Aspergerův syndrom: proč si někteří lidé nerozumí s ostatními?

Albert Einstein, Isaac Newton, Carl Jung, Mark Twain a další… Co mají společného kromě toho, že se stali hvězdami ve svém oboru? Tvrdí se o nich, že mohli trpět Aspergerovým syndromem.

Prý právě kvůli Aspergerovu syndromu (AS) byli podivínové, nerozuměli si s okolím a byli nezdravě zaujati určitými věcmi nebo zájmy. Leckdy sami sebou. Se zpětnými a mnohdy ničím nepodloženými diagnózami se v současné době doslova roztrhl pomyslný pytel. Těžko posoudíme, zda tyto osobnosti skutečně právě touto poruchou osobnosti trpěly. Dnes už je nikdo nemůže vyšetřit. A důkladné vyšetření je prvním krokem ke správné diagnostice této poruchy a zejména navazující vhodné péči.

Určitě jste se ve svém životě setkali s někým, kdo na své okolí působil zvláštním dojmem. Možná se o něm přímo říkalo, že je podivín, anebo dostal i mnohem nelichotivější přezdívky. Třeba proto, že se držel stranou ostatních a neměl prakticky žádné kamarády. Když už se rozhodl pro komunikaci, nebylo to s ním vůbec jednoduché. Například klidně odešel uprostřed řeči a bez rozloučení.

Přečtěte si: Normální autistický film: Fascinující svět „jiných“

Zřejmě nikoho nenapadlo, že dotyčný člověk není jen obyčejný mimoň, ale že jeho odlišné chování může být způsobeno určitým handicapem. Například právě Aspergerovým syndromem, který patří mezi poruchy autistického spektra. „Diagnostické kategorie autismu a AS byly dle amerického systému zrušeny, zůstala jen jedna diagnostická kategorie poruchy autistického spektra. Očekává se, že evropský systém se s největší pravděpodobností vydá stejnou cestou někdy kolem roku 2018. Aktuálně můžeme říci, že Aspergerův syndrom je autismus u osob, které jsou verbálně zdatné a jejichž vývoj řeči nebyl výrazně opožděný. Zde ale rozdíly končí. I u osob s Aspergerovým syndromem a dobrým intelektem může být průběh poruchy těžký a sociální dopad závažný, a naopak některé osoby s autismem se mohou dokázat zařadit do života velmi úspěšně,“ vysvětluje psycholožka Kateřina Thorová z Národního ústavu pro autismus (NAUTIS).

Nerozumím ti…

Tuto vývojovou poruchu způsobuje dysfunkce určitých částí mozku. Kvůli ní má takto postižený jedinec velké problémy s okolím. Velmi obtížně se socializuje a navazuje vztahy, problémy mu dělá také komunikovat s ostatními. Mnohdy nedokáže pocity druhých nejenom pochopit, ale ani sám vyjádřit své vlastní emoce. Potíže má přitom jak při rozhovoru, tak i v rovině neverbální komunikace. Mimoslovní projevy, tedy takzvanou „řeč těla“, není u druhých schopen rozluštit. Často si je vědom své určité bezmocnosti, a tak případná neadekvátní reakce je vlastně obranou. Například hlavně děti se zařídí podle starého dobrého pravidla o tom, že nejlepší obrana je útok, a reagují agresivitou. Jiné se raději stahují do sebe. Obojí mnohdy vede k naprostému vyloučení z kolektivu nebo i šikaně.

Toto onemocnění je mnohem rozšířenější, než by se mohlo zdát, a je také mnohem častější než klasický autismus. Mohlo by se zdát, že jeho výskyt je na vzestupu. Problém je však jinde. Není tomu tak dlouho, co lékaři nebyli dostatečně informovaní, a proto docházelo k diagnostikování Aspergerova syndromu jen v některých případech. Nyní je situace jiná. K odhalení této vývojové poruchy dochází většinou již u dětí, nejpozději na prvním stupni základní školy. Trpí jí ve větší míře chlapci než dívky, a to v poměru 8:1.

Vyslovit diagnózu je možné i v dospělosti

Nicméně i když je v současné době Aspergerův syndrom diagnostikován již v dětství, neznamená to, že by byl přítomen jen v tomto období. „Počet osob, které žádají o diagnózu v dospělosti, každoročně roste. V současné době stojí o diagnostiku v našem středisku okolo stovky dospělých osob ročně. Bohužel stále přetrvává i mezi některými odborníky mylné přesvědčení, že poruchy autistického spektra jsou vázané pouze na dětství a v dospělosti vymizí. Lidé žádají diagnózu v dospělosti kvůli přístupu k cílené a adekvátní pomoci a práci s vlastní identitou. Jednoduše řečeno chtějí vědět, co je příčinou jejich pocitu jinakosti a obtíží v sociálních vztazích,“ připomíná Kateřina Thorová.

Přes všechen pokrok a obeznámenost odborníků s tímto problémem není však rozpoznání Aspergerova syndromu jednoduchou záležitostí. Je nutné ji odlišit od jiných, podobně se projevujících poruch chování, například ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou). Ne všichni lidé s Aspergerovým syndromem jsou na tom stejně. Míra jeho závažnosti bývá rozdílná. Některé mírné formy na první pohled nejsou patrné, jiné jsou tak závažné, že je třeba velmi intenzivní terapie a nezřídka i podpory v podobě osobní asistence.

Neobvyklé zájmy i schopnosti

Poruchu popsal poprvé v roce 1944 rakouský pediatr Hans Asperger (1906–1980), po kterém získala také své jméno. Někteří z jeho dětských pacientů vykazovali neobvyklé chování. Nebyli schopni fungovat v kolektivu navzdory tomu, že jejich inteligence nebyla nijak postižena. Právě naopak, mnozí lidé s Aspergerovým syndromem mají nadprůměrný intelekt a bohatou slovní zásobu. Jako děti se mohou naučit rychle číst a psát, později jsou schopny citovat obsáhlé texty, bravurně hrát šachy anebo spočítat z hlavy složitý matematický příklad.

Při komunikaci ale neumí dát najevo, že je rozhovor s druhými pro ně příjemný, že je téma konverzace zajímá. Stejně tak nedokážou pochopit, kdy je vhodné do rozhovoru vstoupit anebo jak vhodně reagovat v dané situaci. Stává se pak, že díky své neschopnosti empatie mohou druhé zranit nebo urazit anebo působit arogantním a sebestředným dojmem. Dokážou neuvěřitelně dlouho hovořit o svých vlastních zálibách, aniž by jiné pustili ke slovu anebo se přesvědčili, že je nenudí. Zejména s přibývajícím věkem se pak zájmy těchto lidí stávají velmi poměrně specializované, nebo aspoň ne takové, jaké má většina lidí.

Lidé s Aspergerovým syndromem a rodinný život

Pokud si neumíte představit, jak asi může dospělý jedinec s Aspergerovým syndromem vypadat, pak si vzpomeňte na Dr. Sheldona Lee Coopera z amerického seriálu Teorie velkého třesku. Jeho chování by této poruše odpovídalo. Ano, z dětí s touto poruchou vyrůstají stejně handicapovaní dospělí. Jak se to projevuje například na schopnosti založit rodinu a vychovávat děti?

„Osoby, které mají mírnější variantu poruchy, mohou být velmi laskavými, oddanými a milujícími rodiči či prarodiči, ale existují i rodiče s Aspergerovým syndromem, kteří trpí poruchami osobnosti a jejich soužití s rodinou je někdy více než problematické. Řada lidí s AS se neožení a nemá děti, buď totiž nechtějí, nebo nedokážou najít partnera pro dlouhodobý vztah,“ objasňuje Kateřina Thorová.

Z Aspergerova syndromu se nelze vyléčit. Je možné jej ale zvládnout vhodnou léčbou. Ta zahrnuje psychoterapii a ke zvládnutí přidružených symptomů se využívají léky, ovlivňující například úzkost nebo deprese.

Podpora hodně pomáhá

Psycholožka dodává, že důležitá je také podpora okolí. A to jak u dětí, tak u dospělých: „Znalost příčin a porozumění důvodům jejich chování je prvním krokem k účinné podpoře dětí s AS. Dětem s touto poruchou je třeba pomáhat, aby byly úspěšné v procesu vzdělávání, dokázaly využít schopnosti, se kterými se narodily, dovedly navazovat sociální vztahy, netrpěly pocity osamělosti, neschopnosti a neocitly se v sociální izolaci. Především musíme rozumět podstatě autismu, to nám často pomůže správně odhadnout, proč se dítě chová určitým způsobem. Víme, že musíme větší pozornost věnovat vysvětlování a nácvikům sociálních situací a komunikace, je nutné vysvětlovat pravidla sociálního chování, rozvíjet porozumění emocím, jejich vlastním i u druhých lidí, a také je učit, že existují různé výjimky. Není to jednoduché, ale ani nemožné. Světu neurotypických (běžně uvažujících) osob vládne v sociálním chování přirozené nadání a intuice, světu osob s autismem analytické myšlení a učení.“ 

Několik set dětí ročně

„Podpora osob s autismem by měla přicházet ve všech věkových kategoriích podle individuální potřeby. Někteří dospělí lidé s AS potřebují podporu při hledání a udržení zaměstnání, v partnerských vztazích, někdy potřebují poradit ve své rodičovské roli. Jindy řeší psychické obtíže, které mohou mít právě souvislost s diagnózou Aspergerova syndromu, potřebují proto odborníka se znalostí této problematiky,“ uzavírá tato odbornice a jedna ze zakladatelek Národního ústavu pro autismus v Praze.

A co vlastně způsobuje Aspergerův syndrom? Přesné příčiny jeho vzniku zatím známy nejsou. Odborníci berou v úvahu jako možnou příčinu poškození mozku dítěte při porodu anebo těhotenství, případně nedlouho po něm. Nevylučují ani vliv specifických virových nebo bakteriálních infekcí (podle prof. Flégra např. toxoplasmóza zvyšuje pravděpodobnost celé řady závažných nemocí včetně autismu, pozn. red.) a uvažují také o možnosti genetických dispozic. V České republice se s Aspergerovým syndromem každoročně narodí několik stovek dětí.

Odborná spolupráce:

PhDr. Kateřina Thorová, Ph.D.

Psycholožka, metodická ředitelka odborných programů Národního ústavu pro autismus, z.ú. (NAUTIS)

Jako první v ČR se specializovala na práci s dětmi s poruchami autistického spektra. Je jedním ze zakladatelů Národního ústavu pro autismus (NAUTIS), dříve APLA Praha. Autorka řady odborných článků a publikací. Věnuje se přednáškové a supervizní činnosti ve zdravotnických, sociálních i vzdělávacích zařízeních. Podílí se na řadě projektů a grantů, které se snaží zlepšit situaci lidí s pervazivními vývojovými poruchami v ČR i v zahraničí. Za nastavení modelu systémové péče o osoby s autismem, který NAUTIS realizuje a prostřednictvím osvěty, vzdělávacích programů a partnerské spolupráce předává do dalších regionů ČR a do zahraničí, získala členství v mezinárodní organizaci Ashoka, která vyhledává a sdružuje po celém světě nejvýznamnější sociální inovátory.

14 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 28. 11. 2016 12:18