Na sjezdovkách číhá nebezpečí, proto vznikla pravidla po lyžaře

Aktualizováno 10. 2. 2009 17:31

„Neukázněný snowboardista srazil dvanáctiletou Simonu K., poranil jí kolenní kloub“, „Sedmiletá dívka, do které mladý lyžař v plné rychlosti narazil, přišla o slezinu a bude mít doživotní následky“ „Lyžař narazil hlavou do stromu…“ Podobných titulků v novinách se objevuje každou zimu víc než dost.

Čím to, že úrazů na horách přibývá?

Sport-relax-Outdoor (sport)-lyzovani-fronta-01

Předem je nutné si uvědomit, že k úrazům na horách vždy docházelo. Nemusíte jet ani závratnou rychlostí, stačí špatně spadnout a můžete mít na nějakou dobu po sportování. „Umět padat“ je stejně důležité, jako umět obloučky, což ví každý lyžař i snowboardista.

Rok od roku však bohužel vážných poranění na našich sjezdovkách přibývá. Lyžování je sport, který se velmi rychle vyvíjí. Není tedy divu, že dnešní lyže a samotná technika lyžování zaznamenaly v posledních letech velké změny. Dříve docílil největší rychlosti lyžař jedoucí šusem, tedy rovnou jízdou ve skrčení, takzvaně ve „vajíčku“. Vykrojené carvingové lyže však mají schopnosti „vykroutit“ oblouk bez ztráty rychlosti, což znamená, že je dnešní řítící se lyžař nejen rychlý, ale také nepředvídatelný. Carvingové lyže se sice jen tak nezkříží, zato dokážou lyžaře katapultovat třeba i mimo trať, kde jsou často stromy.

Ani přeplněné sjezdovky k bezpečnosti lyžařů moc nepřispívají. Někteří provozovatelé vleků se pokusili zbavit nepříjemně dlouhých front, na které si návštěvníci kopců nejvíce stěžovali,  a v minulých letech zainvestovali do své techniky. Prostřednictvím lanovek s větším počtem sedaček zvýšili kapacitu přepravy lyžařů. Tím se sice fronty zkrátí, ale na druhou stranu se tím zvýší hustota provozu na sjezdovkách, kde pak není doslova k hnutí a lyžař si často musí hledat místo, kudy projet.

Sport-relax-Outdoor (sport)-lyzovani-snehove-delo-01

Dalším problémem je povrch sjezdovky, tedy kvalita a vrstva sněhu, kterým musí lyžař či snowboardista přizpůsobit svoji jízdu. Někdy je sníh hluboký, jindy namrzlý nebo naopak rozbředlý. Čím dál tím častěji se setkáváme s technickým sněhem, který na sjezdovku stříkají sněhová děla, protože ta pravá přírodní pokrývka často schází. Vlastnosti technického a pravého sněhu jsou odlišné a lyže či snowboardy na ně také odlišně reagují. Přejezd z přírodního sněhu do sněhu technického pak může kdekoho zaskočit. Navíc bývá ten technický tvrdší a poranění z pádů jsou tudíž vážnější.      

Toto všechno dohromady v kombinaci s malými zkušenostmi nebo až přílišnou sebejistotou některých lyžařů znamená, že sjezdovky mohou být poměrně nebezpečným místem. Jenže ten, kdo se do jízdy z kopce dolů zamiloval, se své lásky jen tak nevzdá a svahy jsou stále plné odvážlivců. Proto se neustále diskutuje o tom, jak zvýšit bezpečnost lyžování.     

Zodpovědnost lyžaře

Je samozřejmě spousta věcí, které by každý lyžař nebo snowboardista mohl pro zvýšení bezpečnosti na horách udělat. V první řadě by si měl nebezpečí uvědomit, chovat se ohleduplně a nepřeceňovat své schopnosti. Rychlá jízda je nebezpečná v případě, že tak jezdí méně zdatní lidé, kteří ji často nezvládnou. Jsou pak pohromou pro všechny na svahu a jejich adrenalinový zážitek je velmi sobecký. Dále je nutné dbát na odpočinek. Možná se to nezdá, ale jízda z kopce dolů je fyzický výkon, kterým se posiluje celé tělo. 

To nejmenší, co pro sebe může každý lyžař či snowboardista udělat, je chránit alespoň svoji hlavu helmou. Dále pak nepřeceňovat své síly a odpočívat. Rozhodně je na svazích na místě také vzájemná ohleduplnost.

Zákony a normy

Nějakou dobu se koketuje s tím, že se chování lyžařů a snowboardistů uzákoní. V roce 2005 Nejvyšší soud  ČR rozhodl o platnosti pravidel Mezinárodní lyžařské federace (FIS) v České republice.

Tato pravidla ovšem nejsou široké veřejnosti známa. K dispozici jsou například na internetových stránkách horské služby, ale kdo by se po nich před dovolenou na horách pídil?

Horská služba ČR proto zmíněné desatero pravidel chování na sjezdových tratích veřejnosti prezentuje formou šotů na DVD, využít by je měla jak televize, tak různé vzdělávací ústavy. Pokud zrovna nejste žáky základních škol nebo nemáte televizi, od letošního roku vám doporučuji přece jen se s těmito pravidly seznámit, protože od ledna 2009 jsou definována v normě ČSN „Značení a zabezpečení v zimním středisku“, která dále určuje pojmy jako například „sjezdová trať“, „volný lyžařský terén“ a podobně, dále popisuje pravidla pro zajištění záchrany a základní povinnosti provozovatele.

Sport-relax-Outdoor (sport)-lyzovani-03

Co z toho pro lyžaře či snowboardistu vyplývá? V případě zavinění nehody již nebude tak snadné se hájit. Pokud například při předjíždění jiného účastníka na sjezdovce zvolíte špatnou stopu, což povede k tomu, že jej „smetete“ a on se vážně zraní, znamená to, že jste porušili zmíněnou normu a budete muset soudu vysvětlit, co vás vedlo k tomu, že jste zraněného objížděli tak těsně zprava a ne po přehlednější trase zleva. Jaký trest si za to vysloužíte, dané není, ale jak říká náčelník horské služby ČR Jiří Brožek „Účelem není lidi trestat a posílat je do vězení, ale naučit je určitému chování.“

Každý by si měl uvědomit, že je za své chování a jeho následky zodpovědný. Budou-li všichni dodržovat zmíněné normy, bude na sjezdovkách bezpečněji. Nebo opravdu na všechno potřebujeme zákony? 

Deset pravidel FIS pro chování na sjezdových tratích:

1. Ohled na ostatní lyžaře

Každý lyžař nebo snowboardista se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval někoho jiného.

2. Zvládnutí rychlosti a způsobu jízdy

Každý lyžař nebo snowboardista musí jezdit s přiměřeným odstupem a s ohledem na vzdálenost, na kterou vidí. Svou rychlost a svůj způsob jízdy musí přizpůsobit svému umění, terénním, sněhovým a povětrnostním poměrům, jakož i hustotě provozu.

3. Volba jízdní stopy

Lyžař nebo snowboardista přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu zvolit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucího před ním.

4. Předjíždění

Předjíždět se může ze shora nebo zespoda, zprava nebo zleva, ale vždy jen s odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři či snowboardistovi pro všechny jeho pohyby dostatek prostoru.

5. Vjíždění a rozjíždění

Každý lyžař nebo snowboardista, který chce vjet do sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet, se musí rozhlédnout nahoru a dolů a přesvědčit se, že to může učinit bez nebezpečí pro sebe i pro ostatní.

6. Zastavení

Každý lyžař nebo snowboardista se musí vyhýbat tomu, aby se zbytečně zdržoval na úzkých nebo nepřehledných místech sjezdové tratě. Lyžař nebo snowboardista, který upadl, musí takové místo uvolnit co nejrychleji.

7. Stoupání a sestup

Lyžař nebo snowboardista, který stoupá nebo sestupuje pěšky, musí používat okraj sjezdové tratě.

8. Respektování značek

Každý lyžař nebo snowboardista musí respektovat značení a signalizaci.

9. Chování při úrazech

Při úrazech je každý lyžař nebo snowboardista povinen poskytnout první pomoc.

10. Povinnost prokázání se

Každý lyžař nebo snowboardista, ať svědek nebo účastník nehody, ať za ni odpovědný nebo ne, je povinen v případě úrazu prokázat své osobní údaje.

4 názory Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 23. 3. 2015 11:15