Očkování proti neštovicím – záhada hlavolamu

Autor: Isifa.cz

O podivné dvojnemoci plané neštovice-pásový opar toho zatím mnoho nevíme. Zásadní je informace, že neštovice mají u malých dětí velice mírný průběh. Máme tedy důvod je očkovat?

Vážení pravidelní čtenáři tohoto seriálu. Článek o očkování proti planým neštovicím jsem už několikrát rozepsal a ještě nikdy nedokončil. Jde v detailech o extrémně složitou problematiku, která se vymyká problematice jiných očkování a jiných onemocnění. V čem je hlavní rozdíl?


Autor: Isifa.cz

Plané neštovice u malých dětí mají obvykle velmi mírný průběh, maminky pořádají „neštovičné dýchánky“, aby se jejich dítě nakazilo v nejvhodnějším věku

Plané neštovice způsobuje lidský herpes virus (DNA vir HHV-3). Tento virus vyvolává dvojici klinických onemocnění známých jako plané neštovice (varicella) a pásový opar (zoster). Jsou to dvě různá onemocnění způsobená stejným infekčním agens. Pokud se s virem setkáte poprvé v životě, dostanete plané neštovice a získáte imunitu. Pokud se s vaší získanou imunitou něco v životě stane, dostanete napodruhé již nikoliv plané neštovice, ale bude to pásový opar. A aby to bylo ještě složitější, můžete v některých případech alergických onemocnění a imunologických dysbalancí (např. atopie) dostat plané neštovice podruhé, a to dokonce i v poměrně krátké době za sebou. V těchto případech se poté častěji uvádí (a asi i častěji vyskytuje) tzv. generalizovaný pásový opar v terénu atopických změn, který může být i velmi závažný. Závažná může být u atopiků i primoinfekce varicellou.

Řada dětí s mírnějším výsevem nemá teplotu vůbec. Masívni výsevy provázejí infekci u atopiků, s extrémními kožními projevy se můžeme setkat u imunokompromitovaných pacientů. U dospělých osob je výsev zpravidla intenzivní. Pro závažný průběh onemocnění s protrahovaným výsevem, postižením orgánových systémů a možným rozvojem závažných komplikací (DIC) je používán termín progresivní varicella. S takovým průběhem se můžeme setkat právě u pacientů s imunodeficitem…
(www.pediatriepropraxi.cz)

Z té skutečnosti, že člověk (až na imunologické výjimky) nemůže dvakrát v životě prodělat plané neštovice, nějaký koumák dovodil, že proti planým neštovicím vzniká trvalá celoživotní imunita a člověk dvakrát onemocnět nemůže (www.pedia.cz/pedia/nemoc/nestovice). To je samozřejmě nesmysl už proto, že o imunitě nemůžeme hovořit ve vztahu ke konkrétním klinickým jednotkám nemocí, ale pouze ve vztahu ke konkrétnímu agens – k viru. A protože vůbec existuje něco jako pásový opar a nejde právě o onemocnění vzácné, je evidentní, že tímto virem v životě dvakrát i vícekrát člověk onemocnět zkrátka může a s tou imunitou to tedy vůbec není tak slavné, jak si mnozí představují.

V případě ochrany našich organismů před tímto virem funguje náš imunitní systém nesmírně složitým způsobem, na kterém se podílí významně nejen imunita protilátková, ale velmi výrazně i imunita buněčná. Úvahy o tom, jak nám zafunguje či nezafunguje tento systém při očkování, jsou z principu mnohem nepřesnější a „z říše za zrcadlem“ než úvahy u jiných onemocnění a vakcín. Bohužel nemohl jsem investovat několik měsíců studia do patofyziologie imunitního systému při infekci HHV-3 virem. Nicméně mi stačilo to, že i mnohé recentní vědecké práce na tomto poli široce poukazují na to, co všechno právě o tomto onemocnění a jeho průběhu a imunitní obraně proti němu dnes ještě nevíme.

Budu proto v tomto článku velmi opatrný a pokusím se „lítat nízko“, ačkoliv tomu některé závěry možná zdánlivě nemusí odpovídat. Naopak! Odpovídají právě tomu, že u planých neštovic musíme „lítat nízko“ zatím všichni, tedy i obhájci užitečnosti a světlých zítřků tohoto očkování.

Primoinfekce HHV-3 – plané neštovice

Pokud si byť rámcově projdete některé podrobnější zdroje o průběhu planých neštovic na internetu, velmi snadno zjistíte tyto informace. Začnu minimem o průběhu, který jsem převzal:

Plané neštovice

Jedná se o vysoce nakažlivé onemocnění, které se šíří nejen vzduchem, ale i přímým kontaktem s nakaženým. V uzavřeném prostoru se tímto onemocněním nakazí až 90 % lidí. Tedy skoro všichni, kdo nemají v těle proti tomuto onemocnění protilátky. Epidemie planých neštovic vypukají jednou za dva až čtyři roky. Nejkritičtějším obdobím bývá zima a začátek jara. Komplikovaný průběh onemocnění se objevuje u pubescentů, adolescentů, novorozenců, těhotných žen a lidí s oslabeným imunitním systémem.
Inkubační doba tohoto onemocnění je 14 až 16 dní. Po uplynutí tohoto období se objevují první příznaky. Může jít o horečku, zimnici, žaludeční potíže, průjem, svědění či bolest kůže v místech, kde se později objeví vyrážka. Tyto příznaky předcházejí ty klinické o 3 až 4 dny. Vyrážky se nejdříve vyskytují na hlavě a pak se šíří přes trup a končetiny. Objevit se ale mohou i na sliznici nosohltanu, sliznici horních cest dýchacích, v konečníku či na očních víčkách. Vyrážky se netvoří najednou, ale v jakýchsi vlnách. Vyrážky se pak po několika dnech mění na puchýřky. Ty jsou velké 3 až 6 mm. Jejich počet se pohybuje od dvou set do tří set. Někteří pacienti jich mohou mít výrazně méně či naopak více. Do 6 až 8 hodin se puchýřky přemění na krusty. Tato akutní fáze onemocnění trvá asi 7 dní. Dalších 20 dnů zabere hojení kožních projevů tohoto onemocnění.
(www.symptomy.cz/nemoc/plane-nestovice)

Za zcela zásadní lze poté považovat informaci o tom, že plané neštovice mají u malých dětí velice mírný průběh a naprosté minimum systémových komplikací (obvyklé jako u jiných onemocnění, proti kterým se rozhodně neočkuje). Jde o onemocnění v raném dětském věku spíše jen nepříjemné, kdy se mrně škrábe a porušuje si stroupky, čímž neustále narušuje hojivý proces kůže pod nimi, a tím mohou vzniknout typické propadlé miskovité jizvičky. Sám mám na obličeji dvě a můj nejmladší syn tři. Do slova do písmene jsme si je tam „v mládí“ vyškrábali.

Plané neštovice jsou naopak velmi nepříjemné a mohou představovat vážné onemocnění s rizikem systémových komplikací v pozdějším adolescentním a dospělém věku. (O průběhu planých neštovic u seniorů jsem nezískal relevantní informace.) Za tím vším nějak stojí vyzrávání našeho imunitního systému a kvalitativně odlišná imunologická reakce na vir HHV-3 v různém věkovém období. Některé zdroje také uvádějí, že po primoinfekci HHV-3 viry v raném dětství a v adolescentním věku vzniká dlouhodobá imunita, která je v obou případech odlišná. Silná a delší imunita vzniká do 2–3 let věku. Později jde již o imunitu spíše slabší. (Ze zdrojů není zcela jasné, zda nejde spíše o imunitu trošku jinou, například jinou v poměru zúčastněné protilátkové a buněčné složky nebo tak něco.) To vše může mít vztah i k efektivitě očkování, ale tyto poznatky teprve přijdou s odstupem let.

Neštovičné dýchánky

Proto je dlouhodobě známé lidové doporučení, které má širokou praktickou reflexi. To doporučení spočívá v tom, že se maminky snaží svá batolata do jejich 2 let cíleně nakazit neštovicemi, aby nemoc prodělala ve věku, kdy proběhne příznivě a zanechá pravděpodobně silnější imunitu. Maminky se navzájem „hledají“ a jak má někde nějaké mrně neštovice, uspořádá se tzv. „neštovičný dýchánek“. Na tomto setkání batolat se již dle tradice různě přendávají dudlíky, lízátka, děti mají „líbací soutěže“ a hry s cílem políbit hlavně nemocné batole a neštovice si úspěšně odnést domů. Reflexe této praxe byla všeobecně příznivá a pediatry doporučovaná, dokud do tohoto systému „lásky a přátelství“ nevstoupilo očkování a zájmy farmaceutického průmyslu. Cituji na tomto místě čtyři protikladné reflexe maminek z diskusních fór na tuto praxi (právě u neštovic):

Nenechala bych nakazit své dítě cíleně nikdy a ničím. Proč? Však se může klidně stát, že se tím nenakazí nikdy v životě. Není nutně dané, že to člověk chytit musí! Tak proč tím trápit zbytečně dítě? A když to chytí, tak to chytí, a je jedno, jestli v roce, nebo v osmi, nebo ve čtrnácti. Průběh to má stejný. Jen to, že malý prcek nemůže pořád nadávat, že ho to svědí a kdesi cosi neznamená, že tím netrpí. Takže za mne ne! Ale jinak je to rozhodnutí každé matky…

Já jsem dostala neštovice v 29 letech a bylo to docela hrozný – teploty kolem 40, neštovice úplně všude. Odrovnalo mě to minimálně na 3 týdny, zanechalo mi to 3 docela hluboké jizvy na obličeji. Je to půl roku a ještě nevybledly (a některé po těle také ne). Přitom můj brácha neštovice jako malý měl, ale já jsem to od něj nechytla. Kdybych měla děti, tak bych chtěla, aby si tím prošly jako malé. Průběh je mnohem mírnější, čím později je mají, tím je to horší. Jsem ráda, že jsem je chytla aspoň před těhotenstvím.

Za mě ano… vím sice, že je hrozné nechat malého nakazit (mám 28 měsíčního syna), ale raději teď, kdyby byl někdo v okolí… měl by sice chvíli trápení, ale zase by to měl za sebou… pak když jsou už v pubertě a náhle je chytí, tak mi dr říkala, že by z toho také mohl být neplodný… sama dr mi doporučila, že když bude někdo v okolí mít neštovice, tak navštívit a odbýt si to brzy…

Mno, já bych ze své zkušenosti nenechala nakazit, mám kluka 4 roky, ten nám to teď donesl domů ze školky, zrovna to byl nějaký agresivnější průběh a pupínků moc a horečky, chudák 2 dny nespal, pupínky měl všude, podpaží, genitálie a opravdu ho to potrápilo, měl spoustu těch pravých, po 14 dnech se osypala i moje čtyřměsíční dcera a začalo to nanovo, tím, že kojím (si myslím) to mělo lehčí průběh, bez teplot, ale pupínků také dost a pod plínou se to blbě hojí a to často větráme, teď už máme jen pár posledních stroupků, sice všichni říkají, že jsme si to odbyli, ale koukat se na děti, jak vám trpí, pro mě byl děs, než takovýhle průběh, radši bych nechala očkovat.

Sekundární infekce HHV-3 – pásový opar

U pásového oparu je zajímavé, že má v populaci poměrně vysokou incidenci (na to, že máme mít všichni imunitu). V Evropě je uváděná incidence 1,2–5,2 na 1000 osob na 1 rok. To může být v populaci ČR zhruba 30 000 případů, ačkoliv jich tolik zdaleka není hlášeno (www.tribune.cz/clanek/25287-herpes-zoster-a-postherpeticka-neuralgie-prevence-a-lecba).

Pásový opar také není onemocnění právě „bezpečné“. Pokud pomineme velké nebezpečí jeho výskytu právě u atopiků (a atopiků tu máme z nějakého záhadného důvodu stále více), mohou tuto infekci doprovázet i závažné komplikace.

Nejčastější lokalizace herpes zoster je na hrudníku a břiše (hlavně v dermatomech Th5–Th12), ale může se vyskytovat i na končetinách nebo hlavových nervech (v distribuci n. trigeminus a n. intermediofacialis). Mezi závažné, ale vzácné komplikace akutního herpes zoster patří různé vaskulopatie (zejména v cerebrální lokalizaci s rizikem iktu), meningitidy a meningoencefalitidy nebo cerebelitidy, myelopatie i radikulopatie.
www.tribune.cz/clanek/25287-herpes-zoster-a-postherpeticka-neuralgie-prevence-a-lecba

Pro bližší informace o pásovém oparu si dovolím vás odkázat na libovolný snadno dohledatelný odborný zdroj, pro účel tohoto článku informace o průběhu této varianty HHV-3 infekce tak významné nejsou.

Otázka vědeckých týmů

Otázka, která dnes visí v polemice každého seriózního vědeckého týmu, jenž se touto problematikou zabývá, by mohla znít třeba takto:

Co se stane s populací, kterou očkujeme proti HHV-3 viru s cílem snížit incidenci planých neštovic zejména v dětském věku s časovým odstupem ve vztahu k: (1) pozdějšímu vzniku planých neštovic v očkované populaci a jejich klinickému průběhu a (2) ve vztahu k pozdější incidenci pásového oparu v populaci a jeho klinického průběhu?

Na tuto významnou otázku dnes totiž především neumíme, protože ještě nemůžeme umět odpovědět. Naše zkušenosti s očkovanou populací nám tuto odpověď totiž neumožňují dát. Jsou příliš krátké. Navíc jsou zde velmi významné právě ty faktory, o kterých jsem již hovořil, že imunitní reakce organismu a obrana proti HHV-3 viru je velmi složitá. Odhadovat si může sice, kdo chce, co chce, ale na dojmologii opravdu nelze stavět medicínu založenou na důkazech.

Líbily se mi v tomto ohledu některé farmakoekonomické studie a jejich „hospodářské“ závěry, které vyjadřují silnou pochybnost o tom, že toto očkování v dětském věku bude společnosti ekonomicky přínosné. Respektive, že úspory nákladů dosažené nižší incidencí planých neštovic v důsledku očkování (nižší náklady na léčbu, méně pracovních neschopnosti, méně opatrování rodiči apod.), budou v budoucnu vykompenzovány právě vyššími náklady souvisejícími s vyšší incidencí a horšími průběhy pásového oparu i planých neštovic u jedinců, kterým selže protilátková ochrana. Ačkoliv rozhodovat by mělo hlavně zdraví a farmakoekonomické studie někdo „nebere“, jde o zdroje informací, které si překvapivě právě proto mohou dovolit „více kritiky“ k očkování, než ostřeji sledované a sporně nezávislé klinické studie placené farmaceutickým průmyslem. (Viz k tomuto nyní na trhu opravdu hezká kniha: Zkorumpovaná farmacie od Bena Golacrea, www.beletrie.eu/knihy/zkorumpovana-farmacie.html.)

Poklesy protilátek – aneb riskujeme jako v nelegální loterii?

Představte si nyní modelově tuto situaci. Jste vrchním ochráncem lidského zdraví v EU. Máte před sebou vakcínu proti HHV-3 viru, která má za sebou 5 let klinických studií. Víte, že je dostatečně účinná, respektive, že do 1 roku ochrání 100 % očkovanců. Víte, že v horizontu pěti let je dostatečně bezpečná. (Respektive, nezjistili jste na studiích 30 000 osob, že vakcína třeba nebezpečná je, pouze vzácněji, než umožnily zjistit klinické studie.) Dále víte, že plané neštovice u malých dětí do 3 let probíhají mírně a „hrozí párem jizviček“. Také víte, že plané neštovice od 12–13 let představují nezanedbatelné zdravotní riziko a přinášejí již v % výrazně více systémových komplikací. A teď vám nějaký novinářský Rejpal položí otázku:

Začneme, pane Veliteli, očkovat děti do dvou let věku, nebo budeme očkovat děti ve věku 10–11 let? Co mu odpovíte?

On ten Rejpal totiž ví, že v této chvíli vůbec nikdo neví (ani vy), jak dlouho protilátky po této nové vakcíně očkovancům vůbec vydrží. Pokud budou klesat (tak jako u mnoha jiných známých vakcín), tak očkováním malých dětí pouze odsunete vznik primoinfekce planých neštovic (nebo snad primoinfekce pásového oparu?) do věku, kdy má tato nemoc výrazně horší průběh a více komplikací (iz v seriálu opakovaně citovaná kauza s poklesy protilátek proti příušnicím v ČR v letech 2009–2012). Budete tomu přitom muset veřejně říkat ochrana veřejného zdraví a říct to tak, aby si nikdo nevšiml, jak strašně vám přitom smrdí z úst. Potřebujete to zkrátka nějak „rozjet“ a reagovat až v průběhu podle toho, co se s masami vašich očkovanců (kteří si to celé v dobré víře ve šťastné zítřky sami platí) bude postupně dít. On ten Rejpal totiž možná nebude mít pravdu a vy jednou slavně „zvítězíte“ s dlouhodobě protektivně účinnou vakcínou proti HHV-3 virům.

Varilrix

Přesně tyto nutné a de facto povinné kritické pochybnosti vědecké obce se podepsaly pod schválené indikace prvních vakcín proti planým neštovicím. Podívejte se společně se mnou na aktuálně platný text SmPC (schváleném souhrnu informací o přípravku) „živé“ monovakcíny proti planým neštovicím Varilrix a zamysleme se alespoň nad některými jeho pasážemi (dostupné z www.sukl.cz).

Terapeutické indikace (Varilrix)

Zdraví jedinci

Varilrix je určený k aktivní imunizaci zdravých jedinců proti varicelle od věku 9 měsíců.
Doporučuje se očkovat zdravé, k infekci vnímavé jedince, kteří jsou v blízkém kontaktu s pacienty, u nichž lze předpokládat, že by varicella mohla mít těžký průběh. Cílem očkování je snížení rizika a přenosu infekce divokým kmenem varicelly na tyto osoby. Za osoby v blízkém kontaktu jsou obvykle považováni rodiče, sourozenci a ošetřující zdravotnický personál pacientů ohrožených infekcí.
* * *
V předchozí studii specificky navržené k hodnocení účinnosti jedné dávky vakcíny Varilrix byly sledovány po dobu přibližně 2,5 let po očkování děti ve věku 10 až 30 měsíců. Protektivní účinnost proti běžným klinickým případům varicelly (30 vesikul) byla 100% a proti jakémukoli sérologicky potvrzenému případu varicelly (nejméně 1 vesikula nebo papula) byla 88% (95 % CI: 71,0–95,2 %).
Účinnost jedné dávky vakcíny Varilrix byla předpokládaná u různých souborů (epidemie, studie případů a kontrol a databázové studie) a pohybovala se v rozmezí od 20 do 92 % proti jakémukoliv onemocnění varicellou a od 86 do 100 % proti středně těžké až těžké formě nemoci.
* * *
6 týdnů po očkování dětí ve věku 9 měsíců až 12 let byla po podání jedné dávky zjištěna metodou imunofluorescence (IFA) sérokonverze u více než 98 % očkovaných. U dětí očkovaných jednou dávkou ve věku 12–15 měsíců přetrvávaly protilátky nejméně 7 let po očkování.
U jedinců ve věku 13 let a více byla 6 týdnů po očkování druhou dávkou měřená metodou IFA sérokonverze u 100 % očkovaných. Jeden rok po očkování byly všechny vyšetřené osoby stále séropozitivní.

Komu a proč Varilrix?

Zcela zásadní moment představuje obsah odborného doporučení k očkování. První věta nás informuje, že Varilrix je určený k aktivní imunizaci zdravých jedinců proti varicelle od věku 9 měsíců. A tady už musíte znát některé úřednicko-farmaceutické triky. Tato věta totiž neříká, že Varilrix je „vhodný“ pro všechny tyto jedince. Je jim pouze určený – tedy píchá se právě do nich. Odpověď na otázku: Proč se do nich píchá? stojí mimo tuto větu. Tento rozdíl téměř jistě nepostřehnete, pokud si na to nedáte pozor.

Pokud by tomu bylo jinak a Varilrix byl vhodný pro všechny jedince od věku devíti měsíců, poté by byl úplně zbytečný druhý odstavec. On ale zbytečný není. Právě on nám odpovídá na otázku proč tyto jedince očkovat a z toho vyplývá i kdy. Doporučuje se očkovat zdravé, k infekci vnímavé jedince, kteří jsou v blízkém kontaktu s pacienty, u nichž lze předpokládat, že by varicella mohla mít těžký průběh. Cílem očkování je snížení rizika a přenosu infekce divokým kmenem varicelly na tyto (vůči varicelle rizikové) osoby. Za osoby v blízkém kontaktu jsou obvykle považováni rodiče, sourozenci a ošetřující zdravotnický personál pacientů ohrožených infekcí.

Oním odborným rozumným medicínským cílem očkování zdravých jedinců proti varicelle je totiž ochrana vašich „rizikových příbuzných“. Varicella představuje riziko pro rizikové jedince, kteří nemají proti varicelle imunitu a navíc nemohou být sami očkováni! Jejich zdravé rodinné příslušníky poté očkujeme, aby nepřinesli plané neštovice domů. A z toho vyplývá mnoho dalších logických skutečností: Například, že je úplně zbytečné očkovat zdravé rodinné příslušníky u takových rizikových osob, které chodí běžně do jiných početných kolektivů (škola, školka, lidnatá zaměstnání apod.) Těmito filtry poté vyfiltrujeme několik tisíc možná deset tisíc zdravých osob, které bychom měli očkovat proti neštovicím, ale už nikoho dalšího. (To je po čertech špatná vyhlídka pro byznys a marketing Varilrixu.)

Pokud už máme riskovat zdraví zdravých dětí tím, že je očkujeme už jako malé, a že tak mohou dostat neštovice v pozdějším věku s mnohem vyšším rizikem systémových komplikací, poté to musíme odůvodnit „rizikovým jedincem“ v rodině. To odůvodnit ostatně lze a pak je to fér.

Milé maminky, zeptal se vás snad někdy pediatr, který nabízel vašemu mrněti očkování Varilrixem, na to, zda máte v rodině rizikového jedince? Já jsem se s touto zkušeností u svých známých a kamarádů dosud nepotkal ani jednou jedinkrát.

Ono by to ale mělo fungovat ještě jinak. Pediatr, který léčí onoho rizikového jedince, si k sobě pozve celou jeho rodinu a v zájmu svého pacienta jim nabídne očkování proti varicelle. Ostatně je to jejich dítě a příbuzný a měli by to chtít pro něj udělat.

Pokud by praxe v terénu fungovala podle schválených terapeutických indikací a doporučení, mohli bychom společně asi zajít rovnou na marketingový pohřeb Varilrixu. Proto je nutné udělat něco jiného. Napsat tyto skutečnosti co možná nejméně zřetelněji (povedlo se), aby – to kdyby přeci jen náhodu padla kosa na kámen – byly státní orgány a odborné medicínské autority z obliga, protože schválené indikace jsou OK. S ohledem na aktuální stav vědeckého poznání rozhodně SmPC vakcíny Varilrix netvrdí, že očkování touto vakcínou je vhodné pro každého od věku devíti let měsíců. (A budou mít ti fiškusové pravdu! – Netvrdí.)

Čtverný backflip

Takový trik ale není příliš bezpečný pro farmaceutické výrobce vakcín. Jde jen o to, kdo si s tou gramatikou SmPC a jejími medicínskými souvislostmi bude chtít pohrát. V současné době se proto rozvinul trik úplně jiný a tomuto triku budu ještě věnovat nejméně jeden samostatný díl seriálu. Je to trik zvaný „POLYVAKCÍNA“. Polyvakcíny představují oproti monovakcínám „tisíce“ výhod pro efektivní marketing a odbyt – a pro zamlžování neúčinnosti i nežádoucích účinků. Mnohé z těchto výhod dle mého názoru netušíte a neznáte. Je to přímo extraliga manipulace a klamání tělem. Dnes si přiblížíme trik, který s nadsázkou lze nazvat čtverný backflip. Jeho autorem je věru „ostrý jezdec“ – Priorix tetra.

Podstata tohoto triku je velmi jednoduchá. K monovakcíně, jejíž schválená terapeutická indikace je v podstatě raritní a odborné doporučení, pokud nemá nestoudně popírat stav prokazatelného vědeckého poznání, musí být restriktivní a střídmé, přidejme další všeobecně přijatelnější a užitečnější valence. Nestarejme se nyní o obsah takové kombinované injekce, ale podívejme se na to, co nám to udělá s obsahem schváleného SmPC?

Terapeutické indikace

Vakcína Priorix-Tetra inj. stříkačka je určena k aktivní imunizaci dětí ve věku od 11 měsíců života do 12 let včetně proti spalničkám, příušnicím, zarděnkám a planým neštovicím. Za zvláštních okolností lze zvážit možnost očkování dětí ve věku 9 až 10 měsíců. Viz bod 4.2. Poznámka: očkování vakcínou Priorix-Tetra inj. stříkačka se má provádět na základě oficiálních doporučení.

Pokud máte nyní pocit, že něco zcela zásadního z SmPC vakcíny Priorix-Tetra oproti SmPC vakcíny Varilrix zmizelo – tak vás mohu ujistit, že to není pouze váš pocit.

Z tohoto textu se už nikdy nedozvíte a nemůžete dovtípit (ani argumentovat u soudu), že čtvrtá valence této vakcíny není vůbec vhodná pro zdravé děti, respektive je jim sice určená, ale nikoliv pro jejich vlastní blaho. Je určená pro nepřímou ochranu rizikových jedinců, o čemž se už nedozvíte ani slovo. Jak se tohle přihodilo?

Přečtěte si: Kdy je očkování pro jedince vlastně přínosné?

Každá valence má totiž své vlastní odborné doporučení. A čím víc takových doporučení dáte dohromady, tím větší zmatek by byl v textu SmPC. A aby se to všem nepletlo, nahradíme konkrétní odborná doporučení a terapeutické cíle u polyvakcín (pro přehlednost) naprosto ideální prokomerční fabulací: Očkování … se má provádět na základě oficiálních doporučení. Tak! A kde ta oficiální doporučení jsou? Respektive kde je oficiální doporučení očkovat zdravé děti proti neštovicím pouze v případě rizikového jedince v rodině? Mnoho oficiálních doporučení jsem asi slyšel například v médiích od známého tria PCC: Prymula–Chlíbek–Cabrnochová. Něco od pana Maďara či pana Nováka. Občas si přihodí i pan Beran. No a něco vám určitě oficiálně doporučí i váš oficiální pediatr. Res officialis – Res publica!

Kdysi dříve jsem se pokoušel u jiných vakcín a jiných nemocí dělat si srovnávání oficiálních doporučení k očkování u nás a v některých vyspělých členských státech EU. Nejsem však polyglot a dost jsem se tím potrápil, až jsem toho vlastně záhy zanechal. Ty rozdíly jsou však někdy evidentní a velmi výrazné. To je tedy onen čtverný backflip. – Vygumovat z právně vymahatelné dokumentace o vakcínách jejich kritické racionální terapeutické indikace a zanechat jen prokomerční břečku. U monovakcín to jde sice také, ale mnohem obtížněji by se to vysvětlovalo před uvědomělou odbornou veřejností a kritikou.

Čtěte dále: Očkování a reklama: Jak ze sedmdesáti procent udělat sto

Kritika mé osoby

Za tyto a podobné závěry, které jsem na adresu jednoho z nejneužitečnějších očkování současnosti (dle mého názoru jím je očkování malých dětí do 3 let proti varicelle) již vícekrát prezentoval, jsem si vysloužil obrovskou kritiku. Kritiku i od lidí, které nepovažuji za zaujaté k dané věci. Velmi obtížně jsem jim musel vysvětlovat, kde má toto restriktivní doporučení vlastně svůj medicínský původ. Nevěřili mi, co všechno vlastně o očkování proti varicelle vůbec nevíme a pro co všechno nemáme vůbec žádné vědecké důkazy. Vhodnost očkování malých dětí do 3 let proti varicelle je v současnosti jen velká hypotéza. A proto tomu musí odpovídat náš exaktní přístup v praxi.

Pokud si dnes položíme otázku, jak bude probíhat jednou infekce pásového oparu u očkovanců proti varicelle, tak si musíme odpovědět, že to zatím nevíme. Co nám jednou udělá očkování proti varicelle u 2–5 % nestandardně reagujících atopiků? Ochrání je nebo budou mít na jednotkách intenzivní péče s těmito seniory jednou pěkný vítr? To nevíme. Nevíme toho totiž zatím příliš mnoho o imunitních pochodech kolem podivné dvojnemoci varicella-zoster. Víme pouze, že současnými vakcínami dokážeme dočasně na 7–11 let vytvořit nějaké protilátky. A pokud nám někdo už napíše, že: Varilrix: Protektivní účinnost proti běžným klinickým případům varicelly (30 vesikul) byla 100% a proti jakémukoli sérologicky potvrzenému případu varicelly (nejméně 1 vesikula nebo papula) byla 88% (95 % CI: 71,0–95,2 %), měli bychom z toho možná pochopit, že ona 100% účinnost vakcíny proti běžným případům planých neštovic neznamená, že 100% neonemocníte, ale že vám-očkovaným pouze na 100 % nevyraší 30 pupenců, ale třeba méně. Tohle je pro změnu zase dvojitý Rittberger. Odpíchnout se od něj už ale musíte sami.

Ne každého kritika jsem dokázal přesvědčit. K tomuto tématu schází hodně informaci oběma stranám sporu. Nicméně mám z těchto diskusí jednu velmi krásnou příhodu, o kterou bych se chtěl na tomto místě podělit.

Systém nemůže selhat… když selhává

Jeden člověk označil tento způsob mé argumentace ve vztahu k očkování proti planým neštovicím za demagogii. Nedalo mi to, se mu neozvat. Můžu se mýlit, plést, můžu být určitě „vedle jak ta jedle“, ale demagogie je účelová manipulace. A stran účelu se skutečně cítím být poměrně v pořádku. Nemám a necítím žádnou potřebu vás především přesvědčit o svém názoru. (Nic pozitivního mi z případného opaku totiž spíše nekouká.)

Tento člověk, znalý farmacie, v soukromé korespondenci vyjádřil svůj názor, že systém současné medicíny a její organizace nemůže takovým způsobem selhat, abych měl v tomto případě pravdu. A pak něco kouzelného dodal (čte totiž občas tento seriál). Dodal, že naopak s tím očkováním proti HPV se mnou souhlasí.

Pokud si dnes dáme do souvislostí to, co všechno muselo selhat v systému současné medicíny za modelového předpokladu, že máme oba s kolegou s tím očkováním proti HPV pravdu, tak se tomuto odborníkovi musím upřímně divit, že zcela totéž vylučuje u očkování proti planým neštovicím.

Respektive, poukazuji tím na něco jiného a velmi důležitého. Ať se již všichni nezávislí tváříme nezávisle a racionálně jak chceme, přeci jen naše názory stále silně ovlivňují předsudky, předpoklady, emoce a mnohé neověřené názory natolik, že se neubráníme určité vnitřní kontroverzi být vůči některým vakcínám a očkování zkrátka kritičtější či liberálnější než vůči jiným. Obávám se, že se tohle nemůže vyhnout žádnému textu, tedy ani tomuto seriálu.

Čtěte dále: Vakcinace proti HPV je očkování proti hlouposti 

Finále

Takže očkovat nebo neočkovat proti planým neštovicím malé zdravé děti do 3 let? Domnívám se, že odpověď na tuto otázku má mít pro všechny dvě písmena a jen opravdu velmi vzácně může mít tři. Podívejte se na lůžka marodů v rodině, jestli tam to třetí písmeno náhodou nenajdete.

17 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 15. 8. 2016 23:10