Dýně Hokkaidó – nejlepší je pečená

Je to malé, oranžové (někdy ale zelené, a někdy taky úplně jiné), krásné, chutné, plné vitamínů, snadno se to pěstuje, dlouho to vydrží… Prostě k sežrání. Co je to?

Tato poměrně malá (v průměru 10 až 30 cm) oranžová dýně mi učarovala už loni… a letos kupodivu ze sebraných semínek vyrostla i na zahrádce. V celé kráse a… ano, trochu se pochválím…, v lepší kvalitě, než je ta bio v obchodech. Možná je to jen takový optický klam, každopádně to berte jako důkaz, že tuto dýni lze s velkým úspěchem pěstovat i „doma“. A to i přesto, že jejím pravým domovem je Nová Anglie a pak také sopečná půda japonského ostrova Hokkaidó, která jí dala jméno. I když u nás se spíše používá nepřesný název s jedním „k“ a sice Hokaido.

Univerzální zelenina

Letos už si vlastní dýni vypěstovat nestihnete, takže si pro ni budete muset zajít do obchodu. Je výtečná a sama ji řadím v použitelnosti někam na úroveň univerzální zeleniny či ovoce a přílohových brambor.


Autor: Renata Petříčková

Její dužina totiž není vodnatá, ale pevná s plnou výraznou chutí, jež připomíná sladší brambory nebo pečené kaštany. Semínka jsou typicky dýňová, a pokud je dýně vyzrálá, jsou baculatá a klidně je můžete nasušit a vyloupat. Je to lahůdka obsahující mnoho zinku. Obsahuje betakaroten, vitamíny skupiny B a z minerálních látek je pak největší podíl draslíku současně při nízkém obsahu sodíku, takže ideální věc pro nemocné s vysokým krevním tlakem a srdcem.

Bude vás možná zajímat, že látky v ní obsažené mají schopnost na sebe vázat toxiny a vylučovat je z těla ven. A je také dobrým zdrojem vápníku, což je jistě zajímavá informace pro vegetariány a maminky s malými dětmi. Bývá často používána jako jeden z prvních příkrmů pro děti, protože je nealergizující.

Dýně všeho druhu teď koupíte i na FARMÁŘSKÝCH TRZÍCH.

Neloupat!

Semínka nemusíte vyhazovat ba ani loupat. A když na to přijde, nemusíte je vyndavat ani při pečení. Velmi často si k masu přikrájím kusy dýně i se semínky a upeču. Dýně je upečená za chvilku, takže ji  stačí přidat ve chvíli, kdy čekáte, až se na masové pečeni udělá křupavá kůrčička. Přesně za tu dobu i dýně krásně změkne. Semínka trošku zkřehnou, pravda – je to náročnější na kousání, ale má to své neodolatelné kouzlo.

Semínka můžete klidně vyndat, pokud je vám to milejší, ale dýni neloupejte. Je to specifikum tohoto druhu, které je obrovskou výhodou.

Budete-li se pokoušet dýni oloupat za syrova, moc vám to nepůjde. Dužina je tvrdá a slupka ještě víc, takže takovouhle akcí si přímo říkáte o úraz. Nehledě na to, že by to bylo úmorné. Na slupku se s klidným svědomím vykašlete. Ona totiž pečením či varem nádherně změkne, a to takovým způsobem, že tomu nebudete chtít věřit. A naopak, když ji při pečení otočíte směrem nahoru, lehce se opeče a bude křupavá a dobrá.

Co s ní v kuchyni?

Jak jsem už naznačila v předcházejících řádcích, nejlepší je pečená. Buď pokrájená na kusy nebo na úzké plátky, které jsou v troubě hotové natošup, třeba pěkně okořeněné nebo očesnekované. K tomu může být kousek masa, pěkný steak nebo smažený květák a netradiční výborný oběd je na světě!


Autor: Renata Petříčková

Dýně se dá použít do bramborového guláše, lze jí nastavit bramborovou kaši, dělá se z ní mixovaná polévka, kterou lze díky neutrálně nasládlé chuti ochutit takřka jakkoliv.

Výborná je ovšem zapékaná s různými náplněmi, například se sýry, houbami nebo s rybí náplní. Dýně totiž příjemně natáhne chuť zbývajících ingrediencí a svojí chutí je nádherně doplní. Dá se použít i do rýžových pokrmů, třeba do rizota… výborné!

Z bylinek a ochucovadel se k ní nejlépe hodí provensálské bylinky, zejména pak tymián (nebo majoránka, s ní jsou výtečné křehké „bramboráčky“), z exotičtějších pak kurkuma nebo kari směs.

Dýně Hokkaidó najde využití i ve sladké kuchyni, dá se použít do těsta moučníků, do náplní, nebo na sladko do rýžových nákypů. Nadšenci z ní umí dokonce i džem.

Pěstování na zahrádce

Dýni si lze snadno vypěstovat ze semínka. Můžete si je zjara předpěstovat v květináči, ale není to nutné. Sází se „po zmrzlých“ a pěstuje se podobně jako okurky, cukety či obyčejné dýně. Nepotřebuje, kromě vydatnější zálivky, žádnou speciální péči. Při růstu se chová stejně jako obyčejná dýně, jen její listy jsou v poměru k těm mexickým dýňovým trošku menší. Mají také menší plody, jinak se plazí úplně stejně jako cukety a dýně.


Autor: Renata Petříčková

Dýničky jsou nejprve žluté, pak se mění v temně až sytě oranžové (existují také ve světle zelené barvě) a zralé jsou tehdy, když jejich stopka jakoby „zdřevnatí“ a téměř až ztrouchniví, dýně pak sama odpadne. Utrhnete-li ji dříve, bude mít v dužině zelené pruhy a žilkování a její chuť nebude tak plná a výrazná. Dýně také nesmí být přezrálá, pak je vláknitá a ztrácí chuť.

Sklízíme touhle dobou, tedy v říjnu a v chladném a suchém sklepě vydrží zabalená do novin prý až do dalšího jara… A je na ní bezkonkurenční zejména to, že čím déle je skladována, tím má vyšší podíl vitamínů a minerálů, je to taková bezedná a nekonečná studnice zdraví, která vydrží ve spíži opravdu dlouho. Pokud ji tedy dříve nesníte. Načatá syrová dýně pak vydrží v lednici zhruba týden či dva.

2 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 23. 10. 2011 13:44