme pouze děti a u těch nám do 15–18 let ve významném % protektivní účinky očkování vyprchají. Vytvořit dostatečnou kolektivní imunitu populace pouze ochranou populace osob do 20–25 let je v principu nemožné. Jednalo by se tedy určitě o poznatek zajímavý a důležitý, který rozhodně vyžaduje zjištění přesnějších údajů, vysvětlení a ozřejmění svých možných důsledků a souvislostí.

Nic se neděje, žádnou paniku, klesá to někdy až na nulu

Od reakce České vakcinologické společnosti jako odborné asociace bych v této situaci podvědomě očekával mnohé a různé, ale vpravdě ne to, co jsem si nakonec přečetl:

Na základě dlouhodobého sledování výskytu virové hepatitidy B a monitorování hladin protilátek po očkování upřesňujeme, že klesající hladina protilátek v čase je běžným jevem. Jedná se totiž o přirozenou reakci imunitního systému. V průběhu času může po jakémkoliv očkování stav protilátek v těle klesnout až na téměř nulovou hodnotu, v některých případech i na nulovou. Při očkování proti virové hepatitidě B vznikají nejenom protilátky, ale také tzv. paměťové buňky. Tyto lidské buňky využívají schopnosti paměťového efektu, díky kterému začne organismus v případě kontaktu s virem okamžitě obnovovat potřebnou obranyschopnost. Přestože tedy můžeme naměřit nulovou hodnotu protilátek, očkovanému jedinci jejich množství začne stoupat, jakmile se s virem (proti kterému je očkován) setká a zabrání vzniku onemocnění. To je právě případ očkování proti virové hepatitidě B.

Obranyschopnost totiž v závislosti na zdravotním stavu jednotlivce a prostředí, ve kterém se pohybuje, není vždy nutné udržovat v nejvyšší pohotovosti. V těle očkovaných tedy pokles protilátek představuje zcela běžný jev, který neznamená, že jedinec v případě virové hepatitidy B není proti nemoci chráněn nebo že vakcína je neúčinná. Jedinou výjimku tvoří přibližně 2–3 % lidí v populaci, tzv. non-respondenti, kteří na vakcinaci nereagují a protilátky si nevytvoří vůbec. V tomto případě se jedná o vzácnou reakci imunitního systému.

Zdroj: reakce České vakcinologické společnosti, 2. 10. 2013, www.vakcinace.eu

První „hit“

Musím se přiznat, že okamžitě mne „dostalo“, že 2–3 % selhání očkování považují naší nezávislí odborníci za vzácnou reakci imunitního systému. Vždyť je to jen jeden z padesáti. To se poté opravdu vůbec nedivím, že nežádoucí účinky vakcín mohou tito odborníci spravedlivě vidět tímto úhlem pohledu jako naprosto zanedbatelné až neexistující. Vždyť co to je proti tomu incidence 1:1000 – to je přece extrémně vysoce vzácná komplikace…

Druhý „hit“

Vůbec jsem chvíli nepochopil, jak může jakákoliv odborná organizace „z fleku“ ztotožnit imunologicky nechráněné jedince s tzv. non-respondenty na očkování. Snad stovky klinických prací a studií poukazují na to, že nikoliv pouze protilátky, ale samotný ochranný efekt očkování v čase samozřejmě vyprchává a spíše jen velmi výjimečně ne. Známe to i z imunologie přirozených infekcí. Důkazem jsou přece reinfekce. Jako by snad žádní nechránění původně kladní +respondenti na očkování vůbec neexistovali. Skupina již imunologicky nechráněných původních +respondentů na očkování samozřejmě existuje. Je v různých věkových kategoriích u různých vakcín různá a nezřídka vysoce přesahuje ona 2–3 %, když může nabývat klidně i hodnot 40–90 % v populaci středního a vyššího věku.

Co je důležitější

Sdělení České vakcinologické společnosti obsahuje jednu velice důležitou informaci, která vytváří de facto klíčový protiargument. Je to informace, že imunologickou obranyschopnost našich organismů zajišťují „přece“ paměťové buňky a to de facto nezávisle na sérové hladině protilátek, která může i významně klesat, možná dokonce až na nulu.

Je pravdou a bylo vědecky prokázáno, že sérové hladiny protilátek a počty paměťových buněk spolu nemusí souviset. Respektive, sérové koncentrace protilátek nezávisí přímo ani jednoduše právě na počtu vytvořených paměťových buněk. Vztahy zde jsou velmi složité. Ještě donedávna bylo mnoho odpovědí na otázky z této oblasti oficiálně považováno za neznámé. Proto mne zarazilo to „šokující“ tvrzení České vakcinologické společnosti, že u některých onemocnění (nebo snad u všech?) vlastně stačí jenom dosáhnout vytvoření dlouhodobě přežívajících paměťových buněk. Ty naši ochranu zajistí svou pohotovou reakcí a vytvořením protilátek až v případě potřeby – až při styku s patogenem. Člověku by se chtělo až zvolat: „Čert vem protilátky a jejich hladiny! Ať žijí paměťové buňky!“ 

Musím se ale přiznat, že v ohledu role a úlohy paměťových buněk v regulaci humorální (protilátkové) imunity opravdu nejsem vzdělán z vědeckých kongresů, ani z posledních čísel odborných časopisů. Když jsem to četl, nemohl jsem si říct: „Kecají!“ Naopak. Tu velmi zjednodušenou informaci jsem si chtěl potvrdit v její mnohem přesnější vědecké podobě. Nad tou bych se rád zamyslel, protože jsem se s takovým „extrémním“ ústupem od teorie potřebnosti protektivní hladiny protilátek v séru dosud nikdy a nikde nesetkal. Může to být ale moje chyba.

Vzpomněl jsem si přitom, že mám někde založen hezký přeložený materiál od MUDr. Plesníka z Krajské hygienické stanice v Ostravě o poklesech protilátek, který mne již kdysi dávno zaujal (Perzistence protilátek vůči virovým a vakcinálním antigenům) Je to sice pár let staré, ale jak překlad zahraniční studie, tak náš odborný překladatel ještě v žádném případě ani neuvažovali možnost (a to ani v diskusi), že specifickou humorální imunitu organismu jsou schopny zajistit pouze paměťové buňky bez předchozí nutné přítomnosti protilátek v séru. Již samotné shrnutí přeložené vědecké práce obsahuje mj. tyto informace: Dlouhodobé přetrvávání protilátek, vzniklých po styku s antigenem, je podstatou ochrany před mnoha patogeny. Bohužel znalost trvání humorální imunity a podíl účasti paměťových B buněk na ní není spolehlivě znám. /…/ Ač je dobře znám význam přetrvávání protilátek pro ochranu zdraví, mechanismy, které toto přetrvávání ovlivňují, nejsou jasné. /…/

Rešeršní práce a studium současného poznání role paměťových buněk mne zatím teprve čeká a docela se na ni těším. Určitě se dozvím mnoho nových věcí, o kterých dnes nemám ani tušení. Cíl tohoto článku je ale trošku jiný než objasnit sobě i vám aktuální vědecké poznání o úloze a významu paměťových buněk v systému humorální imunity.

Zamávejme nyní kouzelným proutkem a vsaďme na to, že Česká vakcinologická společnost tvrdí pravdu, a to v jejím plném rozsahu. Problém s nechráněnými očkovanými zdravotními sestřičkami se tím může zdát být vyřešen, protože vlastně pořád chráněny jsou. Jsou chráněny paměťovými buňkami ve svých tělech, i když už nemají v séru protilátky. Očkování jim tedy stále funguje. Tím se však vynořuje problém jiný. Již jeho pouhý „vlásek“ podle mého názoru znamená několik tun drtivé váhy…

K čemu slouží sérokonverze

aneb proč očkovat 1+1, 2+1, 3+1,… X+1 a proč a kdy vůbec koho přeočkovávat?

Pokud začneme tvrdit, že sérové hladiny protilátek ještě vlastně nic neznamenají, když dostatečnou imunologickou ochranu organismu dokáží zajistit i samotné očkováním vytvořené paměťové buňky, tak se s dovolením ptám:

Proč naše strategická (vakcinační) rozhodnutí nevycházejí především z údajů o počtu a o poklesech počtů či funkce paměťových buněk? Proč všechna rozhodnutí a všechna klíčová sledování účinnosti vakcín a dlouhodobosti účinků očkování vůbec zakládáme a stavíme vědecky na sérových hladinách protilátek, které mohou být zcela zbytné? Proč máme například přeočkovávat proti klíšťové encefalitidě po 3–5 letech, když nám „jenom“ klesají protilátky? To nikoho nezajímá, zda očkovaným osobám vůbec objektivně klesly počty paměťových buněk a tedy vlastní odolnost organismu proti patogenu? Vždyť my můžeme v současné praxi přeočkovávat od 10 % klidně až do 95 % všech přeočkovávaných osob úplně, ale opravdu úplně zbytečně. Třeba jsou bývalí očkovanci dobře chránění i úplně bez protilátek přítomných ve svém séru. Mají přece vytvořené paměťové buňky. Také očkování hexavakcínou možná stačí u dětí provést pouze jednou. Stačí to jednou, pokud se již napoprvé vytvoří dostatečný počet paměťových buněk, které svou pohotovou reakcí vzniku infekce zabrání. Co na tom, že nevznikly u všech očkovaných hned protilátky nebo nevznikly v dostatečném počtu. Podstatné snad je, zda vznikl dostatečný počet dostatečně efektivních paměťových buněk, no ne?

To by mohl být věru „krutopřísně“ likvidační vědecký poznatek pro celý současný vakcinační byznys.

Pan MUDr. Plesník to nicméně zdravě komentuje, že mnohé takové naše teoretické předpoklady a závěry z různých studií mohou být ve zjevném rozporu s prokazatelnou realitou v praxi. Jako například s lokálními výskyty epidemií příušnic u opakovaně očkovaných osob apod. Pokud si já ještě pamatuji, tyto epidemie příušnic v ČR vůbec nikdo nespojoval s poklesem počtu paměťových buněk nebo poklesem jejich výkonu a funkce… Jó, ta naše medicína, tam se poznání strašně rychle mění! Nebo se snad strašně rychle mění něco úplně jiného?

Argumentační hip-hop

Osobně podobné situace považuji a označuji za argumentační hip-hop v minovém poli. Znám to z medicíny a možná ještě více z justice a z argumentační praxe našich všehoschopných soudů a soudců. Pokud je určitá problematická situace dobře a elegantně řešitelná použitím argumentu A, použije se. Avšak tentýž argument A v jiné situaci je pro jinou významnou argumentační linii téže osoby či instituce nepříjemný, nebezpečný až zcela nežádoucí. Proto již nesmí být uvažován a použit. A také není. Jako by najednou vůbec nebyl. Najednou je tu jiný správný argument B, když s argumentem A se určitý závěr dosáhnout zkrátka nedá. Respektive argumentem A jej lze tak jedině popřít.

Je to právě velká kontroverze a místy až vnitřní neslučitelnost odborné argumentace, postavené jednou na těch a jindy vlastně na úplně opačných argumentech. Je to stav, který vyvolává velkou nedůvěru k osobě či instituci, která takto argumentuje. Je to však stav, kterého si bohužel laická veřejnost v obvyklých mediálních výstupech nemůže snadno povšimnout.

widgety

Závěrem

Argumentace České vakcinologické společnosti na mne působí spíše dojmem repliky advokáta, jehož jediným cílem je maximálně přesvědčivě obhájit právě to, co musí tvrdit. Částečně to na mne působí také jako vyjádření PR oddělení komunikační agentury, která neslouží tak úplně sama sobě. V tom vyjádření zcela schází jakákoliv rozumná nezávislá odborná polemika ve vztahu k ostatním možným variantám vzniku pozorované skutečnosti. Obzvláště poté odborné vyjádření nepodepsané žádným odborníkem mi právě u odborné společnosti nějak nesedí. Ale to už bych možná chtěl příliš…

Ještě že i protistrana má své rozumné a korektní odborníky, nad jejichž texty, reakcemi a úvahami se lze vždy zamyslet a čerpat z jejich obsahu nové podněty a cesty vlastního poznání a hledání dnes „rozlišitelné pravdy“. Jsou to obvykle lidé, na jejichž jména v běžných médiích vůbec nenarazíte. Nikdo nezaplatil a nezasponzoroval opulentní kontaktační setkání novinářů právě s nimi, a tak jejich telefonní čísla neskončila v jejich mobilech. Jsou tam dnes „naočkovaná“ čísla úplně jiná. Takové mediální očkování, obávám se, u mne může vyvolat závažnou neurologickou nežádoucí reakci. Třeba až samotný Nochův-Cabrův syndom…

39 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 13. 3. 2015 16:17