Proč chlapy baví chodit na ryby?

Autor: SXC

Je to záhada, nad kterou žena může jen kroutit hlavou: co probůh žene chlapa, aby dobrovolně vstal ve tři ráno, popadl pruty a vyrazil do deště sednout si na břeh rybníka?

Neexistuje žádný český televizní pořad o vyšívání, batice a dalších ručních pracích, zumbě, umění vykládat karty či třeba o kursech malování. Ženské koníčky jako by pro svět televize neexistovaly. Zato jsou hned dva pořady o rybách. Po Jakubu Vágnerovi, z něhož se už stala národní celebrita jen díky chytání ryb a jehož tvář shlíží momentálně z mnoha billboardů podél silnic, vtrhl na české obrazovky další slavný rybář, herec Rudolf Hrušínský. A to se ještě na kanálech kabelových televizí dají naladit zahraniční rybářské pořady.


Autor: SXC

Statistika Českého rybářského svazu říká, že jen za posledních pět let bylo u nás vyloveno 12 miliónů 447 tisíc a 733 kusů ryb. To je nepředstavitelné číslo. Dokonce existují i dětské rybářské tábory (poměr dívek a chlapců: 1 ku 15).

Čím to, že zrovna svět ryb muže tak fascinuje? Zvlášť, když řada z nich jsou takzvaní sportovní rybáři, tedy ti, kteří svůj úlovek nenesou jako trofej smažit domů na pánev, ale vrátí rybu zpět do vody. Proč to ty muže tak baví?

Ježišmarjá, co je to za otázku?! Protože tam nejsou ženský, přece!“ zareagoval okamžitě přerovský rybář Ladislav Mikša. Pak se však zamyslel víc, a vyjmenoval všechny své soukromé důvody, proč ho to už dvacet let tolik táhne k vodě:

  • můžu tam kouřit bez omezení, bez výčitek a bez okřikování
  • můžu si přemýšlet, nad čím chci, a nikdo mě neruší
  • nebo naopak nemusím myslet na nic a reagovat na nikoho, což je po týdnu pracovního stresu a kolotoče požadavků prostě super
  • nemusím dělat nic, pro co se zrovna nerozhodnu sám; leda když se pohne splávek
  • odpočinu si od rodiny
  • u vody je ticho, respektive jsou to úplně jiné zvuky, než jaké člověka ruší celý týden ve městě
  • když se vrátím domů, jsem spokojený, i když nic nechytím, a mám pocit, že zase můžu fungovat
  • pocit, když něco chytím, je nepopsatelný a nesdělitelný, to prostě nikdo jiný než rybář nepochopí
  • a taky: horké kafe z termosky v lezavém ránu nebo jako odměna za úlovek chutná neuvěřitelně dobře…

Čtěte také: Není nad čerstvé ryby

Další rybáři, jichž Český rybářský svaz eviduje několik tisícovek v každém kraji, by jistě snesli řadu dalších osobních argumentů. Pořád to ale nevysvětluje, proč zrovna rybaření patří mezi nejoblíbenější sporty českých mužů. A to přesto, že finanční náročnost tohoto koníčku je srovnatelná s golfem, který nepatří mezi levné záliby.

Rybaření není zrovna laciný koníček

Jen jeden rybářský prut vyjde na dva tisíce, naviják stojí stejnou sumu… neznám rybáře, který by měl jen jeden prut, obvyklé jsou tři, ale i čtyři pět prutů,“ říká Roman Cílek, majitel obchodu s rybářskými potřebami.


Autor: SXC

Kromě prutu, který může hravě přijít i na šest tisíc korun, a navijáku jsou součástí základního vybavení čelovky, váhy a měřiče, síta, nože, splávky, olůvka, židličky, vaky, holínky, oblečení, krmítkové směsi… Neznalého překvapí, že obyčejné sítko s vaničkou přijde na pět set korun. Zkrátka: než se rybář vůbec posadí k vodě, bude lehčí nejméně o patnáct tisíc korun. Což je přesně tolik, kolik stojí i základní vybavení na golf.

A pozor: stejně jako je to u golfu, i ryby smíte chytat, jen když jste řádně registrovaným členem rybářského svazu, který složil zkoušky a platí roční příspěvky. Žádná láce. Přesto jsou u nás rybářů desetitisíce.

Chápu to, sám jsem rybaření podlehl už ve dvanácti, tehdy hrál největší roli pocit lovce a úspěchu, když jste cukající se rybu přemohli a dostali na břeh. Postupem času se pocity měnily a teď chodím na ryby spíš proto, že si u vody odpočinu, je to prostě relax a malý kousek soukromí, kdy na mě nikdo nemluví a nic po mě nechce,“ vysvětluje Roman Cílek.

Pudy lovce v nás nevymizely ani po tisíciletích

No jo, jenže třeba čtení knih je taky skvělý líný relax, taky po člověku s knížkou nikdo nic nechce a nechává ho žít v jeho světě. A přesto o čtení knih nevznikají televizní pořady…

To je jednoduché: je to ten atavismus v nás. Jde o lov, odvěký pocit lovce. Jenže co dnes lovit, když šelmy z lesů zmizely a upřímně si přiznejme, že na hon tygra potřebujeme víc umění a lepší fyzickou kondici, než jaká stačí k rybaření,“ říká psycholožka Nina Šebková. „Ženy to ovšem mají taky, jen nemusí chodit na ryby, ale zažívají totéž třeba v lese při houbaření. Jejich trofeje úspěšného lovce jsou pak ty skleničky s usušenými hřiby na polici. Nebo moderněji: co nejlevnější plátek kuřete ulovený v akční slevě supermarketu…“ popisuje psycholožka.

A dodává: „Štastná to žena, která má doma rybáře…

A co vy? Taky chodíte na ryby? A co vás tam táhne?

13 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 17. 6. 2015 23:28