Intenzivní zemědělství zhoršilo kvalitu potravin

Autor: Isifa.cz

Jedovaté ovoce a zeleninu opravdu nejíme, ale chemie by mohlo být na polích méně. Navíc průmyslově a za pomoci chemických přípravků pěstované produkty již dávno neobsahují to, co dříve.

Je to pořád stejná písnička – ekologicky zaměřené organizace šíří mezi spotřebiteli zprávy o tuzemském ovoci, zelenině a hospodářských plodinách zamořených chemickými látkami, kterými pěstitelé ošetřují v průběhu růstu svou produkci a které kupujeme na našem trhu. To naopak zcela vylučují konvenční zemědělci a kontrolní a dozorové orgány. Realita je však jiná – jedy zamořené potraviny z našich polí v míře, která by mohla mít negativní důsledky na naše zdraví, samozřejmě nejíme, na druhou stranu je ale pravda, že nechemické a k přírodě šetrnější ošetřovací přípravky by se mohly i u nás používat více.

Za vším hledej… peníze

Že se tak téměř neděje, je dáno hlavně ekonomikou rostlinné produkce – chemické přípravky jsou prakticky ve všech svých variantách levnější než nechemické biologické přípravky. Mimo jiné právě proto, že jsou používány daleko častěji. To si uvědomuje i Evropská unie, která v roce 2009 vydala směrnici, jejímž cílem je chemické zatížení zemědělských produktů, ale zejména půdy, ve které se pěstují, snížit.

Tato směrnice, známá jako Integrovaná ochrana rostlin (IOR), musí být závazně dodržována i v ČR, a to od počátku letošního roku, přičemž pěstitelům za její nedodržování hrozí finanční postih. Tím by měli být donuceni k omezení používání chemických pesticidů. Což se ale děje v míře velmi malé.

Obdobně jako kdysi v případě podmínek dodržování správné zemědělské a environmentální praxe (GAEC) stanovila tuzemská legislativa podmínky k dodržení IOR pro naše zemědělce velmi vstřícně, takže je pro drtivou většinu pěstitelů není problém dodržet, aniž by cokoli měnili na doposud využívaném spektru ošetřujících přípravků. To anonymně potvrzují všichni, a dokonce i konkrétní zemědělci, kteří podmínky IOR dodržují, ale stávajícím systémem, který vytvořil a který má kontrolovat Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) se cítí podvedeni. Ústav navíc v prvním roce platnosti podmínek IOR neudělil jedinou sankci, kromě toho není zřejmé, jaký systém sankcí bude za nedodržování snižování chemického zatížení hospodářských rostlin a půdy fakticky uplatňován. Sazebník neexistuje – i když za podmínek, kdy se do systému „vejdou“ všichni, vlastně ani není potřeba.

Chemie se koncentruje v půdě

Nemá asi smysl rozebírat váhu a strukturu všech dvaceti kontrolovaných zásad, nicméně přece jen jedna poznámka – možnost „nahnat“ si potřebných 120 bodů z maximálních 350 na různých školeních a seminářích, jak je systém svými (oprávněnými) kritiky popisován, není upřímně řečeno, zas tak zásadním problémem. Tím je spíše skutečnost, že žádné z opatření IOR se netýká veškeré obhospodařované půdy (maximálně 75 procent) a tím, že i při dodržení „nejměkčí“ varianty příslušného kritéria pěstitel nějaké body získá. Samostatnou kapitolou je pak kontrola dodržování pravidel ze strany ÚKZÚZ.

Ačkoli je obecně kritizován možný negativní vliv přílišné chemie na polích na lidský organismus, je fakticky největším problémem nedodržování IOR negativní vliv postupné koncentrace chemických látek v půdě. Tím mimo jiné rostou rizika erozí, povodní, such a nižších hektarových výnosů z polí, kde je chemie nepochybně „více než malé množství“. 

U potravin je riziko při nadstandardní konzumaci

Naopak rizika pro spotřebitele se (zatím) spíše emotivně přeceňují. Obsah nežádoucích reziduí (pozůstatků) chemických látek v potravinách a zemědělských surovinách je předmětem hodně detailního monitoringu, a z oficiálních dat po řadu let nevyplývá žádné fatální ani časté (jde obvykle o zlomky procent v celoročních statistikách) ohrožení spotřebitele nadlimitním obsahem monitorovaných látek.

Samozřejmě je riziko vyšší u nijak dále nezpracovávaných zemědělských produktů, což je hlavně čerstvé ovoce a zelenina, na druhou stranu různá šetření v minulosti prokázala, že taková zelenina ze zahrádky, nijak chemicky neošetřovaná, může představovat například co do obsahu dusičnanů pro spotřebitele větší problém. Především pak u takových druhů zeleniny, jejichž jedlá část se nachází v bezprostředním kontaktu se zemí, což je hlavně salát, zelí, veškerá listová zelenina, špenát, ředkvičky či červená řepa. Dusičnany se přitom v těle rozkládají na dusitany a mohou se měnit na rakovinotvorné nitrosaminy nebo oxidy dusíku, které se váží na hemoglobin a způsobují omezený přenos kyslíku v krvi, což může v případě kojenců způsobit i smrt. Samozřejmě při velkých koncentracích, která je možná jen při intenzivní konzumaci stejného typu příslušné zeleniny. Více než dusičnany v zelenině ale škodí lidem dusičnany přítomné ve vodě. Což je konec odbočky k chemii v půdě, protože ta se samozřejmě do vody touto cestou dostává…

Pokud se týká pak chemických pozůstatků v potravinách, které prošly tepelným zpracováním nebo jinými technologickými procesy, je příslušné riziko většinou nižší. Respektive – skutečné riziko může nastat opět při opakované nadstandardní konzumaci produktů, v nichž sice není překročena míra povolené koncentrace rizikových látek, ale kdy se takové látky postupně, téměř „po atomech“, v lidském organismu nakumulují.

Intenzivní zemědělství zhoršilo kvalitu potravin

To ale neznamená, že je vše v pořádku. Podmínky dodržování IOP v ČR totiž minimálně nenaplňují záměr směrnice, které EU v roce 2009 přijala, nebo jej naplňují způsobem, který žádoucí změnu trendu nenastolí. To může v praxi, stejně jako u zmíněných GAEC, vyústit pouze v jediné – podmínky se budou muset zpřísnit, avšak ne v domácí režii, ale vnějším zásahem EU. ČR tak bude opět vypadat jako nepříliš důvěryhodný partner při dodržování stejných podmínek na jednotném evropském trhu.

K celému problému je nicméně třeba dodat to, na co se obvykle v záměrech chovat se lépe k životnímu prostředí i svému zdraví při jejich obhajobě zapomíná – totiž, že méně chemie na polích v praxi znamená zdražení zemědělské a potažmo části potravinářské produkce. Výhodou je ale zase kvalitnější produkt.

Průmyslově a za pomoci chemických přípravků pěstované produkty totiž již dávno neobsahují to, co dříve. Podle nedávných výzkumů díky tomu ztratily některé druhy zeleniny většinu pro tělo příznivých látek, například taková brokolice za posledních 50 let ztratila zhruba 75 procent původního obsahu draslíku, který posiluje zuby a kosti, stejné výše dosáhl i úbytek hořčíku u mrkve, u špenátu se pak snížil obsah železa v průměru o 60 procent. To vše je podle vědců důsledkem intenzivního zemědělství, kterému se podařilo již zcela vyčerpat z půdy žádoucí stopové prvky, přičemž opětně se všechny původní minerály prostřednictvím hnojiv do půdy nevracejí. Otázka je tak vlastně trochu jiná – ne, jakých látek je v produktech pěstovaných za pomoci chemie v rostlinách zbytečně hodně, ale které jsou v nich obsaženy vůbec…

Což znamená, že ušetřit za levnější a jen potenciálně rizikovější potraviny či zemědělské produkty se dlouhodobě nevyplácí. Již zmíněné riziko postupné koncentrace látek z produktů, které byly více než je nutné v průběhu své existence zatíženy chemickými látkami, totiž obvykle vede k vyšším nákladům na zdravotní péči v další fázi života jedince, navíc obvykle ve fázi, kdy se mu postupně krátí finanční prostředky. I proto je vhodné IOR dodržovat a za kvalitnější potraviny si následně připlatit.

3 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 27. 12. 2014 15:58